Tentokrát ho čekal oblíbený ironmanský typ závodu 70.3 – middle distance (2,1 km plavání - 88,5 km dlouhou cyklistiku a 20,5 km jízdy v „běžecké“ formuli). A na této distanci už vytyčený cíl splnil.

„Věřil jsem, že na rychlé račické trati toho jsem schopen, ale současně jsem si uvědomoval, že není prostor pro chyby a na trati musí jít vše podle plánu,“ přiznal Tománek, jehož plány ovšem znovu komplikovalo počasí.

„Průběh závodu tak byl nevyzpytatelný. Proto jsem si ambice vůbec nepřipouštěl a do závodu jsem vstoupil naprosto uvolněný a koncentrovaný. To, co se dělo po startu bylo pro mě triatlonovou pohádkou plnou vášně, bolesti, vytrvalosti, splnění cíle, euforie a radosti,“ líčil své pocity během závodu.

Ze přátelského zápasu Dobříš - Tochovice.
OBRAZEM: Dobříš se Huni s Jendruščákem nezalekla a potvrdila roli favorita

Ten tradičně odstartoval ve vodě. Hlavním cílem pro plaveckou část bylo její dokončení pod „čtyřicet“ a nebýt unavený. To se podařilo. „Trať byla velmi jednoduchá, plavalo se při jednom břehu kanálu na obrátku a při druhém zpět. Hromadný start byl z mého pohledu poměrně poklidný a většinu trati jsem dokázal plavat ve skupině, což mi pomohlo jednak z výkonnostního tak také z orientačního pohledu,“ líčil Tománek, který doplaval do prvního depa za 39:07 minuty. „Jednalo se o opravdu dobrý úvod,“ pochvaloval si a následně se po necelých sedmi minutách strávených v depu (6:57 minuty) vydal do cyklistické části.

Ta čítala 18 náročných okruhů. „Bolelo to. Hlídal jsem si pravidelný příjem tekutin a energetických gelů, abych vydržel. Okolo sedmdesátého kilometru jsem začínal cítit první zlom, akcelerace po změně rytmu v zatáčkách již byla nižší a tempo lehce kleslo i vlivem otočeného větru. Přesto jsem měl rozjeto skvěle,“ věděl Tománek, který překonal i To byla téměř konečná. Trpěl jsem, ale věděl jsem, že v této fázi závodu není nic zadarmo,“ přiznal.

Posléze ho nezastavil ani defekt zadního kola a do druhého depa dojel v osobním cyklistickém rekordu - 2:35:40 hodiny. „Přechod mezi cyklistikou a během je už rychlejší záležitostí (trval 3:13 minuty), ale po vyčerpávajícím kole jsem těžko lezl z handbiku,“ připustil úbytek sil.

Na zesnulého Jiřího Wimmera (na smínku) zavzpomínal Alexandros Charalambidis.
Jiří Wimmer? Křikloun s velkým srdcem, vzpomíná Charalambidis

Osobní i český rekord se ale otřásaly v základech a to byla obrovská morální vzpruha. Zbývalo 20,5 km v běžecké formuli (4 okruhy). „Mělo se jednat o plánovanou třešničkou na dortu. Právě zde jsem totiž zaznamenal nejvýraznější posun, ale faktor počasí mohl ještě vším zamíchat,“ uvědomoval si Tománek.

Vzhledem k počasí musel před závěrečnou části vyřešit jednu zdánlivě banální, ale pro vývoj zbytku závodu a boje s časem klíčovou otázku. A sice zvolit správné rukavice. Na výběr byly suché-tvrdé a měkké-mokré. „Sáhl jsem po těch suchých a věřil jsem, že to dobře dopadne. Byl to risk, který se nakonec vyplatil,“ pochvaloval si svou volbu, ačkoliv v posledních dva kilometry absolvoval v hustém dešti. „Byl jsem rozhodnut, že když to nepůjde, pojedu bez rukavic. Bylo by to hodně bolestivé, ale věděl jsem, že musím za každou cenu vydržet,“ nehodlal se Tománek vzdát.

A nakonec to zvládl! Výsledkem byl znovu dílčí (1:00:32 hodiny) a celkový dosažený čas 4:25:29 hodiny, který znamenal vylepšení nejen osobní rekord. „Sen se stal skutečností,“ rozplýval se dvaatřicetiletý závodník, který v kategorii handcycle navíc dokázal posunout i neoficiální český rekord. „Z předvedeného výkonu jsem byl dojatý a mám obrovskou radost, že jsem to dokázal,“ radoval se Jan Tománek.