Když jste za hvězdu v národní házené. Žeravice těžily z kamarádství

„To pro mě není až tak důležité. Jako svůj vrchol vidím to, že jsme s celou partou zůstali kamarády až doteď. V tom vidím největší smysl sportu, který jsme dělali. Nebyla tam vize profesionalismu, vrcholem bylo Mezizemské utkání, kterých jsme odehráli mraky,“ říká Jiří Zubík skromně.

Vydejte se na stezku dávných lovců mamutů i za řevem silných motorů na Olomoucko

Právě fakt, že venkovní hra na „vysoké brány“ zkrátka nenabízí hvězdné zahraniční kariéry a možnosti solidních výdělků, tradičnímu vesnickému sportu pomalu lámal vaz. Svou roli ale pochopitelně sehrálo více faktorů a své o tom ví i v Žeravicích.

Na mezinárodní handball tamní klub přešel v roce 2008.

„Chyběl tam level, jakým je dnes reprezentace v handballu. Děcka mají možnost vidět, že to jde hrát na úrovni bundesligy a podobně. To je lákavější,“ potvrdil Jiří Zubík, který sám vedl mládežnická družstva, po zisku žákovských titulů na začátku nového milénia ale také cítil, že je čas na změnu.

„Chtěli jsme, aby to mělo smysl. Ubývalo soupeřů a i úroveň šla trošku dolů,“ zavzpomínal na poslední sezony žeravické národní házené.

„Hledali jsme cestu, navíc nám začaly chybět děti a museli jsme je doplňovat přespolními. A přestože jsme dělali různé kroužky národní házené po školách, těžko se nám to dařilo,“ doplnil Jiří Zubík.

A tak nakonec došlo na realizaci myšlenky, se kterou v Žeravicích koketovali už před rokem 1990, jenže… „Ono se blbě odchází, když se vyhrává,“ zasmál se Jiří Zubík.

Zlatá éra

Ono se vyhrávalo nevídaným způsobem. Z maličkého klubu okresního formátu, který s českou házenou začal za okupace v roce 1943 a musel ručit, že jeho činnost nebude nikterak zaměřena proti Velkoněmecké říši, se za několik desítek let stal naprostý národní hegemon. Jak?

V roce 1973 se tehdejší TJ Sokol Žeravice dočkal vytouženého postupu do nejvyšší soutěže mužů. Přesně po třiceti letech činnosti. Diváci se tak těšili třeba na derby se sousední Rokytnicí.

SOUTĚŽ: Kolik břevínek trefíte? Heinz pořád umí, porazil novináře Deníku

K tomu ale bylo potřeba pořádné zázemí. V roce 1977 tak byla dokončena rekonstrukce žeravického venkovního hřiště, které se rázem stalo jedním z nejmodernějších stánků pro národní házenou. Postavila se tribuna pro 500 sedících diváků, nové šatny i sociální zařízení.

Svatostánek zažil symbolický křest během Mezizemského utkání před televizními kamerami a (dle zápisů z kronik) 2100 diváky.

Dalším klíčovým aspektem na žeravické cestě z nuly na vrchol bylo dokončení stavby víceúčelové sportovní haly hned vedle krásného venkovního hřiště. Žeravice tak od roku 1982 měly k dispozici areál, který jim záviděla celá republika. Trénovat se rázem mohlo vlastně pořád – i vevnitř.

„Dostavění haly bylo výrazným krokem ke všem pozdějším úspěchům. Tréninková činnost se roztáhla do celého roku. Příprava se tak podstatně zkvalitnila,“ pamatuje si Jiří Zubík.

Ten tak měl ideální podmínky k házenkářskému růstu a už ve starších žácích v roce 1983 coby nejlepší útočník turnaje o mistra ČSSR přispěl k zisku vůbec prvního republikového titulu pro Žeravice.

„Byli jsme hlavně dobrá parta. Tahali jsme za jeden provaz. Ta moje generace byla úspěšná vlastně už od starších žáků. V dorostech se to pak opakovalo. Tahle partie pak zakotvila v áčku mužů, samozřejmě tam byli ještě i hráči stříbrné generace,“ zavzpomínal Jiří Zubík.

Rok 1987 pak odstartoval zlatou éru žeravické národní házené. Ve stejném roce se v Žeravicích konalo opět Mezizemské utkání. A atmosféra i výkony domácích borců jako by velké úspěchy předznamenaly.

„Na derby s Rokytnicí chodívalo minimálně pět set lidí, liga se hrála chvilku i s Kokorama. To byly taky prestižní zápasy. No a od roku 1987 jsem hrával i Mezizemská utkání. Bylo to krásné, úplně něco jiného, než když se hraje před prázdnými tribunami,“ vyzdvihl Jiří Zubík.

Fyzička na vojně

U prvního žeravického titulu byl třeba i po boku Stanislava Kašpárka, tatínka aktuálně reprezentačního házenkáře. Oba ovšem patřili mezi borce, kteří zamířili na vojnu a působili proto dva roky v týmu VTJ Most.

„To byl ale další výrazný posun vpřed, protože tam jsme si vybudovali ohromnou fyzičku, z toho jsme pak těžili v budoucnu,“ uvědomuje si Zubík.

Ten tak „přišel“ o tituly z let 1988 a 1989, zlatá šňůra však trvala až do roku 1994. Žeravice se staly vítězem nejvyšší mužské soutěže osmkrát v řadě, v roce 1998 pak oslavily jubilejní desátý titul, čímž se definitivně staly nejúspěšnějším klubem národní házené. Jiří Zubík mohl ukončit hráčskou kariéru.

„My jsme uměli vždycky dobře slavit. Za těmi úspěchy stálo jádro kluků, které spolu hrálo od dětí. V pozdějším věku jsme byli v podstatě na míru pouze doplňováni hráči zvenku,“ řekla ikona žeravické házené.

Naposledy se na vesnici na Přerovsku slavilo mužské ligové zlato v roce 2002. U žákovských titulů v letech 2006 a 2007 už zářil Stanislav Kašpárek mladší.

Suma sumárum, 21 titulů (včetně mládežnických) pro „královský klub“, který v roce 2008 definitivně přechází na mezinárodní handball.

A jeho příběh pokračuje, na místě kdysi opěvovaného venkovního hřiště dnes stojí krásná nová hala a mládežnické kategorie se zase mohou pyšnit velmi solidní základnou.

Milníky národní házené v Žeravicích

• 1943 – vznik klubu Union Žeravice provozující českou házenou
• 1952 – přejmenování na TJ Sokol Žeravice
• 1973 – postup do nejvyšší soutěže mužů
• 1977 – dokončení rekonstrukce venkovního hřiště, Mezizemské utkání Morava – Čechy před 2100 diváky
• 1980 – přejmenování na TJ LIAZ Přerov podle národního podniku, který finančně podporoval klub
• 1987 – zisk prvního titulu mistra republiky mezi muži, Mezizemské utkání Morava – Čechy
• 1988 – 1994 – zisk druhého až osmého titulu mistra republiky mezi muži
• 1996 – zisk devátého titulu mistra republiky
• 1998 – zisk desátého zlata a přeskočení Přeštic v počtu získaných titulů mezi muži
• 1999 – zisk jedenáctého titulu
• 2000 – zisk dvanáctého titulu
• 2002 – zisk posledního třináctého titulu
• 2006, 2007 – zisk titulů pro mladší žáky
• 2008 – přechod na handball