Se spolujezdcem Miroslavem Vošmikem v posledních dvou sezonách skončili v domácím šampionátu na třetím místě a dvacet bodů získali i v seriálu mistrovství světa, což jim v konečné klasifikaci stačilo na 31. příčku. Nejlepšího výsledku dosáhli v Německu, kde dojeli šestnáctí. Spolu s bratry Rozehnalovými a Čermákovými ještě obsadili čtvrté místo v mistrovství Evropy družstev v Dánsku.

Jak ses dostal k sajdkárkrosu?

Od malička jsem jezdil na motorce a sajdkárkros mě nezajímal. Až když se k němu vrátil táta, začal jsem s ním v patnácti taky. Nejprve jako spolujezdec Honzy Záchy, ale to mi nesedělo. Na vozíku jsem se bál. Byl jsem z motorky zvyklý být odkázán sám na sebe a tomu druhému jsem nedůvěřoval, a proto jsem začal další sezonu, už s Mirkem Vošmikem, v Evropě řídit.

Od tohoto sportu tě neodradila ani těžká nehoda otce, který zůstal upoután na invalidním vozíku?

Neodradila. Člověku se podobná věc může stát třeba při chůzi ze schodů. Ale změnila můj pohled na všechno.

Jak hodnotíš loňskou sezonu?

Sezona byla dost smolná. Provázely nás technické problémy, kvůli nimž jsme nedokončili asi šest jízd, takže s třetím místem v republice a i bodovým ziskem v mistrovství světa jsem spokojen.

Co vás trápilo?

Jednou řetězové kolečko, podruhé chladič, pak řízení. (Do rozhovoru vstupuje jeho otec Miloš): Motorku jsme dostali z Belgie těsně před startem sezony, takže její začátek provázely technické závady nevyzkoušených dílů.

Máš za sebou první sezonu v seriálu MS. Jaký je to rozdíl v porovnání s domácím šampionátem?

Lukáš: Hodně velký. Ve světě je daleko větší konkurence a už kvalifikovat se do závodu mezi 32 nejlepších posádek je náročné. Dvakrát jsme neprošli kvalifikací, naopak nejlepší výsledek jsme zaznamenali v Německu, kde jsme dojeli šestnáctí. Bodovali jsme i v Lotyšsku, Belgii a Francii.
Miloš: Mistrovství světa se jezdí delší dobu než u nás, což vyžaduje lepší fyzičku. Navíc ve větším tempu, o to jsou závody náročnější.

Co ti chybí k tomu, abys mohl konkurovat nejlepším posádkám u nás?

Lukáš: Musím zapracovat hlavně na startech. Když se mi doma podaří odstartovat před Rozehnaly nebo Čermáky, dá se s nimi závodit.
Miloš: Hlavně mu chybí zkušenosti. Třeba na bratrech Čermákových je znát, že závodí déle než Lukáš.

Proč stejně jako Čermáci závodíš se čtyřtaktními motory Jawa?

Miloš: Dřív všichni závodili na dvoutaktech. Čtyřtaktní motory se tehdy nevyráběly a pak nebyly konkurenceschop– né, což už dnes neplatí. Navíc je s nimi klidnější jízda. Svou roli v tom sehrála i cena zahraničních motorů a součástek, proto jsme začali s Jawou. Současně jsme pracovali na jejím vývoji, až jsme motor dotáhli do dnešní podoby, kdy s ním Čermáci loni skončili celkově devátí v mistrovství světa. Loni jsme se s Jawou dohodli na odkoupení licence a dnes si motor vyrábíme sami. Příští sezonu by s ním mohlo startovat až pět posádek v mistrovství světa, což svědčí o jeho kvalitě, protože zahraniční jezdci jen neradi chodí do rizika a na nás stále pohlížejí s nedůvěrou.

Proč jsi pro letošek vyměnil spolujezdce Miroslava Vošmika?

Lukáš: Míra Vošmik se rozhodl kvůli rodině skončit, a tak jsem se domluvil s Tomášem Humlem.
Miloš: V sajdkárkrosu je dobrý výsledek práce dvou lidí, kteří musí být sehraní. A protože je Lukáš mladý, hledali jsme k němu z hlediska perspektivy vrstevníka, aby se vyvíjeli společně. Tomáš loni jezdil s tátou, takže to není žádný zelenáč a má už nějaké základy.

Jaké ambice máte pro letošní sezonu?

Lukáš: Chtěli bychom obhájit třetí místo v domácím mistrovství a plánujeme objet i celý seriál mistrovství světa, kde bychom se rádi kvalifikovali do každého závodu a opět získali nějaké body.
Miloš: Do loňska se jezdila kvalifikace na nejrychlejší kolo, teď se systém změnil na dvě rozjíždky, z nichž dvanáct nejlepších postoupí. Bude to náročnější na kondici a hodně bude záležet na startech.

Jak se ti daří skloubit závodění se studiem na střední škole?

Lukáš: Chodím na dopravní průmyslovku v Praze a absence musím dohánět. Tolik dnů ale nezmeškám, když jsem prolezl do čtvrťáku. Letos mě čeká před Jinínem (závod MS – 11. května) maturita.

Čeho bys chtěl v sajdkárkrosu jednou dosáhnout?

Lukáš: Rád bych se jednou dostal do první desítky v mistrovství světa a doma bych chtěl skončit před Čermáky, kteří jsou na Příbramsku jedničkami, což mi vadí (smích).
Miloš: Sajdkárkros má na Příbramsku díky závodům v Ouběnicích tradici, a proto bychom sem chtěli vrátit domácí titul, i když blíž k tomu zatím mají Čermáci.

Jak se připravujete na novou sezonu a co vás před jejím startem čeká?

Lukáš: Trénujeme v Sedlčanech a Kramolíně, kde nám vycházejí vstříc. O víkendu jsme byli v Belgii, koncem února jedeme do Itálie. V cizině začíná sezona o měsíc dřív než u nás, takže plánujeme účast na závodech mezinárodního mistrovství Německa a Belgie, kde se potkáme s posádkami jezdícími mistrovství světa. To odstartuje 20. dubna v Nizozemí a pak už nás každý další víkend čekají závody.

Miloš KRÁTKÝ