Jak se navigátor připravuje na Dakar?
V podstatě není nic. Je dobré, že vyšla loni nová edice hry Rallye Dakar, podle které jsme s Martinem Macíkem navigovali. Je to dost realistické. Jinak není vůbec možnost.

Ani v případě, kdy vám organizátoři odhalí trasu a tušíte, kudy pojedete?
V tom je rozdíl mezi námi a klasickou silniční rallye, kdy si jí jezdec projede a udělá si poznámky a ví, ho na trati čeká. My jedeme vysloveně naslepo. Je nereálné mít najeto osm tisíc kilometrů či mít roadbook, který by stoprocentně seděl a být na to připravený. Člověk musí rozumět věci.

Organizátoři si pro vás přichystali rozdvojky na trati. Podle čeho se budete rozhodovat?
Musí si věřit podle roadbooku. Jde o to, že v určitý moment by měly být paralelní cesty, takže každý budeme mít jinou, což my nevíme. Ani netušíme, kdy to přijde, v jaké etapě, jak často, ale víme, že se to může stát. Dřív celá věc fungovala tak, že jsme někoho dojeli, drželi jsme se ho, dokud to šlo, následně jsme ho fikli a následně se začal řídit svým roadbookem. Teď nás mohou zavést do problémů.

Martin Macík o vás říká, že jste z posádky nejambicióznější. Jak tomu ve skutečnosti?
Zajímavé, že o mě říká, že jsem největší škarohlíd a že vše pokazíme. Teď najednou takový opak. Když jsme naposled dojeli do cíle, tak nastal paradox, že jsme na sebe koukali, protože jsme skončili druzí a já jim řekl, že jedeme vyhrát. Martin (Macík) s Davidem (Švandou) se na mě podívali, jestli si nedělám srandu. Prostě tam jedeme vyhrát a uděláme pro to všechno. Když budeme druzí, čtvrtí nebo pátí, tak se pořád nebude jednat o ostudu. V tomhle závodu se může stát cokoliv.

A navíc vy pořád zabloudíte v první etapě. Podaří se vám někdy této nálepky zbavit?
Asi už ne (směje se). Asi to k tomu patří a bylo by divné, kdyby se tak nestalo. Naposledy jsme první dvě etapy vyhráli a pak nás potkaly technické problémy. Budu se samozřejmě snažit od začátku. Musím mít koncentraci a šlapat od začátku.