Jakube, co Vás přivedlo na myšlenku založení projektu Eliit? A jak dlouho funguje?
Se členy hráčských asociací hokeje a fotbalu, Markem Černoškem a Tomášem Pešírem, jsme nad podobným projektem dlouho přemýšleli. Scházeli jsme se více než rok. Navštívili i několik šaten, abychom s hráči probrali, v čem jim můžeme pomoci. Tento projekt jsme vytvořili v návaznosti na naše předchozí zaměření, protože jsme v rámci asociací téměř denně řešili věci týkající se špatného zajištění hráčů, finančními problémy a pomoci při hledání zaměstnání. Projekt dnes funguje naplno zhruba půl roku.

Co konkrétně se snažíte pro sportovce zajistit?
Vše je rozděleno do pěti pilířů. Jedná se o pomoc při hledání uplatnění po kariéře, dále poradenství v rámci investic a zhodnocení financí, v právním zastoupení, poradenství v rámci daní a v neposlední řadě pomoc při hledání správného pojištění. Letos jsme například pomáhali pojistit i hokejisty na olympijských hrách. Nejdůležitějším prvkem je ale samozřejmě individuální pomoc hráčům v otázce týkající se financí a budoucího zajištění.

Jsou tyto nedostatky opravdu velký problémem u profesionálních sportovců v České republice? Proč tomu tak je?
V žádné z našich profesionálních soutěží nefunguje penzijní systém či určitý fond, jak je tomu například v jiných zahraničních ligách, ať už v hokeji nebo ve fotbale. Jsme jeden z posledních států na světě, kde je profesionální sportovec OSVČ, tudíž je zodpovědný jen sám za sebe. Je zde velice důležité, aby své uplatnění a finanční zajištění řešil už během kariéry. Důvodem je tedy nejednotnost systému. Neplatí, že by kluby například posílaly hráčům o dvacet procent méně peněz a zbytek jim ukládaly do fondů či je investovaly. Tato věc se ale nezmění ze dne na den.

Jedná se o jediný problém?
Ne. Problém vidíme i v tom, že se to hráči neučí od malička, že se vychovávají v systému, kde se z devadesáti procent dbá jen na výkonost a osobní život jde stranou. Je málo trenérů, kteří jsou dobrými pedagogy. To mluvím z vlastní zkušenosti. Uvědomuji si, jak těžkou práci trenéři mládeže zastávají. Trenér dnes musí vychovávat nejen dobré hráče, ale hlavně dobré lidi, kteří budou připraveni i na život a na to, umět tyto situace řešit.

Jak vypadá situace ve světě? Koho si lze brát za příklad?
Ve většině států mají vytvořené penzijní fondy a hráčům se o peníze starají. Dobře fungují hokejové soutěže ve Finsku, Švédsku nebo systém v německé fotbalové Bundeslize.

Co se dá z tohoto pohledu udělat, abychom se zmíněným státům vyrovnali?
My dnes celkový koncept nezměníme, za to jsou zodpovědní jiní. Jsme ale na dobré cestě a musíme se učit. Každopádně pokud se u nás něco dělalo dvacet let jinak, tak se to během roku nezmění, je před námi dlouhá cesta, ale jsem rád, že je už dnes spousta kluků, kteří s námi tyto záležitosti chtějí řešit. Není jim to lhostejné a uvědomují si, že kariéra sportovce je ve skutečnosti relativně krátká.

S kolika hráči sportovci zatím spolupracujete? Jaké jsou ohlasy na váš projekt?
Dnes už spolupracujeme s celou řadou hráčů. V globálu je jich samozřejmě stále málo, ale jsem rád, že je vidět, že to má smysl. Sleduji to na zpětné vazbě, ale především na tom, kolik kluků se nám ozve a chce se o podobných věcech bavit. Na druhou stranu jsou to paradoxně kluci, kteří to potřebují nejméně. Jejich příjmy jsou totiž o dost větší než je průměr, který berou hráči v našich nejvyšších soutěžích.

Jaká je vize Vašeho projektu do budoucna?
Chceme se do budoucna zaměřit především na mládežnické reprezentace a akademie. Naším cílem je s hráči konzultovat to, jak je důležité myslet na zadní vrátka a odkládat si část z platu po celou kariéru.