Kliknutím zvětšítePatří mezi gekonovité, nemá však s gekony příliš mnoho společného. Obývá území Pákistánu, Iráku, Íránu a Afghánistánu, především horské oblasti nebo kamenité pouště. Je dlouhý 20 cm, z toho třetinu tvoří ocas. Přírodní forma je bílá s černými flíčky po těle, nabízí se však mnoho vyšlechtěných barevných variant včetně zcela albinotických.
Gekončík noční (Eublepharis macularius) má krásné, výrazné zlaté oči, nemusíte se bát plazího „strnulého“ pohledu, typického třeba pro hady. Oční víčka mu nesrůstají, takže má živý veselý pohled. Dožívá se 15–25 let, výjimečně i déle.
V chovu je nenáročný, vhodný i pro začátečníky. Dokáže si zvyknout na braní do ruky a mazlení, to ale záleží na jednotlivci a přístupu k němu. Každý gekončík je také unikátní osobnost a je třeba podle jeho povahy upravit i své chování. Jeden může milovat hlazení a braní do ruky, jiný se nechá vyndat ven, ale potřebuje zůstat na pevném podkladu a „neplápolat“ ve vzduchu.
Přestože má ve jménu noční, je z části aktivní i přes den. Obzvlášť pokud má dostat krmení, vyleze ochotně a s nadšením. Koupíte ho téměř v jakémkoliv zverimexu, ale je lepší, když si najdete chovatele. Cena bude nižší a navíc s jistotou, že získáte zdravé zvíře zvyklé na ruku.
Podmínky pro chov
Ideální terárium má rozměry 100x35x50 cm, ale platí, že čím větší, tím lepší. Musí být dobře odvětrávané, to znamená, že na přední nebo zadní straně a shora by měla být nalepená kovová mřížka. Gekončíci se nejčastěji chovají jednotlivě nebo pouze samice. Samci v jednom teráriu nemohou být, protože se nesnášejí. Pro chov se doporučuje skupina jeden samec a 3–5 samic.
Čtěte celý seriál bez omezení. S předplatným Deník.cz získáte navíc výhodné benefity.
Důležitá součást terária je vytápění, třeba topný kámen. Lze využít i topnou žárovku, ale kámen je na vyhřátí příhodnější a zahřeje i v noci, kdy je zvíře aktivní. Ve své domovině se také rádo tiskne k rozehřáté zemi. Čím více prostředí přizpůsobíte přírodnímu, tím bude spokojenější. Pozor na malá uzavřená terária a silné topné žárovky – mohou ho přehřát nebo dokonce popálit. Je to zvíře z hor, kde v zimě bývá docela chladno.
Jako substrát je nejlepší obyčejný písek. U citlivějších jedinců může způsobit dýchací potíže, ale stačí jej propláchnout nebo vyměnit za akvarijní kamínky. Variantou jsou utěrky nebo ubrousky položené na dně, ale musí se vyměňovat, zalézají pod ně cvrčci a nevypadá to pěkně.
Zcela nevhodný je lignocel (drť kokosových vláken), který spíše svědčí vlhkomilnějším ještěrům, a pokud by gekončík vlákna omylem sežral (což je poměrně běžné, například při lovu), zamotala by se mu v trávicí soustavě, zcela ji ucpala a on by zahynul.
Také potřebuje skrýš. Může to být cokoliv od kusu kůry, přes keramické úkryty prodávané ve zverimexech až po hliněný květináč. Zkuste i kameny, ale sestavené tak, aby na zvíře nemohly spadnout nebo mu jinak ublížit. Zbytek terária lze ozdobit sukulenty (ne pichlavými), umělými rostlinami nebo kamínky. Vždy ale myslete na to, že zdraví zvířete má přednost před krásou terária.
Gekončíci nejsou vegetariáni, nýbrž masožravci. Základ jídelníčku tvoří hmyz, ale v přírodě by jistě nepohrdli ani čerstvě narozenou myškou. Chovatelé je nejčastěji krmí cvrčky, buď z pinzety rovnou do tlamy, nebo tím, že cvrčky vypustí do terária a gekončíci je loví. To je pro ně zábavnější.
Často se využívají i mouční červi podávaní na misce, jsou pro gekončíky díky vysokému podílu tuku velmi atraktivní. Neměli by ale být zkrmováni jako jediní. Méně využívaní jsou švábi nebo sarančata. Každé krmení je nutné posypat minerální směsí, kterou také zakoupíte ve zverimexu.
Gekončíci musí mít rovněž přístup k vodě. Stačí jakákoliv miska, ne moc hluboká, aby se pohodlně dostali k hladině. Rosení terária není nutné, stačí v době, kdy svlékají kůži. Pokud jim na tlapkách nebo na ocase zůstanou zbytky staré kůže, vykoupejte je ve vlažné vodě, kůže se odmočí a snadno ji sundáte.
Autor: Sára Rybková
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
