Na jednu stranu odehrál zřejmě psychicky nejnáročnější zápas, na druhou předvedl nejlepší výkon v sezoně. Všichni v klubu se báli, jak Dolgopolov utkání zvládne, jestli toho na něj nebude moc. On se předvedl ve výborném světle. Po zápase celá hala, zabarvená do žlutomodra, tleskala především jemu. Ústřednímu muži sobotního vítězství, jež byl sám zahalen do ukrajinské vlajky.

Jak složité bylo soustředit se na zápas vzhledem k událostem, které se dějí?
Řeknu upřímně, že tento den byl jedinečný. Táta slavil narozeniny, měli jsme domácí zápas a ukrajinská armáda brání každý centimetr naší země jako lvi. Nepamatuji si, kdy v životě jsem byl na něco takhle hrdý. Ti vojáci jsou pro mě hrdinové, legendy.

Jaký to byl šok ve čtvrtek ráno, když jste zjistil, co se děje ve vaší zemi?
Nevěřil jsem tomu, že se to může stát. Když jsem se v 7:30 probudil, tak jsem se podíval na mobil a najednou třicet zpráv a nepřijatých hovorů. Následně jsem začal mluvit s rodinou a zjišťoval, co se děje. Když jsem přibližně po hodině pochopil, co se děje, tak jsem byl vyděšený, nervózní a co nejvíc mluvil s rodinou.

Jak dlouho trvalo, než jste se mohl uklidnit a zjistit, že jsou všichni v pořádku?
Vše začalo v sedm ráno. Od deseti jsme měli trénink. Volal jsem trenérovi, že nepřijdu, poněvadž se nemůžu dát do kupy. Do oběda jsem byl doma a až odpoledne jsem šel na trénink. Nakonec jsem profesionál. Musím pracovat a pomáhat týmu.

Je vaše rodina v bezpečí?
Moje rodina žije ve městě Luck, které leží blízko polských hranic. Oni jsou zatím relativně v bezpečí. Každou hodinu se vše ale může změnit. Mám hodně kamarádů a známých v jiných městech, ve kterých je aktuální situace opravdu hrozná. Mluvil jsem s nimi. Jedinou věc, kterou jsem chtěl vědět, jestli mají nějaký úkryt, do kterého se mohou schovat.

Jsou tedy mimo válečnou zónu?
Ano. Jediné, co se stalo, že 23. února tam Rusové poslali nějaký dron nebo raketu a ukrajinská armáda ji sestřelila. Nicméně každou hodinu jsou slyšet signály o vzdušném útoku z ruské strany a pokaždé musí moje přítelkyně jít se schovat do sklepa a čekat, dokud siréna neskončí.

Co nejčastěji slyšíte během rozhovorů s rodinou?
Vždy zavolám a zeptám se, jestli měli jídlo, pití, kde spát, zda mohli komunikovat. Vše ostatní není tak důležitý. Když jsem s nimi mluvil naposledy, tak vše vypadalo v pořádku na rozdíl od hlavního města.

Uvažoval jste o tom, že byste se vydal přímo do boje?
Povolávací dopis už přišel. Každý muž od 18 do 60 let může dostat zbraň a bránit svou vlast a rodinu. Budu upřímný. Když se se situace vyvine tak, že se něco podobného stane v mém městě, tak řeknu ‚Promiň, ale musím tam jít a bránit svou rodinu‘.

Jak dlouho si myslíte, že válečný konflikt bude trvat?
Myslím, že to je otázka pro mnohem větší rozhovor. Ale ve zkratce. Lidé v Evropě a ve světě říkají, že válka nebude trvat týden nebo měsíc, ale mnohem delší dobu. Budou umírat lidi. Nejedná se o žádnou speciální operaci, jak říká Rusko, ale o opravdovou válku. Nyní Ukrajinci dostávají zbraně, jdou do ulic bránit svá města, ulice, příbuzné a bude jim to hodně dlouho trvat. Vím, že Češi hodně pomáhají, posílají peníze, jídlo, humanitární pomoci a jsou připraveni pomoci uprchlíkům. Jsem za to moc vděčný.

Češi si prošli v roce 1968 sovětskou okupací. Cítíte od spoluhráčů nebo lidí ve městě velkou solidaritu, protože už si něčím podobným, ačkoli ne tak hrozným jako teď, prošli v minulosti.
Cítím podporu od spoluhráčů, vedení klubu, nejlepších fanoušků v České republice. Před zápasem jsme uspořádali sbírku a doufám, že vybereme co nejvíce peněz (vybráno 32 824 Kč) a pošleme je hned do příspěvkové organizace, která je okamžitě pošle ukrajinské armádě, což je to nejlepší, co můžeme nyní udělat.

Okolní státy sice nabízejí humanitární pomoc, ale nechtějí se zapojit do válečného konfliktu, protože se bojí, aby nevznikla 3. světová válka. Jak tohle vnímáte?
To je další věc, kterou NATO a Evropa musí zařídit. Všichni musí pochopit, že tohle není válka Ruska proti Ukrajině. Ukrajina nyní brání demokratický svět. To je jedna z cest. Ukrajina musí být v NATO a musíme dostat pomoc, munici, armádu k tomu, abychom zastavili ten nesmysl, který se teď děje.

Jednou z nich jsou i sportovní omezení, kdy většina sportovních organizací a svazů už odmítá hrát s Ruskem. Výjimkou je volejbal. Jak tohle ve vás eskaluje?
Že sport do politiky nepatří, není pravda. Mezinárodní olympijský výbor a ostatní organizace musí vyhlásit, že žádné soutěže nebo mistrovství světa nesmí být uspořádáno v Rusku, pokud neskončí válka a nezmění se vedení toho státu, protože Rusové musí pochopit, že jsou zodpovědní, za to co se děje.

Reakce Česka a jiných států byly okamžité a ihned odsoudily invazi ruských vojsk. Co říkáte na sankce vůči Rusku?
Budu upřímný. Některé státy nám opravdu pomohly, že poslaly zbraně, peníze, oblečení a munici. Nevím proč, ale dlouho jsme čekali na opravdu tvrdé sankce vůči Rusku, protože většinu z nich ono nepociťuje. Lídra toho státu nezajímají občané toho státu, ale pouze vlastní cíle, o kterých teď nebudeme mluvit. Doufám, že každá další sankce bude pro Rusko ještě tvrdší. Nevidím jinak žádné jiné cesty, jak zastavit Putina.

V Praze jsou další vaši krajané – volejbalisté. Bavili jste se spolu?
S Valerijem Toduou jsem téměř v každodenním kontaktu. Bavíme se o rodinách, příbuzných. Jak jsou na tom. Určitě sdílíme informace. Mluvili jsme o nějakých možnostech, jak v Česku zařídit určitou pomoc. Nejsme armáda, nikdy jsme v ní nebyli, ale chceme pomoci našim rodinám.

Příbramský klub už vám nabídl, že by dokázal ubytovat přítelkyni i vaší rodinu. Jak jste tohle kvitoval?
Dostal jsem hodně zpráv od spoluhráčů, od lidí, kteří podporují náš tým, že mohou pomoci s ubytováním. Momentálně to nepotřebujeme, protože jsou v bezpečí a na hranicích je velký bordel. Utíká hodně lidí a nechci, že by moje rodina čekala nevím, jak dlouho, dokud by někdo nepřijel. Když to bude horší, tak určitě budu hledat cestu, jak dostat rodinu sem.

Uvažoval jste o tom, že byste jel rodině naproti a dostal ji sem?
Určitě jsem o tom přemýšlel. Když bude potřeba, tak to tak udělám. Teď mám taky povinnosti a nemůžu nechat svůj tým bez důležitého hráče pro tým. Budu tak jednat podle situace.

Na druhou stranu ochránit rodinu je důležitější než play-off ne?
Určitě. Když bude situace kritická a bude potřeba jednat hned, tak rozhodně play-off vynechám. To není otázka. Nechci ale z toho dělat velkou věc.

Byla ve hře varianta, že byste duel s Beskydy vynechal?
Ne! Vůbec! Před zápasem jsem byl trošku nervózní, ale teď je hala jedno z mála míst, kde můžu vypnout hlavu, odpočinout si od zpráv, rozhovorů, médií.