Hovězí i vepřový, ale třeba i krůtí, rybí nebo veganský. Zahuštěný hladkou moukou, nastrouhaným tvrdým chlebem nebo bramborou. Pomalý ze sporáku a z trouby, rychlý z papiňáku. Guláš má tolik podob, kolik kuchařů stojí nad kastrolem. A při prosazování svého receptu by se mnozí dokázali do krve pohádat. Slova jsou ale zbytečná, lepší je ochutnat. Na Příbramsku budou mít gulášoví mistři na jaře příležitost dokázat, že právě jejich guláš je nejlepší: na Březnickém gulášování na starém kluzišti v sobotu 1. června.

Vařit tam mají zkušení borci z minulých ročníků a snad i nováčkové. Další amatérské týmy mají stále ještě šanci se přihlašovat, a to až do pondělí 20. května.

Nejlepší guláš vybere odborná porota, bude se ale udělovat i cena diváků, tedy spíše degustátorů. Kdo bude chtít ochutnat, koupí si na místě žetony, na jednu porci za 35 korun.

Jinak je ale vstup na akci zdarma. Nejde přitom jen o gulášové klání, na děti čeká jedlé tvoření, kouzelný strom gulášovník, malování na obličeje a trampolína, dospělí se pobaví při soutěžích, odpoledne bude hrát na starém kluzišti kapela MaMaJiMi Band a večer na taneční zábavě La Sklerosa.

Vařit se začíná v půl druhé odpoledne, ochutnávat se bude od sedmnácté hodiny.

Od kdy se na světě vaří guláš?

Historie guláše prý sahá až do devátého století, kdy pastevci na území dnešního Maďarska vařili v kotlích nad ohni maso s cibulí, tehdy ovšem bez papriky, která prý přišla na řadu až v osmnáctém století. Maďaři příliš nefandí zahušťování, bez kterého se Češi neobejdou. Mají také rádi gulášek spíše nasládlý, proto tam často přidávají mrkev. A nejčastější přílohou je bílý chléb, zatímco v českých hospodách a domácnostech vede houskový knedlík. Jinak je ale v obou zemích gulášových variant nepočítaně. U nás je jasnou jedničkou klasika, které se říká hospodský guláš, což je ovšem guláš vídeňský.