Kliknutím zvětšíteDva bolidy krátce po sobě? Náhoda
Jako bolidy se označují výrazné meteory (tedy „padající hvězdy“), vyznačující se mimořádnou jasností. Technika, která je sleduje, před dvěma týdny umožnila propočítat přibližné místo dopadu meteoritů v Jizerských horách, kam se za pátráním po „nebeských kamenech“ vypravili i členové ondřejovského týmu. V náročném terénu nic nenašli – a úspěšní zatím nebyli ani amatérští hledači, jimž astronomové následně napověděli upřesněním, kde se by se dalo něco nalézt.
„Je to náhoda, ale pěkná,“ komentoval v sobotu Suchan situaci, kdy se v krátké sobě objevil další případ jasného bolidu a pádu meteoritů. Tentokrát meteoroid o hmotnosti vypočtené podle zaznamenaných světelných stop přibližně na 270 kilogramů vstoupil do zemské atmosféry 19. listopadu čtvrt hodiny před pátou ranní. Přesně ve 4 hodiny 46 minut a 47 sekund středoevropského času. „Začal svítit již ve výšce 100 kilometrů nad hranicí Čech a Bavorska v prostoru Českého lesa. Těleso se v té době pohybovalo rychlostí málo přes 14 kilometrů za sekundu,“ připomněl Suchan.
Záře trvala obzvlášť dlouho
Objekt, který nejlépe zachytily kamery bolidové sítě na Churáňově a v rakouském Martinsbergu, ale dohlédly na něj i ty ze vzdálenějších míst včetně ondřejovského stanoviště, podél česko-německé hranice přeletěl Šumavu ve směru nad Rakousko. Postupně zářil víc a víc. Protože oblohu většinou nezakrývaly mraky, i na našem území si jevu všimla řada náhodných svědků – navzdory velmi časné hodině. Vědecké označení dostal jev EN191120 (což je vlastně něco jako „rodné číslo“ i s obsaženým datem).
„Maximální jasnost, která odpovídala jasnosti Měsíce v úplňku, bolid dosáhl ve výšce 42 kilometrů krátce po přeletu Dunaje jihovýchodně od Lince. V této fázi letu se již také meteoroid začal v atmosféře brzdit a rozpadat,“ připomněl Pavel Spurný z Astronomického ústavu AV ČR. S doplněním, že fragmentace tělesa pokračovala až do jeho pohasnutí ve výšce 25 kilometrů nad zemí jihozápadně od známého rakouského poutního místa Mariazell. „Celou světelnou dráhu dlouhou téměř 290 kilometrů uletěl za 24 sekund,“ konstatoval Spurný. S upozorněním, že tak dlouhé trvání záře bolidu je vzácné.
I když převážná většina původní hmoty shořela v atmosféře Země, astronomové předpokládají, že na zemský povrch mohlo dopadnout poměrně hodně úlomků; kromě dvou kusů o očekávané hmotnosti mezi jedním a čtyřmi kilogramy zřejmě jde převážně o drobné meteority. Za pomoci modelu výškového větru získaného od Českého hydrometeorologického ústavu, který doplnil poznatky získané ze záběrů na celkem 11 bolidových stanicích, na hvězdárně vypočítali, že pádová oblast v Rakousku je velmi dlouhá – a také poměrně široká. Hledání navíc znesnadní fakt, že z větší části leží v horském terénu při východním okraji alpské oblasti.
Kámen z hlavního pásu planetek
Protože se ze záběrů podařilo nejen přesně určit nejen směr a rychlost i se zaměřením brždění v atmosféře, ale několik kamer, zejména ta churáňovská, pořídilo i podrobné fotografické spektrum bolidu, astronomové mohou stanovit, že se jednalo o kamenný meteoroid běžného složení. Spadlé meteority tak lze vlastně tak trochu považovat za „sourozence“ těch, po nichž se nyní pátrá v Jizerských horách.
Mateřské těleso, meteoroid o asi půlmetrovém průměru, byl zřejmě částí asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek. Astronomové vypočítali, že v přísluní se dostával jen o něco blíže ke Slunci než je dráha Země – a v odsluní se dostal přibližně do středu hlavního pásu planetek, tedy do oblasti mezi planetami Mars a Jupiter.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
