Jak se vám naskytla možnost pořádat mistrovství světa U21 v malém fotbale v Praze?
Pevně věřím, že je to odměna za naší trpělivost a pracovitost při vytváření eventů. Vždy jsme si zakládali na tom, že v první řadě musí být spokojen účastník a divák. Proto musíte dělat i věci, které jsou navíc. Před rokem jsme založili ligu malého fotbalu v Plzni, která je hrdým členem Asociace malého fotbalu České republiky. Právě vedení asociace nás oslovilo, zda bychom se chtěli podílet na pořádání mistrovství světa v malém fotbale do jednadvaceti let. Taková nabídka se nedala odmítnout.

Měli jste již dřívější zkušenosti s pořádáním takové akce? Případně s nějakou akcí spojenou s malým fotbalem?
V první řadě máme zkušenosti s pořádáním dlouhodobé a rozsáhlé soutěže v podobě již výše zmíněné ligy malého fotbalu v Plzni, o kterou se denně staráme a postupně ji budujeme. V druhé řadě jsme pořádali spoustu sportovních a společenských akcí, jako jsou například fotbalové a futsalové turnaje. Samozřejmě mistrovství světa je úplně nová úroveň, po které jsme toužili, a já doufám, že to nebyl náš strop. Nyní jsme si ověřili, že dokážeme zvládnout velké akce.

Co bylo při organizaci turnaje nejtěžší?
Bezpochyby to byla časová vytíženost. Všichni tři máme svoje zaměstnání a bylo velmi náročné plnohodnotně skloubit práci a pořádání mistrovství světa. Obětovali jsme tomu volný čas a v posledních dnech před šampionátem i spánek.

Co vůbec obnáší organizace mistrovství světa v malém fotbale?
Na přípravu mistrovství jsme měli pouze tři měsíce, ale o to více jsme to intezivně řešili. Vše začalo grafickým návrhem podoby celého mistrovství, poté jsme řešili vše přes přípravu haly, marketing, produkci, propagační video a další materiály, pořadatelskou službu až po řízení turnaje přímo v hale během šampionátu. Závěrem nás ještě čekají finální reporty z turnaje, marketingu a také závěrečné video.

Užije si pořadatel vůbec průběh šampionátu? Jak ho zpětně hodnotíte?
První den jsem byl velmi napnutý a měl jsem strach z toho, aby všechny připravené věci fungovaly. Když jsem se přesvědčil, že funguje vše tak, jak by mělo, tak jsem byl daleko klidnější. Ovšem největší zkouška přišla až na finále, kdy byla úplně plná hala a jakákoliv chyba z naší strany by byla více vidět. Naštěstí se nic takového nestalo a po závěrečném vyhlášení přišla úleva a následně únava. Jinak jsem si mistrovství velmi užil. Společně s kolegy jsme snili, že podobnou akci budeme pořádat a naplnilo to zcela naše očekávání.

A co výkony českého týmu?
Na první pohled bylo patrné, že český tým byl nejlépe připravený ze všech týmů. Bylo vidět, že jsou hráči nejlépe organizovaní a také takticky nejvyspělejší. A to si myslím, že byl nejzásadnější faktor, protože ostatní týmy měly kolikrát individuálně velmi silné hráče, ale přesto prohrávaly. Důležitou roli zde hraje celostátní Superliga, kde se utkávají nejlepší hráči z celé republiky. Trenéři je mají na očích a berou do výběrů opravu jen ty nejlepší.

V nominaci měl být Patrik Junek, který to nakonec musel účast odmítnout z pracovních důvodů. Nemrzí vás, že se tam neobjevil někdo z příbramského výběru?
Pro Patrika je to velká škoda, protože si myslím, že to mohl být skvělý zážitek, ale já neznám podrobnosti. Určitě je škoda, že to nevyšlo nikomu z Příbrami, ale nedovolím si hodnotit nominaci realizačního týmu. Česká republika je momentálně světovou velmocí v malém fotbale a je potřeba si to užít.

Na závěr se nemohu zeptat na fanoušky. Byl o takový turnaj mezi nimi velký zájem?
Návštěva byla první den trošku za očekáváním. Slušně zaplněné tribuny byly pouze na český zápas proti Japonsku. V průběhu turnaje se návštěvnost rapidně zvedala, až to vygradovalo ve finále, kdy byl plný dům. Když vezmu v potaz, že to nebyla seniorská kategorie, ale jen juniorská, tak si myslím, že návštěva nebyla vůbec špatná a jen to potvrdilo, že zájem o malý fotbal v Česku stoupá.