MACÍKOVO VAŘENÍ

Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva jsou neuvěřitelní bojovníci a všechna protivenství zdolávají svým obrovským odhodláním, fyzickými výkony na hranici možností a humorem, občas velmi černým. Ve dvanácté etapě tomu nebylo jinak. Po skvěle rozjeté první části etapy, ve které se posádka žluté liazky držela kolem 3. místa, přišla další rána.

„Nádherná etapa, hodně technická, takové máme rádi a jsme v nich rychlí. Všechno fungovalo, projížděli jsme řečiště jako o závod. Pak jsme přijeli do hor a auto začalo trochu vařit. Začala nám unikat voda z chladiče, který se v náročném terénu prorazil. Díra byla tak veliká, že ani během neutralizace mezi částmi etapy jsme nebyli schopni ji opravit. Takže každých 10 až 20 kilometrů jsme museli zastavovat a doplňovat vodu. Bylo jí obrovské množství, takže jsme si ji museli brát od místních. Měli jsme plnou kabinu kanystrů a pet lahví, lítaly nám všude. A tak jsme dojeli až do cíle,“ líčí navigátor František Tomášek. 

Posádka tak ztratila cenný čas, ale i přes komplikace s chladičem, dojela etapu na dobrém 14. místě a celkově a v té době byla na celkové sedmé pozici. „Je to nejšílenější a nejnáročnější Dakar ze všech, které jsme zažili. Jsme už strašně unavení, přehřátí, nevyspalí. Za poslední dny jsme zavřeli oči sotva na pár hodin. Hlavně mechanik Michal Mrkva má brutální spánkový deficit. Je to tu drsné fyzicky i psychicky. Ale do cíle Frantu dotlačíme, i kdyby trakaře padaly!“ vzkazuje Martin Macík.

BRABEC MOHL ODPOČÍVAT

Týmový kolega Jan Brabec se ve dvanácté etapě pouze přesunul do dalšího bivaku, protože pro nepřízeň počasí byla čtvrteční etapa pro motocykly a čtyřkolky zrušena. A samozřejmě užíval cenné chvíle zaslouženého odpočinku před posledními boji.

KRASOJÍZDA BEZ PŘEDNÍHO SKLA

Včerejší 13. etapa se pro celý závodní tým Big shock racing a Martina Macíka především, stala jednou z nejdobrodružnějších v celém jejich závodě. Na více než 900 km s dlouhým nočním dojezdem bez předního skla bude posádka kamionu ještě dlouho vzpomínat. I za těchto okolností se však podařilo zajet skvěle. Týmový kamion Franta byl v etapě sedmý nejrychlejší a v celkovém pořadí poskočil na šestou pozici.

Macík svůj stroj od začátku páteční části šetřil. Přeci jen, v předchozí etapě si závodní speciál hodně vytrpěl a Martinovým hlavním cílem bylo dovézt svůj kamion i jeho osazenstvo v pořádku do cíle. V pohotovosti byly i kanystry s vodou pro případ, že by „Franta“ začal vařit. „Hned v první části jsme v tom děsném vedru museli měnit pneumatiku, ale zvládli jsme to v pohodě, asi za 12 minut. A také nám zbloudilá větev nakřápla přední sklo,“ popisuje navigátor František Tomášek.

Náročný byl i přejezd mezi oběma částmi etapy, měřící 270 km, který bylo třeba zdolat maximální rychlostí 90 km v hodině. Pro nevyspalou posádku byl nekonečný, spolujezdci pospávali a pilot Martin Macík si musel pouštět písničky hodně nahlas. Ale opravdové drama mělo teprve přijít. „Asi na třetím kilometru druhé části etapy jsme zjistili, že když jedeme 140ti kilometrovou rychlostí, začíná nám praskat nakřáplé přední sklo a provaluje se na nás. Kluci se ho chvíli snažili držet nohama. Ale pak nezbývalo než zastavit. Okno jsme vykopali, schovali obvodovou gumu, která se ještě bude hodit, nasadili lyžařské brýle a pokračovali v krasojízdě. Celou etapu jsme letěli bez předního okna jen v brejlích, já navíc ve dvojích, protože mám ještě dioptrické. Posledních 150 km také ve tmě a prachu od kamionů před námi, které nás nechtěly pustit před sebe. Začala nám být zima, chroustali jsme různé breberky, které nám nalítaly do pusy. Takže opět hard core. Ale zajezdili jsme si pěkně a výsledek v cíli nakonec nebyl vůbec špatný,“ dokončuje Martin Macík. 

BRABČÁK SE ZTRATIL, ALE DO CÍLE DORAZIL V POŘÁDKU

O napětí se postaral i Jan Brabec, který si v úvodu vedl výborně a hodně získal, WP1 projel jako dvaadvacátý a dobré postavení držel až na WP 5, kde zcela zmizel z výsledkového systému, jak už bývá jeho zvykem. Všichni se jen dohadovali, co se mohlo na trati stát. Až do té chvíle, než se rozjařený Brabčák objevil v pořádku v cíli. „Dneska super, první část mi šla, byl to takový motokrosový písek, připomněl jsem si tréninky v Kalifornii. Ve skalách už jsem jel opatrně. Pisty, kamení, tam bylo hrozně jednoduché udělat chybu a rozbít se. Nejtěžší bylo udržet mysl v pochodu. Jel jsem na motorce 13 hodin a hlava už mi to moc nepobírala. Mluvil jsem zase sám k sobě, abych udržel koncentraci." Nakonec Jan Brabec dojel na 31. místě a celkově je 39.