Dovolil bych si na přípomínku tohoto neblahého okamžiku takovou malou analogii k době, která přišla potom. Mám totiž velmi rád poezii, pořádám i pravidelné básnické talkshow v Anti.kvariátu Dejvického divadla, ale co mě vždy na poezii neblaze fascinovalo, jsou budovatelské básně z padesátých let, kdy i mnozí vynikající básníci opěvovali ve svých dílech politické kreatury a monstra.
A mě jednou napadlo, jak by to vypadalo, kdyby naši dnešní politici žili právě v padesátých letech. Mám totiž pocit, že některé charaktery by se do této doby náramně hodily a ten pocit moci bez zábran by dokázaly parádně zneužít.
A tak jsem napsal několik básnických parodií v pozdním Nezvalovském stylu, jak by vypadaly oslavné básně na naše dnešní politiky. Tady je třeba kousek z básně pro Andreje Babiše ze sbírky Veliký Andrej, jeho slogan o makání by se do těch časů hodil skvěle: Měli jsme bídu málo krmě / papíru vody ba i mýdla / byli jsme malá vypálená země / však teď ty stojíš u kormidla / Přišel jsi chlapsky řekls rázně / tak soudruzi přestaneme plakat / bez obav strachu pláče bázně / půjdeme makat makat makat / Až s tebou přišel velký pokrok / do země smutku bídy lihu / pokynuls prstem jako prorok / ukázals prstem na koblihu / Ach velký vůdče jdeme s tebou / už nikdy nebude se smrákat / nad naší zemí přenádhernou / my budem makat makat makat.
Pak tam byla samozřejmě báseň pro Václava Klause Za velkým vůdcem z knihy Básně moci, která popisuje z jeho samolibého pohledu jeho vlastní státnický pohřeb na Slavíně. Dále třeba Balada o krabici z knihy 52 vinných balad věčného vězně Davida Ratha a mnohé další.
Ale já bych zde na závěr otiskl jednu báseň celou, jmenuje se Pozdrav prezidentovi a je z knihy Zpěvy přes míru:
Přišel jsi k nám přímo z lidu / z hlubin prognostického ústavu / poznal jsi hlad i lidskou bídu / a po svém učil ses číst ústavu / Přišel jsi z prosté krásné Vysočiny / jak bájný rek jak země spasitel / nemluví slova mluví činy / na Pražském hradě bydlí učitel / Bodrý jak Kléma moudrý jak Zápotocký / když nesli rudou vlajku pokroku / a je to hezký je to tak hezký / že chceš jim teď stát po boku / Jsi svého lidu služebníček / jsi světlo v lůně temnoty / sklonil ses nad svůj popelníček / a korunovační klenoty / O hůlce chodíš po nádvoří / jak křížník co vjel do bouří / a bouře staré časy zboří / ty s požitkem si zakouříš / Jak Kléma piješ ruskou vodku / ta udává tvému tělu chod / tam v Moskvě mají tvoji svodku / my jdeme s tebou na východ.
Tak takhle si pro zábavu píšu. A co z toho vyplývá? Buďme rádi, že těm našim šášulům nemusíme psát oslavné básně, ale můžeme se jim smát. A hlavně si pak zvolit šášuly jiné. Jestli tu teda po těch dnešních šášulích vůbec něco zbude.
Lukáš Pavlásek