„Máme sedm stálých zaměstnanců a k tomu u nás externě pracují senioři. Celý systém výroby rukavic je velmi roztříštěný, protože je zde zapojena úzká specializace. To znamená, že jeden člověk umí jen tu danou věc, takže v podstatě s rukavicemi neustále cestujete po dílně nebo popojíždíte po Dobříši,“ vysvětluje ředitelka firmy Petra Kesnerová.

Nejsou lidé z oboru

V Česku chybí dostatek zručných a zkušených rukavičkářů, kteří by se výrobě věnovali. Kvůli tomuto má sice malý dobříšský tým práci zajištěnou na rok dopředu, ovšem tato situace paradoxně brání dalšímu růstu. „Potřebovali bychom expandovat, protože poptávka výrazně překračuje naše schopnosti ji uspokojit, ale bohužel zatím nejsou lidi. Například loni na podzim jsme museli objednávky velkoobchodu s těžkým srdcem odmítat a říkali jsme zákazníkům, ať to zkusí touhle dobou nebo na jaře. Náš tým jde jen těžko rozšířit, když se 20 let nikdo rukavičkářskému řemeslu neučí,“ postěžovala si ředitelka, pro kterou je letos mimo jiné prioritou pokusit se přivést k řemeslu zpět šičky, které před lety nedobrovolně změnily svůj obor.

Vozy Škoda se v roce 2021 po celém světě prodávaly méně než v předchozích sedmi letech.
Citelný propad v prodeji. Škodovka zákazníkům dodala méně než milion vozů

Přitom tradice výroby kožených rukavic na Dobříšsku trvá více než 150 let. V rámci původního rukavičkářského závodu přímo v Dobříši existoval také učební obor. Učiliště sídlilo v Osově na Berounsku. V Dobříši prakticky nebyla rodina, které by se výroba rukavic nějak nedotýkala. Jenže devadesátá léta zlomila závodu vaz a výroba byla ukončena v roce 1992. O tři roky později skončilo i učiliště.

„V naší dílně pracují naštěstí většinou děvčata, která mají do důchodu daleko, ale celkově se v odvětví takzvaně dojíždí na starších lidech, seniorech, kteří řemeslo stále znají a milují. Vůbec se nebojím říct, že nestane-li se něco zásadního, je české rukavičkářství odsouzeno k zániku,“ líčí Petra Kesnerová.

První showroom na rukavice

Jako dostupný recept na vzkříšení vidí to, že se výroba rukavic musí opět stát prestižním řemeslem. Ve firmě se tedy snaží oboru vrátit atraktivitu a přiblížit ho lidem. Také proto letos plánují otevřít první showroom s prodejnou, který bude v Praze na Andělu.

Bankrot muselo v uplynulém roce vyhlásit méně podnikatelů, než o rok dříve.
Počet bankrotů firem byl loni rekordní. Podnikatelů však zkrachovalo méně

„Musíme naši práci dělat na úrovni, kterou si české rukavice zaslouží. Stavíme především na vlastní značce, skrze kterou prodáváme naše výrobky a samotné řemeslo. Jen tak odvětví znovu zasytíme penězi. A poté můžeme uvažovat o tom, že by se dalo ještě za minutu dvanáct české rukavičkářství zachránit, jelikož si budeme moci dovolit přitáhnout nové lidi, kteří by v něm našli zalíbení,“ konstatuje s nadějí ředitelka a dodává, že ještě stále žijí lidé, kteří jsou schopni případně řemeslo předat dál.

Kůže z tuzemska a Itálie

V Bohemia Gloves si také zakládají na kvalitě materiálů. Kůže nakupují u českých a italských producentů. „Jehnětinu už sedm let bereme od rodinné firmy z Neapole, která má mnohaletou tradici. Když si uvědomíte, že koželužství je poměrně smradlavý byznys, a oni v pohodě sídlí uprostřed historické části, je to důkaz, že to musí dělat hodně dobře a hlavně ekologicky. Pak bereme ještě amerického jelena z koželužny ze severní Itálie a od českého producenta nakupujeme teletinu,“ uzavírá Petra Kesnerová.