Petr Michal: Město žije z otevřenosti, nikoliv ze zákazů

Po řemeslníkovi nastupuje do čela pražské Hospodářské komory advokát. Proč právě vy?
Základní odpověď zní - protože mě zvolili. V HK hlavního města jsem aktivní desátým rokem. V posledním období jsem byl v představenstvu na pozici místopředsedy. Můj předchůdce Roman Pommer se dlouhodobě a odborně věnoval střednímu odbornému školství, konkrétně učňovskému řemeslu. Pohled na něj prošel určitou renesancí až k současné poměrně silné magistrátní podpoře oborů, které nutně potřebujeme udržet při životě. Jedním z důvodů změny v čele pražské HK byla potřeba toho, aby se Roman naplno věnoval podpoře nové legislativy na celostátní úrovni. On je totiž současně viceprezidentem HK ČR. Mým zvolením nedošlo k žádné prudké změně, jde o součást kontinuálního procesu. Vedle kontinuity bych ale zároveň rád „rozsvítil témata“, která dosud nesvítila.

Sem s nimi.
Začal bych tím, co teď podle mě funguje velmi dobře. Je to jednak už zmíněné učňovské školství respektive podpora pražského školství jako takového. Komora je pro hlavní město hlavním partnerem v projektu IKAP. V něm jsme v minulém období skrze HK hlavního města distribuovali na vybavení a rozvoj pražských středních škol asi čtvrt miliardy korun. Teď zrovna podepisujeme IKAP II s podobným objemem peněz. Administrativně-technická aktivita komory velmi pomáhá v oblastech, kde magistrát sám nemůže jako zřizovatel působit. Zajišťujeme, aby do školství tekly peníze.

Kraj firmám připlatí na reklamu i vylepšení produktu. Nabízí statisíce korun

Co byste tedy dnes rádi „nastartovali“?
Máme nově obsazenou a oživenou sekci dopravy. Jejím předsedou je bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík. Od začátku září jsme v této sekci stačili uspořádat už dva kulaté stoly. Hlavně bychom ale letos a příští rok rádi uskutečnili platformu nebo debatní místo, kde by se dalo skutečně systémově a kontinuálně mluvit o pražské dopravě, jejím rozvoji a jednotlivých provázanostech. Mám za to, že toto se doteď vůbec nedělo. Spíše se bavíme chvíli parciálně o metru, chvíli o okruhu, pak zase o potřebě změn parkovacích zón nebo o zavedení mýta pro vjezd aut do centra. Jednotlivá témata jsou vytržená z kontextu. Možný velký přínos naší organizace vidím v uspořádání takové debaty. Nesměla by to přitom být jednorázová záležitost, ale funkční seriál. Tak, aby to téma vykrystalizovalo nejen před námi a před účastníky těch procesů, ale i před širší veřejností.

Kdo konkrétně by se měl takové debaty účastnit?
Určitě tam nemůže chybět zástupce investora, což je v případě hlavního města většinou Technická správa komunikací. Dále představitelé financujících organizací. To v pražských podmínkách bývá nejčastěji magistrát, v řadě případů také Státní fond dopravní infrastruktury, z nějž se dají platit i jiné než státní stavby. Do této kategorie bych zahrnul i financování zvnějšku, ať už z bank, nebo fondů Evropské unie. Naprosto nezastupitelnou roli pak mají projektanti.

První minipivovar v Česku vznikl před třiceti lety. Dnes je z něj motorest

V čem jsou pro vás zásadní?
Ve zvyku obecně spíše máme si stěžovat na jejich práci. Často slýchám otázku, proč je ta nebo ona silnice tak velká, nekvalitní, předimenzovaná apod. S projektanty ale nikdo moc na veřejnosti nevede žádnou intenzivní debatu. Je to škoda, protože mají co říct. Navíc je to přesně ten moment, kdy lze nějak oponovat a „vstoupit“ do dotyčného projektu. Jako další nezbytnou skupinu účastníků diskuse vnímám zhotovitele. Když se reálně podíváme na to, kdo je dnes schopen v Praze zhotovit dopravní stavby, tak nejsme v nekonečné množině subjektů. A v jejich přítomnosti je potřeba předem nahlas vyslovit, jaké jsou priority. Opomenout nakonec nelze politiky a architekty.

Proč je zmiňujete současně?
Záměrně. Role Institutu plánování a rozvoje je z mého pohledu pro město obecně velmi vhodná a prospěšná. Mezi IPR a politiky by měl vzniknout zcela vyvážený a jasný dialog. Měl by to být ale IPR, který říká politikům, co se má dělat. Pokud však na to politici mají mandát, měli by naopak dát zpětnou vazbu IPR. Je navíc otázka, jestli politici správně komunikují zpětnou vazbu od voličů. Chceme v ulicích více tramvají nebo parkovacích míst? IPR na to nějaký názor má, ale co tomu říkají politici? Já osobně to nevím. Debatu o tom bych rád spustil a vedl. Máme ale ještě celý druhý „balík“ témat, která si zaslouží „prosvítit“. V naší organizaci se dotýká hlavně tzv. energetické sekce. Rádi bychom daleko víc posílili roli dokumentu nazvaného Klimatický plán Prahy.

Pražský klimatický plán

Nepovažujete ho jako pražská ODS za nereálný a nepromyšlený?
Zkusím několik rychlých komentářů. Nemám pochyb o tom, že pražský klimatický plán vznikl jako souborné dílo několika skupin odborníků proto, aby ulevilo politické reprezentaci od úkolu, který cítí od veřejnosti – že je třeba se životním prostředím zbývat. Zatímco opozice schválení klimatického plánu zastupitelstvem velmi výrazně kritizovala, my jako hospodářská komora jsme naopak tento projekt podpořili plnou vahou naší autority. Ten plán totiž představuje rámec nebo základ, který je dostatečně široký, není diskriminační a nikoho nevylučuje z budoucí diskuse či z budoucího rozvoje.

Můžete být konkrétnější?
Když si dnes potřebuje firma nebo město na něco půjčit peníze, tak potřebuje pro daný investiční záměr „branding“ (obchodní označení). Pokud jako podnikatel budu umět s takovým brandingem, který odpovídá zásadám, koncepci a cílům klimatického plánu jakožto politické deklarace, pak na současném bankovním trhu získám násobně lepší pozici. Jak z hlediska šance na přidělení úvěru, tak jeho podmínek. Na začátku to asi ani nebylo takto politicky otevřeně řečeno, nicméně jde o zcela neopominutelný efekt pražského klimatického plánu. Proto se určitě budeme podílet na realizaci a rozvoji cílů, které ten plán nabízí. Mohli bychom zde hrát roli moderátora mezi firmami, bankami a politiky.

Investování podle Krejčího: Zbraň proti inflaci? Mince za milion, housle za dva

Koho pražská komora vlastně zastupuje? Kdo jsou její členové?
V zásadě všichni hlavní hráči v Praze napříč obory. ČEZem počínaje, přes dopravní podnik, přes všechny hlavní banky až po posledního živnostníka se stánkem s občerstvením v Horních Počernicích. Kdo se přihlásí, je naším členem. Z toho vyplývá, že je třeba starat se o všechny typy podnikatelských činností rovnoměrně.

V jakých oborech a lokalitách Prahy vnímáte nejtvrdší dopad pandemie?
Vůbec si nemyslím, že jím bylo dočasné uzavření provozoven a to, že tím naši členové přišli o zákazníky. Teď vidíme, že se podnikatelské prostředí mění mnohem rychleji, než na to stíhají reagovat politici. Praha má vzhledem ke svému charakteru jednu z nejvyšších měr pěších zón na světě. Pěší zóna je skvělá věc. Ale všichni víme, že tam kde je, se mění struktura služeb, nabídek, obchodů… Nejdříve mizí zákazníci, pak postupně zaměstnanci, rezidenti a vznikají do jisté míry mrtvé zóny. Jako příklad zmíním oblast kolem náměstí Franze Kafky. Dnes jsou tam jen silnému tlaku čelící restaurace, pár drobných služeb a pak už nic. Příliš pomalu podle nás kvůli množství regulací postupuje i těsnější propojení centra tramvajovou sítí. Nedávno jsme začali na toto téma debatovat s magistrátem.

Smysluplnost dopravních opatření

Co jste představitelům města doporučili?
Nadnesli jsme, jestli není čas na konkrétních místech znovu otevřít „poklopy“ a vzkázat tak lidem – pojďte bydlet zpátky do centra. Chtěli bychom, aby se politici zamysleli nad smysluplností různých dopravních opatření včetně těch pěších zón. Město se totiž částečně i kvůli tomu mění ve virtuální prostředí. To ale nesvědčí těm z našich členů, kteří mají fyzické provozovny. Míra regulace ze strany samosprávy se mi po covidu jeví jako nepříjemnější než před ním. A po odlivu turistů je před námi velmi složitý úkol vrátit život v centru do nějakých přirozených kolejí. Nejsem žádný fundamentalista, ale obecně považuji současnou míru regulací za příliš velkou. Pražské stavební předpisy jsou jistě bohulibé. Prestižní čtvrť Vinohrady by už dnes ale podle nich nemohla vzniknout. V podobném duchu říkám: Pojďme regulovat průjezd centrem až budou dostatečné alternativy. Dnes podle mě dostatečné nejsou.

Co podle Vás v delší perspektivě provede zmíněný odliv turistů s podnikáním v Praze?
S turismem související služby se budou muset změnit zcela určitě a je jen otázka, do jaké míry. Pojďme se bavit o tom, jak má incoming (příjezdový turismus) vypadat. Jak covid zasáhl celý segment služebních cest a kongresů. Konkrétní data nemám, ale nejsem si jist, že všechny globální společnosti budou chtít i nadále zůstat pouze na platformách Teams nebo Webex. Když budou chtít někam jet, tak je přeci přirozená šance a příležitost udělat jim prostor, aby mohly přijet do Prahy. Další potenciál je v přeměně tzv. pivních turistů v turisty s „vyšší přidanou hodnotou“. Debata o koncertní síni trvá možná už tři volební období. Dnes to vypadá, že by mohla být u stanice Vltavská. Já si myslím, že je skoro jedno, kde to bude, ale hlavně ať to je. Protože to je přesně typ instituce, který přitáhne mnoho kultivovaných návštěvníků. Takový Salcburk je malé město, ale žije velmi významně svou kulturní reputací a produkcí. Když se tam něco koná, tak je to z hlediska provozu na letišti bez přehánění globální město. Třetí oblast s velkým potenciálem vidím v lákání tzv. expatů.

Pavel Heřman se udržuje trénováním dětí. Rád by si zahrál s Panenkou

V čem je Praha přitahuje a v čem případně odrazuje?
Docela dost lidí, kteří dříve žili pohodlně v západní Evropě, má dnes tendenci původní bydliště vyměnit za Prahu. V tom směru bychom ale také měli „zabrat“. Máme klienta, který uvažoval o přesunu středoevropské centrály z Curychu do Prahy. Nakonec to neudělal, protože v Praze nenašel dost domů vilového typu pro klíčový management. V Praze totiž existuje jen Hanspaulka a pak už nic. Kdybychom třeba trochu uvolnili územní plán, tak ti lidé přijdou a budou tady investovat a utrácet. Město žije z otevřenosti, nikoliv ze zákazů.

Podle nedávné zprávy chybí v sektoru IT desítky tisíc pracovníků. O čem to podle vás vypovídá?
Konkrétní čísla neznám. Myslím si, že to ale skoro můžeme považovat za dobrou zprávu. Podle mého dojmu je totiž toto odvětví nejsilněji rostoucí v Česku. A to myslím v globálním měřítku, že jsme číslo jedna. Všude je buď stagnace, nebo mírný růst, ale my jsme vyloženě na exponenciále. Je to určitý typ zázraku a podivuhodného úspěchu, který je založený už v 80. letech našimi otci. Koneckonců historie takového Avastu, který se teď prodal za 160 miliard korun, sahá do roku 1988. Firmy jako Průša Research a podobné čerpají z nějakého hlubokého podhoubí, které vznikalo v raných dobách v Dejvicích kolem ČVUT. Jestli jsme ve světovém měřítku v něčem šampioni, daleko před Singapurem a na úrovni Silicon Valley, tak je to zde realizovaný IT výkon. A to zde v případě Česka znamená především v Praze.

Jak s tímto kapitálem naložit?
Uvědomit si to a říct si: Wow, to nám jde. A pustit se do toho víc. Teď mám zase na mysli hlavně školy.