Baja Aragon patří mezi oblíbené závody sedlčanského týmu, kterému se tam tradičně velmi daří. Letos se to potvrdilo. A to přesto, že se tam sešla velmi silná konkurence, Kromě Nizozemce van den Heuvela například i závodníci týmu De Rooy, český Fesh Fesh tým nebo špička domácích španělských jezdců.

Macík s Tomáškem a Švandou se od prvních chvil dvoudenního závodu usadili v čele. „Bavili jsme se. Prvních 30 kilometrů jsem Karla (závodní speciál pozn. red.) trochu šetřil. Jak jsme předpokládali, trať byla kamionům hodně těsná, stromy jsme lízali ze všech stran. Současně bylo horko, v horách až kolem 37 stupňů. Auto ale vysokou rychlost i teplotu ustálo dobře,“ pochvaloval si Macík, jehož posádku nezastavily ani problémy s pneumatikou.

„Ty opravdu trpěly, byly v cíli úplně rozedrané, ale vydržely. Jen jednu gumu nám kámen prorazil na trati. Vyměnili jsme ji asi za čtyři minuty. Pak už jsme jeli v rally stylu až do cíle,“ konstatoval sedlčanský jezdec, který si s kolegy po první dnu hýčkal náskok o přibližné hodnotě devíti minut.

Druhý den čekaly na týmy dvě etapy. První o délce 151 kilometrů. „Na zhruba 35. kilometru jsme opět udělali pneumatiku, ta nás mírně zdržela, ačkoliv jsme ji měnili až na neutralizaci. Ale trať opět nezklamala, náročná, technická, úzká, kamenitá. Závod je hodně o pneumatikách. Rozpalují se tu do teplot kolem 120 stupňů a musí vydržet opravdu extrémní podmínky. Jinak krásný členitý terén, kaňony, řečiště, trať vedla dokonce i pod mostem, kde to bylo hodně těsné. Karel ale všechno zvládl výborně,“ popsal pilot další průběh závodu.

Do závěrečné nejdelší části, která čítala 212 kilometrů, vstupovala Macíkova posádka zhruba s náskokem šesti minut, který už neprohospodařila. „Po změnách, které jsme za poslední půlrok provedli, jsem s výkonem Karla na trati spokojený. Napjatě jsme čekali, jak se osvědčí nové nastavení podvozku a teď už můžu zodpovědně říci, že to byl krok dobrým směrem,“ těšilo v cíli šéfa týmu Martina Macíka starší.