Ve třetí etapě, kterou tvořily dvě části, zprvu Martin Macík využíval zkušenosti z předchozích dvou dní a projížděl mezi písečnými dunami jako nůž máslem. Přesto se sedlčanskému týmu problémy nakonec nevyhnuly.Z hruba v polovině první části závodníci přehlédli dunu a následoval dlouhý skok a tvrdý dopad. „Kamčák vyletěl přes 3 metry do vzduchu a pak sebou řachnul na všechna čtyři kola. Bohužel jsme utrhli pravé přední tlumiče, popsal problémy Martin Macík.

Před startem druhé části etapy se tak museli činit především mechanici, kteří ale odvedli skvělou práci a i když posádka dorazila na start se zpožděním, stroj byl zase jako nový. Mohla tak začít stíhací jízda, která se Martinu Macíkovi za pomoci bezchybné navigace Františka Tomáška podařila a v cíli z toho bylo skvělé čtvrté místo. Jeli jsme si pěkně to svoje, co už umíme. Nikde jsme se neztratili. Všechno bez problémů, nic už se nepřihodilo a najednou baf, jsme v cíli a čtvrté místo. Takže super,“ zhodnotil spokojeně pilot kamionu.

Dařilo se i Janu Brabcovi, který se ve většině etapy statečně držel kolem první dvacítky. Jenže pak přišla chyba a následné problémy. „Dvacet kilometrů před cílem jsem to poslal k zemi, a když jsem se sebral, motorka nejela. Takže jsem 15 minut stál a zjišťoval proč. Až v poslední chvíli si říkám, hele, mrkni na pojistky. A byly to pojistky,“ přiblížil Brabec. Poté sice ještě pět minut hledal jeden z kontrolních bodů, ale následně prosvištěl tratí a byl z toho další posun o velký kus vpřed. Po dojetí do cíle Brabec jako vždy hlásí: „Jelo se mi výborně.“