Ten půlmaraton je za 22 dnů a maraton za 58 dnů. A tak mne napadlo, že mi už žádná knížka nepomůže. Přečetl jsem si rady z knihy Miloše Škorpila Maraton za 100 dní jenže to prostě podle tý knížky nedám.

A navíc mám potíž. Koleno pořád bolí. Vlastně nebolí, ono je pořád jen tak trošičku nateklý. Teda někdy. Tak třikrát denně. Takže trochu bolí. Ale když se rozeběhnu, tak když na to nemyslím, tak to chvíli nebolí. Takže to zase taková potíž není. Kdyžtak před závodem navštívím v Mladé Boleslavi doktora Milana Kutáčka, ortopeda, on mi tu vodu z kolena vytáhne. Snad. Ale bolí to hrozně, když se tahá voda z kolena. Au!!! A mám ještě jinou potíž. V neděli mi bylo blbě. Prostě mne bolel celý člověk. Bolelo mne fakt všechno. Nohy, lýtka, stehna, kolena, záda, břicho, za krkem. I hlava bolela. A tak jsem se celý den válel. A samozřejmě jsem pak v noci spal asi hodinu. V pondělí jsem to risknul a na pásu jsem šel taky hodinu. Fakt jen šel. Jak mátonoha. Ne Matonoha, mátonoha. A zase mne bolelo všechno. K tomu teplota 37 dva. A to je u chlapa dost velká teplota. V noci jsem spal zase asi hodinu. Když se sečetlo to bdění.

Deníček: Všechny předchozí díly naleznete zde

V úterý jsem do sebe rval medy, céčka, citrony, zázvorový čaje a česneky, až mě z toho rozbolela hlava. Běhat jsem nebyl. A v noci jsem spal no, asi hodinu. Ráno ve středu mi ale bylo jakž takž. Běhat jsem nebyl. Spal jsem asi dvě hodiny. Ve čtvrtek jsem běhat nebyl. V pátek jsem se rozhodl, že taky nepůjdu.

Tak uvidím, co v sobotu. Takže, milý dení(č)ku, jasně vidíš, že se podle tý knihy prostě řídit nemohu.

Ale pak mi ještě Veronika Honsová, ta slečna z organizačního týmu těch všech vytrvalostních běhů, poslala podklady, jak mají trénovat na maraton ženy. Řeknu ti, hezké čtení. Ale taky se tím řídit nemohu. U každého tréninku se tam popisuje, že se má běhat třeba 50 75 % TF max. Pochopil jsem, že to je na půlku až tři čtvrtiny maximální tepové frekvence. No jo, ale kolik to je? Já, když si sám měřím tep, tak když nejsem rozčílen, mám i 55 za minutu, ale kolik je maximum? Kdo ví? Takže tohle mi moc nepomůže. Navíc nemám na hrudníku ten gumový pás, který posílá do hodinek signál, jak rychle bije srdce. Nemám to a vlastně se toho bojím, protože bych mohl zjistit, že běhám méně než 50 75 % TF max. To by mne vážně mohlo trefit. A k tomu si myslím, že ta guma ještě ke všemu stahuje a blbě se mi poběží.

Tak to asi, můj milý dení(č)ku, ještě týden nechám uklidnit. Snad mne většina věcí přestane bolet a snad se trochu vyspím, alespoň tři hodiny v kuse, to by byla paráda.

No a pak trochu popoběhám a už bude ten půlmaraton. Postavím se na start a vyrazím. Já vím, že to nebude sranda. To je jen černý humor, abych zahnal strach. No, snad správným směrem. Vůbec si neumím představit, jak v tom davu poběžím. On to totiž nebude dav, ale 12 tisíc lidí! Chápeš to, dení(č)ku? Dvanáct tisíc!!!

A včera mi přišlo mejlem startovní číslo. Tedy informace, jaké mám. Takže kdybyste mne někdo hledal a chtěl mi fandit a třeba vytvořit nějaké transparenty, tak moje číslo na půlmaraton je: 8381. To je hezké číslo. Na maraton ještě nedorazilo. Ale na ten je ještě dost času. Plných 58 dnů. To toho ještě naběhám. Do té doby jen musím vymyslet, jak se budu při běhu stravovat. Přece nepoběžím s batohem! A jak se budu u občerstvovacích stanic s těmi dalšími tisíci soupeřů bojovat o banán? Nebo si snad cestou skočím do večerky? To musím zjistit. Možná jsem jediný, kdo to neví. Tak to by bylo hodně smutný. Jestli tedy jako budu jediný, kdo poběží první životní maraton.

I když, proč bych z toho měl být smutný? Jen nebudu vědět co, kde, kdy a hlavně jak. Kdybych tak potkal někoho, kdo to poběží taky poprvé, tak bychom mohli cestou pokecat. Myslím, že času při tom běhu budeme mít dost. Běží někdo poprvé?…

Šéfredaktor vydání Deníku pro Prahu a střední Čechy Jiří Macek hrával před třemi desítkami let fotbalový krajský přebor, pak absolvoval zhruba stovku triatlonů a padesátku duatlonů, přespolní i silniční běhy. Jenže novinařina utlumila sportovní dění, ke kterému se vracel sporadicky. Až vloni se po letech rozhodl vrátit na start triatlonu Dřevěný muž (1 km plavání, 110 km jízdy na kole, 13 km běhu), který se koná v Českém ráji. Závod po zhruba čtyřech měsících lehkého tréninku absolvoval v čase 5 hodin, 9 minut, 51 vteřin (na snímku je poté, co dorazil do cíle). Nedávno se Jiří Macek rozhodl, že zkusí absolvovat pražský Hervis 1/2Maraton. A protože má rád výzvu, přijal nabídku od pořadatelů, aby si zaběhl i maraton. Při půlmaratonu, který se v Praze běží 6. dubna, čeká na závodníky 21 kilometrů. Při Volkswagen Maratonu Praha pak dvojnásobek: 42 195 metrů. Ten se běží na začátku května.

Vaše reakce na Deníček

Ani nevíte, jak mi to přišlo k chuti to vaše tlachání. První vlak měl zpoždění, tak mi ujelo pendolino, další jelo za hodinu. Teď už jedu z Ostravy do Opavy, co bych pro kámošku neudělala, když ji bolí srdce. Za čtení tisíc díků.

Pěkný víkend! Bára

Jiří Macek: Milá Báro, to jsem rád, že chutnalo. Tak i dnes přeji dobrou chuť.

Dobrý večer, Forrest Gumpe, stejně jako Veronika, tak i já si myslím, že to dáte!!! A pokračování fakt až za týden? Ach jo…

Zdraví Lenka Šimánková

(manželka cestovatele Šimánka)

Jiří Macek: Milá Lenko, díky za vaši víru. Já taky věřím. Zatím.

Pane Macku, možná by bylo pěkné napsat do „můj milý dení(č)ku" to, jak ráno vstáváte. To by taky mohlo být zajímavé čtení.

Ohn

Jiří Macek: Milý Ohne, přání, byť ironická, se mají plnit. Tak příště, ju?

Milý dení(č)ku… Víš, co nám můžeš?

Bonyl

Jiří Macek: Milý Bonyle, tuším, ale díky, nabídku nepřijímám.

Koukám, milý kolego běžče, že to berete docela free. Já byl taky takový, ale to mi bylo dvacet. Vám dvacet už ale bylo, že? Tak vám držím palce a věřte, že ta slova o slezlých nehtech na maratonu mají něco do sebe. To vy ale jistě živě popíšete. V každém případě držím palce a nezapomeňte na jídlo a pití. Jak chytíte hlaďák, bude to váš konec.

Jindřich Sáchomský

Jiří Macek: Milý Jindro, máte pravdu, dvacet mi bylo. Ale už nepamatuju, kdy. Popíšu, nebojte, to si nenechám pro sebe. Hlaďák? Vy jste ho zažil? Tak to si máme co povídat. Stav, který nikdo nechce zažít, každý ho ale zažít musí, aby pak o něm mohl zasvěceně vyprávět. Mám ho za sebou, mnohokrát. Dík, už nechci.