Herečka Barbora Mottlová: Nechci prince, musím mít krále

Takže jste u rodičů pobývala poměrně dlouho a po osamostatnění hned, jak to bude možné, jste evidentně netoužila.
To určitě ne. Když má člověk zázemí, a co si budeme povídat, ten „mama hotel“ právě takový servis skýtá, přesně takové pohodlíčko ho doma drží. Já byla hodně aktivní a doma vlastně téměř ani nebyla. Už ve dvaceti jsem totiž získala angažmá v Šaldově divadle v Liberci, kam jsem hodně dojížděla, a když bylo třeba, tak jsem tam i přespávala. Takže to, že pak byla teplá večeře od maminky na stole, bylo moc fajn.

Alena Mihulová: Potřebuju uvěřit tomu, co hraju, uvelebit se uvnitř postavy

Jednou to ale přijít muselo.
Mám dva brášky, mladšího a staršího, a to jsou typičtí chlapi, hrozní bordeláři. (smích) A mně už to tak lezlo krkem, že jsem si musela najít něco svého. Je pravda, že jsem pořád čekala, že přijede ten princ a budeme bydlet spolu. Ale princ nepřijel, tak jsem začala bydlet sama.

Plakala jste někdy do polštáře, že to nezvládnete? Měla jste obavu o budoucnost, o to, jak utáhnete nájem, z čeho zaplatíte jídlo?
Nikdy jsem to řešit nemusela, možná jsem dítě štěstěny, nevím. Ale zodpovědnost sama za sebe, za to, že musím zaplatit nájem, zálohy, sama si byt zařídit, což byly samozřejmě velké výdaje, tak tu jsem cítila. Ale naštěstí jsem to zvládla a ustála. Nikdy jsem nemusela řešit, kde vezmu peníze na nájem, a to díky mé pracovitosti a zodpovědnosti.

Z čeho jste to zvládla poplatit? Kde jste pracovala?
Začala jsem modelingem, když se mi maminku podařilo přesvědčit, že modelky nejsou jen lehké děvy, a vyvrátila všechny mýty, které o této profesi kolují. Měla jsem štěstí, protože jsem se stala tváří jedné značky svatebních šatů, takže jsem hodně jezdila do Milána a procestovala Itálii. Díky této smlouvě jsem vydělávala docela hezké peníze, ale pak jsem modeling pověsila na hřebík a radši jsem si dala dortík, než abych se musela coby modelka omezovat. Začala jsem studovat herectví a hned na začátku třetího ročníku jsem získala angažmá v Šaldově divadle. Takže já měla finanční příjem už od šestnácti let.

Během koronavirových omezení jste se loni na jaře posadila za kasu v samoobsluze a loni na podzim jste se stala realitní makléřkou. Ve vlastním bytečku je jistě dobře, ale nyní, když jste „profík“ v realitách, už uzrál čas na investici do něčeho většího?
Moje paní šéfová, ta ze mě nemůže, protože já nejsem moc dobrý kritik a všechno si umím zmotivovat. Když jsem šla do té samoobsluhy, tak jsem si na tom našla jen to dobré a šla tam s pokorou a vděkem, že vůbec můžu pracovat. Takže já kamkoli přijdu, vidím jen dobré věci. Když procházím nemovitosti, hned vidím krásně vysoké stropy nebo nádhernou zahradu. Je pravda, že reality teď krásně „šlapou“, mně se v nich celkem daří, takže už jsem se rozhodla pro nákup. Do oka mi padl jeden baráček a naprosto jsem se do něj zamilovala. Vzala jsem s sebou na exkurzi velkou kritičku, moji mámu, aby mi to případně rozmluvila. A i ona uznala, že dům je skvělý, tak doufám, že to klapne, protože boj o nemovitosti je velký.

Říkáte, že na všem vidíte to dobré. Jste pozitivní žena, což některým lidem, především těm méně spokojeným, může i vadit. Nejste občas pro někoho pozitivní až příliš?
Mně se moc líbí rčení, že závist je potřeba si zasloužit. Nepatřím k těm, kteří by někomu něco vnucovali. Život si žiju tak, jak mi to vyhovuje, a budu ráda, když budu pro někoho inspirací či motivací. Své přátele podpořím strašně ráda, ale jinak? Ať si dělá každý, co chce.

Umím lidi posouvat a motivovat, říká o své silné stránce Nela Boudová

Rozhovor vedeme na soutěži Muž roku. Vy jste s vítězem z roku 2016 Josefem Kůrkou dokonce dva roky žila. Není mezi finalisty někdo, kdo se vám líbí?
Já si tu na nikoho zuby nebrousím. Všem hrozně fandím, ale už jsem zralá žena, která nechce prince, ale musí mít krále. Což je samozřejmě ještě horší než čekat na prince, protože králové nejsou už vůbec. (smích)

Finalisté mají vyrýsovaná těla, ale co musí mít především, aby vás jako porotkyni zaujali?
Musí to mít srovnané v hlavě, být osobnostmi, umět se vyjadřovat, vědět, co chtějí, a pracovat na své kariéře. Tohle jsou ještě mladí kluci, u kterých by to nemělo být o tom: „Já jsem krásnej, a teď si ze mě všichni sedněte na zadek!“ Má to být o tom, že by měli myslet na kariéru, zázemí, rodinu. Ne se svléknout do půl těla a čekat, že jim holky padnou k nohám. Je to o osobnosti. Všichni jsou to hezcí muži, mají pěkné figury, ale nesmějí ze sebe dělat frajírky. Musí ukázat, že jsou opravdoví muži.

Máte partnerství nějak vnitřně omezeno věkem, nebo se nebráníte ničemu?
Já se ze své podstaty snažím ničím a nikým neomezovat a kolikrát jsem si ten „zobák“ natloukla, když jsem měla předsudky, a vše nakonec dopadlo úplně jinak. Měla jsem dva o pět let mladší partnery a měla jsem i muže, kteří byli daleko starší. Ale u mě je to spíš o té osobnosti. Je mi jedno, jestli má trochu to „pandírko“, je to o tom, jaký je uvnitř. Že něco dokázal a něco znamená, však nemusí dávat okázale najevo. Frajírek u mě rozhodně nezaboduje. Můj partner by měl být šikovný, pracovitý, a hlavně pohodový.

Necháte se výhradně oslovovat, nebo umíte i koketovat s cílem onoho muže nalákat?
Já jsem hrozně emocionální, a jak se mi někdo líbí, tak jsem okamžitě trapná. Nevím, co mám dělat, a ten dotyčný vlastně nemá možnost poznat, že se mi líbí, protože se na něj ani nepodívám. Takže i když se to může zdát, nejsem sebevědomá lovkyně.

Jsem člověk, který chce akci a hned reakci, říká o sobě herečka Ivana Chýlková

Vypozorovala jste, ve kterém období je o vás největší zájem?
Je pravda, že se kolem mě už odmala točilo hodně zájemců. Nikdy jsem neměla problém, že by nebylo na výběr. Nejhorší asi je, když z holky přímo vyzařuje potřeba mít partnera a snaží se někoho ulovit. Muži to rychle vycítí, berou nohy na ramena a já se jim vůbec nedivím. Mě po rozchodu s Pepíkem hrozně překvapilo, že o mě chlapi ještě měli v mých čtyřiatřiceti zájem. Když se začalo psát, že jsme se rozešli, tak se zvedla taková vlna zájmu, jakou jsem do té doby nezažila. Ale samozřejmě mě to těší a dělá mi to dobře. Jsem v pohodě a nikoho se nesnažím uhnat, což se chlapům určitě líbí. Myslím, že mají rádi takové ty bezprostřední vysmáté holky, které jsou v pohodě. To je vždycky sexy. A je jedno, jestli jste nalíčená, máte push-upku nebo sexy šaty. Pohoda a energie, která ze ženy vyzařuje – to je to nejpřitažlivější.

Co tikání biologických hodin? Přemýšlíte nad tím někdy?
Ráda se usadím, vdám a založím rodinu, ale ne za každou cenu. Teď jsem spokojená a šťastná za to, co mám. Když král přijde, tak to bude něco úžasného, a když ne, nezblázním se z toho. U mě to hodně záleží na partnerovi. Potřebuji cítit, že on je budoucím otcem mých dětí. A já netlačím na pilu, vůbec. V dnešní době je to docela fajn, můj gynekolog mi řekl, že mám čas do čtyřiceti, což mě uklidňuje. A buď to přijde, nebo ne. Budu moc ráda, pokud ano, rodinu určitě chci. Chci skvělý, stabilní a láskyplný vztah, ale nechci to za každou cenu.