Tománek měl absolvovat hlavní závod o délce 65 kilometrů, ovšem vzhledem ke klimatickým podmínkám, panujícím ve švýcarské lyžařském středisku musel svou strategii přehodnotit.

„Mým původním plánem byla účast v hlavním závodě na 65 kilometrů, ale vzhledem k nepředvídatelným klimatickým podmínkám a nebezpečným sjezdům jsem se rozhodl absolvovat kratší distanci. Rozhodnutí to bylo poměrně těžké, protože nerozhoduji jen sám za sebe, ale i za svého sparinga Martina Brabence. Ovšem věděl jsem, že vědomě riskovat své zdraví v těžkých sjezdech nebudu.,“ popsal závodník.

O tom, jak těžké podmínky panovaly v místě závodu svědčí i problémy, které měl lyžař z Příbramska už při cestě do Švýcarska, kam zamířil přímo ze svého italského soustředění v Livignu. „Již cestou do St. Moritz nám počasí ukazovalo svou odvrácenou tvář a s opravdovým štěstím byl náš automobil jedním z mála, které přejely Julierpass. I další dny byly ve znamení přívalu sněhu a silného větru, ale zpravidla v odpoledních hodinách se trochu vyčasilo a vysvitlo slunce,“ přiblížil Jan Tománek.

Tanečníci si přišli na své.
OBRAZEM: Hasičský ples ve Staré Huti

Závod se jel v nepříjemném mrazivém počasí, ale muž, jehož cílem je nominace na Olympijské hry do Tokia si s tím od úvodu dokázal velmi dobře poradit. Po klidném začátku pozvolna, i vzhledem k profilu trati, zrychloval a prokousávat se poradím dopředu. „První polovina trati byla rovinatá, až měla mírně klesavou tendenci, což mi vyhovovalo,“ vysvětluje Tománek.

Druhých patnáct kilometrů ale nabídlo pravý opak. Náročná stoupání s výrazným bočním sklonem, která dělala našemu borci velké problémy. „ Sklon stoupání a boční sklon trati jsou dvěma rozhodujícími faktory sjízdnosti trati na sledgi a v některých pasážích byla trať z mého pohledu limitní. Jen díky mrazu a pevné stopě bylo možné závod absolvovat, protože v místech s bočním sklonem by to prostě nešlo. Na sledgi nemůžete odšlápnout nebo připlužit. Je to specifická disciplína a možná i proto se ve světovém měřítku věnuje vytrvalostním závodům na sledgi jen hrstka handicapovaných sportovců,“ myslím si handicapovaný lyžař.

Nebylo tak divu, že ho během těchto náročných pasáží potkala tři kilometry před koncem krize. byla ovšem spíše psychická, než-li fyzická. Díky bojovnosti a odhodlání ji ale dokázal zažehnat. „Bylo to k vzteku, protože mě nelimitovala fyzická kondice, ale handicap a specifika sledge,“ říká Tománek.

Poslední metry závodu si však opět užil a jeho nadšení umocnil i skvělý čas v cíli, kterým potvrdil své závodnické kvality.

Macíkovi z Brabce se v osmé etapě Dakaru opět dařilo Foto: Big Shock Racing tým
Úspěch! Martin Macík si z Dakaru odváží páté místo
Ilustrační foto
Kocouři trápili favorita, nakonec odešli poraženi