Odmítali ho na jednom závodu za druhým, ale přece jen se dočkal. Vinou covidových restrikcí musel oželet i mistrovství světa v USA, alespoň jednoho Ironmana ale přeci jen zvládl. Pozvánka v Klagenfurtu sice přišla na poslední chvíli, když do závodu zbývalo méně než týden, tak se rozhodl Tománek jet. Před ním čekalo 3,8 kilometru plavání, dalších 180 na kole a na závěr klasický maraton o tradiční délce 42,2 kilometru. Celou trať stihl za 10 hodin a 49 minut. „V závodě mi vyšlo vše podle plánu a dosaženým časem jsem potvrdil svou výbornou letošní formu,“ těšilo Tománka.

Handicpovaný sportovec měl sice méně času i prostoru na přípravu, ale touha zúčastnit se a závodit byla větší. „Mohl jsem startovat, a to bylo rozhodující!“ prohlásil Tománek. Tomu zbývalo jediné. Zúročit nasbírané zkušenosti a stanovit si priority na následující dny. „Vše šlo podle plánu, jen předpověď počasí se na závodní den začala dramaticky kazit,“ všiml si. Nakonec se ale běželo za sucha.

Sám po závodě přiznal, že na startu místo nervozity cítil radost, klid a obrovský vděk, že může v Klagenfurtu startovat. A tak se vrhl do jezera Worthersee. Organizátoři si pro závodníky připravili komfortní podmínky, kdy voda měla teplotu přesahující 22 stupňů Celsa. „Byl jsem v ní zhruba tři minuty před startem, takže jsme se stihl jen krátce rozplavat a šlo se na věc,“ popisoval Tománek.

Plavecký zážitek v jezeře

Následovala 3,8 kilometru dlouhá trať ve vodě. Tománkovi po obratu od nejvzdálenější bóje pomohlo, že cestou nazpět plavat s davem a mohl tak trošku ušetřit síly, které následně potřeboval v další části závodu, ale hlavně měl lepší orientaci. „Plavání v kanálu bylo opravdovým zážitkem. Po relativně volném a bezkontaktním průběhu mi poslední stovky metrů na jezeře připomínaly výlov kaprů na Vánoce,“ zažertoval handicapovaný sportovec, který dokončil první část za hodinu a čtrnáct minut. V prvním depu k přechodu na kolo mu musela vzhledem ke covidovým restrikcím asistovat přítelkyně, jež ho většinu přesunu tlačila v poklusu.

Následovalo kolo a cyklistická trať dlouhá 180 kilometrů byla rozdělena do dvou odlišných okruhů s převýšením až 1 600 metrů. Na trati v Klagenfurtu bylo více rovinatých rovinatých částí. Na druhou stranu čekala na závodníky podstatně strmější stoupání. „Do cyklistiky jsem vjel naplno. První houpavé pasáže jsem přejel jako nic a následovaly rovinky po rychlostní silnici v absolutním bezvětří,“ dodal Tománek. Stálá rychlost okolo 35 kilometrů za hodinu měla pro něj dvě výhody – držel krok s většinou závodníků a první část na kole mu utekla jak nic.

„V prvním výraznějším stoupání jsem trošku šetřil síly, ale v následujícím sjezdu a rovinatější části jsem opět letěl,“ odtajnil Tománek. Ranní slunce a výhledy z trati braly dech. K tomu navíc průjezdy městečky s fanoušky dodávaly handicapovanému sportovci energii a tomu se tak jelo skvěle. „První půlku jsem objel okolo 3 hodin a deseti minut, což jsem vhledem k celkové distanci a již nastoupeným metrům považoval za dobře rozjetý závod,“ konstatoval Tománek.

Přichystali překvapení

Jeho i celé startovní pole čekalo ve druhém okruhu o polovinu více převýšení a bohužel část trati nestihl Tománek projet autem předem. „Myslel jsem si, že klíčová místa jsem viděl, ale ‘zadní‘ přibližně 30 kilometrů dlouhou smyčku ne,“ přiznal handicapovaný sportovec s tím, že byla náročnější, než si sám myslel. Navíc ho čekalo nejstrmější stoupání k nejvyššímu bodu na trati. „Kdybych příště mohl něco udělat jinak, dal bych si na kolo menší převodník, protože výjezd v kombinaci 36/36 již ztratil absolutní dynamiku a možná zcela zbytečně jsem se připravil o několik minut silového očistce,“ komentoval Tománek, který si závěr kola opravdu neužíval. Nicméně dvě ze tří částí závodu měl hotovo za necelých sedm hodin, ačkoliv po první polovině cyklistické části kalkuloval s lepším časem.

V závěrečném běhu čekala na závodníky nenáročná trať s několika krátkými a strmými výjezdy, za to ale hodně technická a částečně šotolinová, což je letošní standard. „Asi nejhorší byly z mého pohledu úzké pasáže, ve kterých jsem mnohdy zůstal viset za “plazícím“ se běžcem, před kterého nebylo možné se dostat. Tak to prostě někdy bývá,“ konstatoval Tománek.

Organizátoři si pro účastníky připravili překvapení, když je zavedli do historického centr Klagenfurtu. Lidi fandili a kilometry přibývaly. „Navzdory osmi hodinám v závodě jsem se cítil svěží a blížil se k hraničnímu tempu. Ocenil jsem svou přípravu na původně plánované MS, protože hledáním technických limitů a prudkým výjezdům jsem věnoval hodně času,“ prohlásil handicapovaný sportovec.

Tománek si naplno užíval poslední kilometry a finiš dokončil ve vyšší rychlosti. „Ve sportu jsem toho už zažil mnoho, ale cílová rovinka na Ironman Klagenfurt patří k tomu nejlepšímu,“ neskrýval své pocity Tománek, který dokončil závod na 354. místě z 1034 atletů, kteří se dostali do cíle. Český sportovec už teď plánuje, že se do rakouského města určitě vrátí.