Jak se vaše posádka do Francie probojovala?

Umístění v republikových závodech. Podle pravidel mohou tři nejúspěšnější týmy další rok vyjet na Evropu. Nejdůležitější závod sezony byl v Račicích.

Jakých národností byli vaši soupeři?

Zastoupení mělo Maďarsko, Španělsko, Srbsko, Ukrajina, Německo, Holandsko, Švédsko a samozřejmě Francie. Každý stát vyslal tři nejlepší posádky. Naše loď startovala na 200, 500 a 2000 metrů a pokaždé v kategorii mix šest mužů a čtyři ženy.

Přiblížíte nám posádku vaší dračí lodě?

V malé dračí lodi máme deset míst, do Francie nás odjelo dvanáct, včetně náhradníka. Většina z nás jsme odchovanci kanoistického oddílu TJ Tatran Sedlčany - Anička Kosíková, Nella Hoffmanová, Johana Tulachová, Jakub Sůsa, Matěj Dlouhý, Jarda Soukup, Kristýna Vejvodová, Tomáš Tůma, já jako kapitán sedím na háčku a bubnovala nám Denisa Bartůňková. Byli s námi i Ondřej Matoušek a Pavel Kusovský. Jsou z Prahy, známe se dlouho, trénují s námi asi šest let..

Měli jste vlastní loď?

Takzvanou desítku jsme měli vypůjčenou od reprezentace asi měsíc předem, abychom na ní mohli trénovat. To nám hodně pomohlo. Podobné malé dračí lodě jsou asi jen dvě v republice.

Jaké jste si dělali před odjezdem do Francie naděje?

Doufali jsme, že bychom mohli dosáhnout na jednu medaili, ale takovýhle výsledek jsme opravdu nečekali. Nejdřív jsme si doplavali na dvou kilometrové trati pro stříbro, následovalo zlato z dvě stě metrů a završovali jsme stříbrem z pětistovky. 

Kdo ze soupeřů vám nejvíc „dýchal na záda“?

Čtyři týmy byly opravdu silné. V naší kategorii nás v prvním závodě předjeli Ukrajinci. Na 200 metrech jsme si pro zlato dojeli my a Ukrajinci skončili pátí, ve třetím závodě zlato vybojovali Švédové a naše posádka se radovala ze stříbra. Hodně dobří byli také Španělé.

Jak často jste trénovali?

Před závody jsme chodili společně na sedlčanskou přehradní nádrž třikrát týdně.

Jaká vládla atmosféra?

Všechny posádky byly od začátku do konce přátelské, nikdo nebyl konfliktní, ve vztazích nenastal jediný problém.

Byli jste spokojeni s počasím?

Na trať jsme vyjeli vždy dopoledne, to ještě nebylo velké vedro, sluníčko jen vykukovalo za mraky a navíc bezvětří – to nám vyhovovalo.

Jak dlouho se cítíte na lodi jako doma?

Mám dlouholetou průpravu - asi třicet let. Začínal jsem jezdit v sedlčanském kanoistickém oddílu v osmi letech, což považuji za hodně důležité. Člověk získá od dětství pro vodu cit, učí se zabírat. Přechod na dračí lodě, řekněme ve dvaceti, je pak zábavnější. Dřina je to ale pořád.

Před závody si zřejmě musíte hlídat jídelníček. Jaké chutě máte po závodech?

Po závodech potřebuji sníst něco hodně nezdravého. A už po cestě domů jsem si mobilem objednal špekové knedlíky a pořádně mastný, abych si po té zdravé stravě srovnal žaludek.

Odpočinete si teď od vody a dopřejete si „spánek na vavřínech“?

To rozhodně ne, za půl hodiny mám na přehradě trénink. Snažíme se o nábor mladých. Chtěli 
bychom sestavit z třinácti až čtrnáctiletých posádku dračí lodi, abychom měli pokračovatele.

MARIE BŘEŇOVÁ