„Jezdíme už devět let. Začínali jsme na louce u kluků Čermákových, po roce jsme vyrazili na trať a startovali ve vložených závodech v Německu," líčí Jan Boukal, starší z bratrů, sajdkárkrosové začátky pod dohledem pravidelných účastníků světového šampionátu. „V roce 2011 jsme koupili první závodní stroj Jawa, se kterým jsme jezdili až do loňska, kdy se nám naskytla možnost pořídit si ojetou motorku WSP Zabel, postavenou na rámu, se kterým jezdil několikanásobný mistr světa Daniel Willemsen z Nizozemí."

Zatímco v první sezoně objeli několik závodů, od roku 2012 brázdí tratě domácího šampionátu pravidelně. Po jedenácté příčce v první kompletní sezoně se dočkali v roce 2013 pod dohledem svých mentorů největších úspěchů. Skončili celkově pátí a ve Stříbře poprvé a zatím naposledy vystoupili na stupně vítězů, když jim na krk pověsili bronzový věnec. V dalších dvou sezonách sourozenci z Višňové paběrkovali. V roce 2014 byli v mistrovství republiky osmí a loni se umístili až v polovině druhé desítky. „Projevilo se stáří motocyklu Jawa. Časté poruchy a technické závady nám nedovolily dosáhnout lepších výsledků. I proto jsme delší čas uvažovali o změně stroje, a když se naskytla od bratrů Vejchodových možnost koupit Zabela, neváhali jsme," vysvětluje výsledkový propad třiadvacetiletý řidič sajdkáry, jehož spolujezdcem je o čtyři roky mladší bratr.

V případě mladé posádky nejde o výmluvu. S novým strojem skončila v předposledním závodě v Jiníně pátá a v závěrečném podniku v Horním Újezdě těsně pod stupni vítězů. „Výsledky na nové motorce nás nakoply do nové sezony. Od listopadu jsme začali intenzivněji trénovat pod vedením kondičního trenéra Jana Lehockého, sháníme prostředky a vytváříme zázemí, abychom se až na pár závodů mohli zúčastnit seriálu mistrovství světa a v domácím šampionátu se pravidelně prali o stupně vítězů," srší Jan Boukal před startem letošní sezony optimismem, který doma umocňuje ohlášený konec kariéry čtrnáctinásobných mistrů republiky, bratrů Rozehnalových. „Nejvíc se nám líbí přírodní, skákavé tratě, třeba ve Stříbře a Mohelnici."

Sourozenci Boukalovi trénují na všech dostupných tratích v okolí. Přestože je sajdkárkros tvrdý, fyzicky náročný a kontaktní sport, ve kterém není nouze o karamboly a vážná zranění, strach na motocyklu necítí. „Párkrát už nás z trati odvezli, ale vážná zranění se nám zatím vyhýbají," klepe Jan z pověrčivosti na dřevo. „Strach na motorce nemáme, spíš respekt k dlouhým skokům."

Bratři z Višňové mají oporu v rodině. „V sajdkárkrosu nás od mala podporuje máma, strýc Jarda Šimek, děda a Petr Dušek. Vedli od motorek po sajdkáry," podotkl řidič posádky, jehož vzorem je několikanásobný světový šampión Sergis z Lotyšska. Bratr Pavel se vzhlíží v Ondřeji Čermákovi.

Obrovskou výzvu pro jezdce BO Autoprofi racing teamu na prahu sezony představuje účast v závodě světového šampionátu. Kvalifikovat se mezi třicet posádek se už několikrát marně pokoušeli. „Je to o tréninku a zkušenostech. Chtěli bychom objet alespoň deset z dvanácti závodů. Většina tratí je pro nás sice velkou neznámou, ale soupeře jsme viděli na vlastní oči při závodech v Německu i v televizi," přiznává starší z bratrů. S novým strojem si však sourozenecká dvojice věří. „Chceme se kvalifikovat do závodů, abychom získali nějaké zkušenosti a mohli se poprat o první světové body. A časem se zabydleli v první třicítce," plánuje Jan Boukal.

MILOŠ KRÁTKÝ