Tománek se dosud připravoval v domácích podmínkách. V zimě tradičně na lyžích, od března pak už přeladil zcela na triatlon. „Byl jsem již v poměrně dobré kondici, přesto jsem se rozhodl, že přípravný kemp absolvuji. Přeci jen trénink v teple je o mnoho efektivnější a lépe se plánuje,“ zdůvodnil svou volbu.

Na španělský ostrov se vrátil po dvou letech. „V loňském roce jsem nemohl na tohle soustředění odcestovat. Nejdříve ze zdravotních důvodů, později kvůli uzavření hranic,“ podal částečně očekávané vysvětlení.

„Cestování a plánování v době koronaviru je kapitola sama pro sebe. Orientovat se ve všech aktuálně platných opatřeních a omezeních vstupu do jednotlivých států, to je téměř nadlidský úkon, protože se vše neustále mění. Navzdory všem omezením se už, zdá se, blýská na lepší časy. I proto jsem na Mallorcu jsem letos zvládl odletět. A bylo to dobré rozhodnutí,“ má jasno.

Ovšem ani na jihu Evropy nebyla samozřejmě situace kvůli pandemii zcela optimální. Paratriatlonista to poznal prakticky okamžitě, když po příletu musel řešit problémy s ubytováním. „Nabídka ubytování je tedy značně omezená. Na celém severu, kam jsem v posledních letech jezdil, jsou hotely uzavřené. Musel jsem improvizovat a na doporučení přátel jsem se obrátil na hotel na jihu ostrova. Bohužel po příletu a příjezdu na hotel jsem zjistil, že to, co bylo potvrzeno, tak úplně neplatí a apartmán nevyhovuje potřebám pohybu na vozíku. Naštěstí o blok dále jsem našel otevřený bezbariérový hotel, kde mi vyšli maximálně vstříc,“ oddechl si Tománek.

Protože řešení problému s ubytováním ho příliš nezdrželo, nebyl narušen ani průběh kempu. Hned po vybalení a zkompletování techniky tak mohl začít. „Tréninkový plán nebyl nikterak originální. Na jarních kempech jde v podstatě o jediné, najet objemové kilometry v relativně nižší intenzitě a vybudovat tak základ další rychlostní přípravy. Vzhledem k tomu, že již v Čechách jsem během března najel okolo sedmi set kilometrů, byl jsem dobře připraven a v podstatě od prvního dne jsem mohl jezdit čtyřhodinové objemy, což zhruba odpovídá zhruba sto kilometrům denně v závislosti na profilu a počasí. Mimo klasického objemu v rovinatém a zvlněném terénu jsem zvládl absolvovat i několik ryze horských tréninku, kdy jsem rozvíjel silově-vytrvalostní předpoklady,“ líčil Jan Tománek.

Jak je z jeho slov zřejmé, prioritou byla v rámci španělského kempu cyklistika. Příbramský rodák však měl s sebou i plavecké vybavení. „Rozhodně jsem chtěl něco naplavat v moři. Teplota vzduchu byla značně proměnlivá a pohybovala se v průměru od osmi do osmnácti stupňů. Moře drželo konstantních patnáct stupňů, což je pro plavání v neoprenu ještě docela komfortní teplota,“ poznamenal.

Na plavání došlo v druhé polovině kempu, kdy cyklistickou přípravu narušil déšť. „Plaval jsem v otevřené vodě. Na regeneraci a lehké rozplavání jsem pak využíval hotelový bazén. Protože jsem neplaval od konce loňské sezony, tedy téměř půl roku, začínal jsem hodně z volna. Naštěstí je plavání jako jízda na kole, a to se nezapomíná. Po pár dnech jsem se již ve vodě cítil dobře. Navzdory chladné vodě jsem v moři zvládal při každém tréninku dva až tři kilometry,“ pochvaloval si Tománek.

Na závěr soustředění se počasí zase umoudřilo. Znovu tak usedl na handbike a objem svého tréninku vystupňoval na maximum. „Vložil jsem tam jeden dlouhý trénink, kdy jsem absolvoval sto padesát kilometrů, během nichž jsem objel celý ostrov. Poslední den jsem během tříhodinovky ještě vytočil ruce a krátkým plaveckým tréninkem se rozloučil s mořem,“ popsal poslední fázi přípravy.

Nyní se Jan Tománek bude v Čechách zaměřovat primárně na plavecký trénink. „Čeká mě Vltava, kde voda asi bude ještě kousat. Za necelé tři týdny by pak snad mohly přijít už i první závody,“ poodkryl další plány paratriatlonista.