„V minulém roce jsem objemovou část přípravy na sněhu vynechal, podstatně dříve se ve své přípravě zaměřil na specializaci na triatlon a od února trénoval v teple. Z výkonnostního pohledu to nemělo extra efekt, navíc mi bílá stopa prostě a jednoduše chyběla. Proto jsem se vrátil k osvědčenému modelu kombinujícímu přípravu na sněhu a následně v jarních měsících v teple na Mallorce,“ prozradil Tománek, který oproti předchozím zvyklostem tentokrát strávil v italském středisku o jeden týden více. „Delší pobyt má z tréninkového hlediska několik nesporných výhod. Například lepší adaptace na vysokohorské prostředí a vyšší efektivita tréninku z pohledu objemové fáze přípravy,“ vysvětlil dvaatřicetiletý rodák z Příbrami.

Další letošní novinkou pro něj bylo, že začal jpronikat do problematiky servisu lyží, které si poprvé připravoval zcela sám. „Musím přiznat, že příprava lyží mě navzdory promrzlým prstům opravdu bavila. Velkou odměnou pak bylo, že lyže lépe jely,“ usmíval se.

A to navzdory chladným teplotám, které se v průběhu kempu vyšplhaly až dvacet stupňů pod bod mrazu. „Větší mráz mi z pohledu tréninku nevadí, ale parametry sněhu se dramaticky mění. Ztrácí své skluzné vlastnosti a jede se hůře,“ vysvětlil. „Jinak ale bylo slunečno, což bylo nejdůležitější,“ podotkl.

Tománek tak mohl bez problému plnit svůj tréninkový plán, který obsahoval hodiny strávené v bílé stopě a stovky najetých kilometrů. „Začínal jsem na dvou hodinách souvislé zátěže. Postupně jsem přešel na tréninkové jednotky o délce tří hodin, které se mi jevily jako optimum pro rozvoj vytrvalosti a současně byly po dobu trvání soustředění udržitelné,“ konstatoval paratriatlonista, který se vracel domů naprosto spokojen. „Soustředění proběhlo podle plánu. Splnilo vše, co mělo. A má výkonnost se posunula směrem nahoru,“ dodal Jan Tománek.