Čekal jste, že váš první zápas v MMA bude takto rychlý?

Čekal. Byl jsem dobře připravený. Chtěl jsem to ukončit co nejdříve, protože nejsem zkušený a neumím tolik rozložit síly. Takže jsem chtěl ukončit zápas v prvním kole, a to se podařilo.

Byl jste před soubojem nervózní?

Ještě asi hodinu před zápasem ano, ale pak to ze mě spadlo, až jsem z toho byl překvapený a říkal jsem to trenérovi. Seběhlo se to všechno tak rychle, že ani nebyl na nervozitu čas.

Jak byste popsal váš souboj?

Měl jsem trošku štěstí, že jsem soupeře u klece dokázal hodit na zem a spadli jsme do té vítězné pozice, kde se mi ho podařilo udržet. Dal jsem mu pár ran a on odešel fyzicky. O tom to je. O fyzické připravenosti i o štěstí. Byl jsem tu prakticky před domácím publikem a jsem hrozně šťastný, že to takto dopadlo.

Fandila vám celá hala, ale prozradíte, koho nejbližšího jste v publiku měl?

Já tady měl celou rodinu, přítelkyni i všechny nejbližší kamarády. Takže jsem cítil velkou podporu a byl jsem jako doma.

Pomohla vám v přípravě vaše dosavadní fotbalová průprava?

Fyzická příprava na fotbal je trochu jiná, než na zápasy MMA. Ale pochopitelně, to, že od malička sportuji, mi v tréninku pomohlo.

Jak těžká byla cesta k dnešnímu duelu?

Stálo to strašně moc času a úsilí. Trénoval jsem prakticky poslední půl rok dvakrát denně, včetně víkendů. Je to strašná dřina, stokrát horší než na fotbale, ale stojí to za to.

Už jste přemýšlel nad tím, jestli si to někdy zopakujete?

To ještě uvidíme. Teď jsem plný dojmů, převládají ty pozitivní, takže bych řekl, že asi ano. Ale těžko říct. Každopádně bylo to tady super, krásný galavečer, krásná atmosféra.

Jak rychle byste se mohl připravit na další zápas?

Fyzicky mohu být připravený v řádu pár měsíců, ale další důležitou součástí boje je taktika a technika, a to je na dlouhé lokte. To se člověk jen tak nenaučí. Takže těžko odpovědět. Možná za půl roku?

Proběhl váš premiérový souboj v oktagonu podle předem dané taktiky?

Já jsem měl od trenérů nakázáno, ať první kolo poč-kám, ale to jsem nechtěl. Věděl jsem, že v postoji nejsem žádná hitparáda a na zemi se cítím lépe. Tak se to tak vyvinulo, že jsme na té zemi skončili, spadli jsme do té vítězné pozice, kterou jsem udržel. Soupeř se pak úplně vyšťavil a rozhodčí to ukončil.

Cítil jste, že se zápas chýlí ke konci?

Když jsem sledoval rozhodčího, slyšel trenéry a viděl, že soupeř dost vaří a pod těmi ránami mu dochází kyslík, tak jsem v to doufal. Je to amatérský zápas, takže rozhodčí to pak ukončil. Pro soupeře to bylo opravdu těžké utkání, schytal spoustu ran a bylo opravdu vidět, že fyzicky odchází.

Jste spokojený, že jste se rozhodl vejít do klece?

Ano, přesně pro tento pocit jsem to dělal. Je to hrozně pomíjivé, ale krásné. Ty měsíce únavy, úsilí a času za to stojí. Hrozně hezký pocit.

Dají se vaše pocity srovnat s něčím ve fotbalu?

Asi bych to přirovnal, jako když dáte gól nějakému kvalitnímu silnému soupeři a tribuny vám tleskají. Je to opravdu krásný pocit a přál bych ho všem zažít. Není to jen o tom vítězství, ale spadlo ze mě všechno očekávání, tíha zodpovědnosti a chuť nezklamat. Snad jsem tedy svými výkonem nezklamal. Jsem moc rád, že jsem dostal šanci se zúčastnit tohoto galavečeru.

Dlouho před galavečerem se na vás upřela velká pozornost. Připravoval jste se i psychicky?

Ano, já jsem se na to opravdu poctivě připravoval. Chtěl jsem být připravený fyzicky i psychicky. Zacházel jsem proto i do nejmenších detailů. Chtěl jsem být připravený na všechny možné situace. Myslím, že mi tato příprava hodně pomohla.

Ještě nepadlo slovo o vašich trenérech…

Renata a Jirka Veseckých jsou skvělí. Připravili mě na toho kluka výborně psychicky i fyzicky. Oni jsou ti, kdo mi pomohli nejvíc. Řídil jsem se jejich pokyny. Věděl jsem, čeho jsem schopný a to se potvrdilo.

--------------------------------------------------------------------------------