Škoda si pořídila tenkrát nejmenší verzi označovanou číslicí 30. Jednotlivé varianty se lišily výkonem a velikostí. Nejmenší třicítka vážila necelých 800 kilogramů a zabírala prostor jako velká šatní skříň. Rychlost 30 tisíc operací za sekundu je nyní spíše úsměvná.
Smlouva byla jen pár týdnů před vtrhnutím okupačních vojsk na území tehdejšího Československa. Pamětníci se shodují, že pokud by se smlouva podepsala o měsíc později, tak by se sem americký stroj vůbec nedostal a „ajťáci“ by byli odkázáni jen na sovětské počítače.
Kuriózní byla samotná platba za výpočetní techniku. V socialistickém Československu IBM sice paradoxně mělo jednoho obchodního zástupce, který měl kancelář v pražském hotelu Alcron, nesměl ale nikoho zaměstnávat a veškeré nákupy a školení probíhaly v nejbližším zastoupení. To bylo ale až ve Vídni. A právě tam se uskutečnil samotný prodej.
Automobilka ve spolupráci s podnikem zahraničního obchodu nejprve do Rakouska exportovala několik kusů modelu 1000 MB. Nemohla je prodat zákazníkům přímo, takže za ně dostala zeleninu. Ta se ještě v Rakousku prodala a za utržené šilinky se pořídil sálový počítač.
Technické zajímavosti:
Technická výbava IBM 360/30 v AZPN
Operační paměť: 64 kB
Rychlost: 30 000 operací za sekundu
Programové vybavení: operační systém DOS, programovací jazyk Assembler, PL1 a Cobol a databázový program BOMP určený pro automobilky
Paměťová zařízení: diskové jednotky - 4 stojany po 7,2 MB a 3 stojany 29 MB; 4 magnetické pásky, 2 snímače děrných štítků a 2 snímače děrných pásek
Tiskárny: 2 řetězové s hydraulickým posuvem papíru (1000 řádků/min)
Dva roky v suterénu
Škodováci zaimprovizovali a počítač nechali dovézt do suterénu panelového domu nedaleko Jičínské ulice v Mladé Boleslavi. Samozřejmě tam nebyla ani klimatizace.
Do nově vystaveného sálu putoval v roce 1970. Pracovali s ním dva technici. Podle jednoho z nich, Vladimíra Regnera, se řešily jenom spotřební záležitosti: u tiskáren se musel měnit řetěz, u magnetických pásek bylo třeba čistit hlavy.
Tento počítač se ale do dnešních dní nezachoval. Automobilka ho nechala sešrotovat. Naposledy ho technici zapnuli na začátku devadesátých let 20. století.