Basketbal je notoricky známý jako sport hlavně pro vysoké hráče. Není to ale žádným pravidlem, vysvětluje trenér. „Není žádná minimální výška. Vidíte, že kluci jsou různě vysocí. Hraje to roli až v tom vrcholovém basketbalu,“ vysvětluje Jan Košař. V mládežnickém basketbalu může být naopak menší hráč naopak rychlejší než jeho vyšší protihráči.

Proniknout do basketbalu nemusí být vůbec složité. Jak říká trenér, co se týká přípravky, stačí, když rodiče s mladým basketbalistou přijdou a může začít trénovat. „Máme náborové dny, děti přijdou, zapíšou se a jsou členy basketbalové akademie,“ říká Jan Košař. Jiné to je u hráčů nad patnáct let, kdy trenéři hledají talenty po celé republice a ti přicházejí na tzv. try-outy – kdy se mají šanci předvést trenérům. „Co se ale týká dětí, může s basketem začít každý,“ podotýká.

Střelba na branku byla součástí tréninků. U starších hráčů se trénují i jednotlivé herní systémy, jako přihrávky, bránění...
Trenér musí být i psycholog, říká florbalista

Sympatické je na basketbalu jistě to, že když jej chce hráč zkusit, moc toho nepotřebuje. Stačí mu tenisky sálovky, kraťasy, tričko: to je asi tak všechno. A hlavním lákadlem je podle trenéra to, že jde o kolektivní sport. „Mají kolem sebe kamarády, kteří mají stejný zájem. Basket je i hodně všeobecný sport, to je přidaná hodnota,“ řekl Jan Košař.

Pokud se ptáme trenéra, jak vypadá typický trénink, je nutné uvažovat ve dvou kategoriích: jiný je pro mladší, jiný pro starší. „Pro menší děti není trénink zaměřený až tak na basketbal, jako spíše ne všeobecnou pohybovou průpravu,“ vysvětluje. Děti se tak učí běhat, otáčet se, dělat kotrmelce. Až 60 procent tréninku tvoří taková příprava. Až potom přichází na řadu jednotlivé techniky pro vlastní hru – driblování, dvojtakt, střelba na koš… Starší mají naopak už specifickou průpravu, vedle toho se jim do tréninku přidává i posilovna. „V patnácti ji mají jednou týdne, čím starší kluci jsou, tím ji mají častěji. V devatenácti už třeba až třikrát týdně, tam se klade důraz i na svalovou stránku,“ řekl Jan Košař.

A co je nejtěžší na sportu? „Obecně u toho vytrvat. Vydržet u sportu je asi to nejtěžší. Není nic, co bychom kluky nedokázali naučit, to všichni trenéři zvládnou,“ zamyslel se trenér. Některé kluby podle něj začínají se specifickou přípravou příliš brzy. „A to potom může někoho přestat bavit,“ dodal Jan Košař.

Jana Hubalová je předsedkyně oddílu Sparta Kutná Hora – oddíl plavání. Tento sport by doporučila každému jako kompenzační cvičení.
Prsa patří mezi nesložitější plavecké styly, říká trenérka
Důležitá je souhra, energie sestavy a obtížnost, vysvětluje trenérka, co porotci oceňují, když už tým vyrazí na nějakou soutěž.
Muže vítáme. Koukali by, jaká to je posilovna, říká trenérka cheerleadingu