ON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE

Byť si život bez endura, kterému se věnuje od roku 2011, nedovede představit, se současnými omezeními souhlasí. „Moc jsem se na sezonu těšila, tak jsem byla nejdříve opravdu zklamaná. Posléze mi ale došlo, že s tím stejně nic neudělám a musím vydržet, jednou se prostě dočkám,“ řekla.

Jak moc vám karanténa omezila sportovní život?
Ani moc ne. Cvičit, běhat a jezdit na kole se dá stále. Největší problém je trénink na motorce, v tom je pro mě ohromné omezení. Veškerá sportoviště byla doposud uzavřená, tak nebylo, kde jezdit. Rozhodně ale souhlasím, že to bylo správné rozhodnutí – myslím, že naše zdravotnictví má teď jiné starosti, než řešit naše úrazy spojené s motorkami. Na druhou stranu se nám může stát kdekoliv cokoliv.

Určitě se udržujete v kondici…
V týdnu chodím pravidelně běhat. Jelikož bydlím na konci vesnice a za mnou už je jen cesta, která vede do polí, tak na běhají mám dostatek prostoru a klidu. Pokud prší, skáču doma přes švihadlo. Po běhaní se vždy věnuji cvičení a posilování. Víkendy trávím na horském kole. Je to nejlepší příprava na motorku.

Doporučila byste něco z toho ostatním?
Nějaký pohyb je rozhodně potřeba. Nejde se jen válet na gauči. Řeči typu „fitka jsou zavřená“ jsou jen výmluvy. Na spoustu domácích cviků není třeba ani žádné náčiní – například dřepy, kliky, plank, angličáky, sedy lehy, skákací panák. Dá se z nich udělat i pěkná sestava a člověk může i v karanténě zůstat v dobré kondici.

Co vás karanténa naučila?
Asi nejvíce jsem se naučila trpělivosti a brát věci takové, jaké jsou. Začátek sezony pro mě nebyl jednoduchý. Začalo to zrušeným tréninkem v Itálii, kam jsme měli jet za trenérem Radkem Tomanem, dále zrušený první závod a pak už se špatné zprávy tohoto typu hrnuly ze všech stran. Nakonec to dopadlo i uzavřením tratí, takže jsme nemohli ani trénovat. Moc jsem se na sezonu těšila, tak jsem byla nejdříve opravdu zklamaná. Posléze mi ale došlo, že s tím stejně nic neudělám a musím vydržet, jednou se prostě dočkám. S fyzickou přípravou jsem po celou dobu nepřestala, naopak. Ponořila jsem se do toho ještě víc, takže nakonec to beru pozitivně, že máme nejen zimní, ale i jarní přípravu. Snad ta letní bude už za řídítky našich závodních strojů.

Máte teď asi i o dost víc volného času. Jak si no to zvykáte?
To je pravda, hlavně víkendy v sezoně netrávím doma prakticky vůbec. Teď jsem už uklidila celý dům, zhlédla pár pěkných filmů a musela i vařit, což normálně příliš často nedělám, není na to čas.

Roušku jste si ušila vlastní?
Zprvu jsme nosila jen šátky. Později jsem dostala bavlněné roušky v práci a nakonec mi další, tentokrát doma ušité, věnovala moje kamarádka a fotografka Lucka Bruchanová. Ty mám nejraději, jsou hezky barevné a veselé.

Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?
Nejvíce se těším na to, až budou zase otevřené tratě a my budeme moci jet konečně trénovat. Možná se začnou plánovat i nějaké tuzemské závody, ale myslím, že do zahraničí se letos jen tak nepodíváme. Také se těším na to, že budu moci navštívit svojí rodinu a přátelé a budeme moci v klidu posedět.