Kniha Hornické pohádky pohádkovou formou prostřednictvím skřítků permoníků přibližuje tradici hornictví. Autor knihy a bývalý pedagog Rudolf Lukeš, který dlouhá lety učil na průmyslové škole v Příbrami, knihu věnoval právě svému městu. Pohádky zasadil do prostředí dolu Řimbaba. A zde se také ve čtvrtek uskutečnil křest knihy za účasti autora, ilustrátora i zástupců radnice.
Hornické pohádky vypráví o malých permonících Světýlkovi a Fousovi z dolu Řimbaba. Jeden z účastníků křtu, bývalý ředitel průmyslové školy Zdeněk Petřek, se dokonce v pohádkovém Fousovi poznal.

Ano. O postavách jsem se vždy radil s dětmi, říká Rudolf Lukeš

close Křest knihy Hornické pohádky od Rudolfa Lukeše na Řimbabě. zoom_in

Rudolf Lukeš. Bývalý pedagog příbramské průmyslové školy, znalec kamenů, fanoušek příbramského podzemí a nyní i spisovatel.

Jak se stane, že se technicky zaměřený člověk, praktik, odhodlá napsat knihu pohádek?
V těch 60., 70. letech, kdy jsem měl malé děti, jsem se snažil jim nějaké ty pohádky napsat, radil jsem se s nimi o postavách. Hlavně už dříve jsem měl v oblibě literaturu a poezii, zejména se mi líbily ty vtipné a moudré, které psal například František Nepil nebo Miloš Macourek. Snažil jsem se vytvořit něco podobného.

Děj se odehrává v hornickém prostředí. Jiné asi nepřicházelo v úvahu vzhledem k vašemu zaměření… Vy jste v dolech pracoval?
V rámci studia na povolání učitele odborných předmětů báňských a geologických jsem podstoupil odbornou studijní praxi v dole. Jednou týdne jsme právě fárali dolů tady na Řimbabě. A to byl jeden z momentů, které mne vedly k napsání knížky.

Do děje jste zasadil i konkrétní osoby, které se v knížce poznaly, je to tak?
Určitě, ale myslím, že ostudu jsem jim neudělal.

Plánujete napsat další knihu?
Nějaké texty jsem už napsal, ale když vidím, jaký úspěch má knihy Hornické pohádky, myslím, že budou i další knížky.