Co pro vás znamená fakt, že jste Středočech?
Do středních Čech jsme s manželem přišli z pohádkového hradu Bouzova, kde jsme nějakou dobu bydleli a manžel tu také pracoval. Když můj muž vyhrál výběrové řízení na místo kastelána zámku v Mníšku pod Brdy, který tehdy čerstvě přešel pod NPÚ a začal se rekonstruovat, přestěhovali jsme se do Mníšku. Středočechy jsme na plný úvazek. Pracujeme tu, odpočíváme tu a vychováváme tu své děti. Manžel se dnes stará více o samotné město Mníšek a já o zámek. Střední Čechy nám daly práci, kterou děláme rádi.

Kde jste žila jako dítě a co se vám tam líbilo?
Střídavě na severní Moravě a v Královehradeckém kraji. Na Moravě mám rodiče a sestru a k Jičínu jsem jezdila pravidelně do dětské ozdravovny. K oběma místům mne váže hodně krásných vzpomínek z dětství. Morava mě přitahuje krásnou přírodou a dodnes cítím vůni lesa, když jsem chodili společně s rodiči na houby, borůvky a maliny. V ozdravovně v Železnici u Jičína jsem prožila dost lumpáren a měla hodně kamarádek a kamarádů, na které dodnes vzpomínám. Také mě jako malou fascinovalo, že jsem blízko loupežníku Rumcajsovi. Zbožňovala jsem jakékoliv pohádky.

Čím jste chtěla být jako malá?
Doktorkou, doktorkou a zase doktorkou. Když mi bylo 15 byla jsem na prohlídce na hradě Bouzově. Něco tam na mě dýchlo a hlavou mi prolétla náhlá myšlenka. Kéž bych mohla někdy pracovat na hradě nebo zámku. A vidíte na Bouzově jsem dokonce půl roku bydlela a teď jsem už skoro deset let na zámku v Mníšku. Asi jsem si o to řekla. A jsem ráda.

Jaká byla vaše cesta k současnému zaměstnání?
Nejdřív jsem rodila děti a starala se o ně. Přitom jsem na část úvazku pomáhala manželovi, s čím bylo potřeba. Práce na zámku mě bavila a když děti trochu odrostly a manžel se stal starostou, nastoupila jsem na jeho místo.

Dáváte přednost místní kultuře nebo upřednostňujete kulturní nabídku v Praze?
Bez místní kultury si nedovedu představit život. Jsem její součástí a pomáhám ji spoluvytvářet. Obdivuji celou řadu lidí v těch menších a nejmenších středočeských městech, kteří dělají místní kulturu, často ve volném čase a bez nároku na honorář. Právě místní kultura nám dává vnitřní spojení s místem, kde žijeme a umožňuje nám zapustit kořeny. A to jak v dětství, tak v dospělosti. Právě naše aktivita v místě, kde bydlíme a to jakákoliv, nejen v kultuře, se nám po čase odmění tím, že se tu cítíme jako doma. Alespoň já to tak mám. Stejně tak je ale pro mě důležitá ta takzvaná „velká“ kultura v Praze. Především divadlo je prostředí, které mě povznáší, ať už si odnáším dojmy radostné či smutek z vážného tématu.

Co byste vyzdvihla z kulturního dění vašeho okresu?
Mníšek leží na rozhraní dvou regionů a to Prahy západ a Příbramska. Takže svým způsobem jsme jednou nohou v každém z nich. Kdybych měla vyzdvihnout některou z akcí Poberouní, určitě mezi ně budou patřit divadelní počiny Miloslava Frýdla, jako je Noc na Karlštejně nebo Postřižiny.

Jaké kulturní vyžití u vás chybí?
Pravidelné a především častější aktivity pro děti například malá divadla. Místní divadelní spolek, který by navázal na úspěchy spolku, který tu fungoval v 70tých letech. Postrádám také prostředí pro větší sportovní vyžití a relaxaci rodin. Nebo třeba koupaliště.

Jak sama přispíváte k obohacení kulturního života ve vašem městě?
Pravidelnými akcemi pro malé i velké, které se vztahují k mníšeckému zámku a jeho historii. Mou největší snahou je, aby si z krásných, bohatě vybavených prohlídkových okruhů, malí i velcí návštěvníci odnášeli zážitek, na který dlouho, možná také nikdy nezapomenou. Proto pořádáme pravidelně prohlídky zámku pro děti od tří let. Na nich vidí nejen to, jak dříve šlechta bydlela, kde jedli a co dělali ve volném čase, ale mohou si některé předměty osahat – například kamna nebo látky, ze kterých jsou ušity závěsy či potahy. Na večerních prohlídkách nechybí pohádkové bytosti. Po arkádách se nám občas prochází Bílá paní, z nebe k nám přilétá anděl, přímo do kaple sv. Serváce. Pokud jde o akce na nádvoří a v zámeckém parku pevnou součástí je letos již v pořadí devátá Velikonoční veselice, která zároveň pomáhá dětem, protože se při ní pravidelně pořádá sbírka pro Kuře – Pomozte dětem. V létě nechybí výpravná muzikálová divadla. Letos se k nám vrací slavná Noc na Karlštejně. Šestý ročník mezinárodního festivalu Flamenca je hudebním i tanečním bonbonkem a letošní horkou novinkou je Obléhání mníšeckého zámku švédskými vojsky za 30leté války.

Co byste doporučila návštěvníkům vašeho regionu?
Určitě tradiční mníšeckou Skaleckou pouť. Je to dnes rozsáhlá akce, která spojuje církevní slavnost v prostorách skaleckého kláštera se světskými radovánkami na náměstí. Nechybí ani rozsáhlé tržiště a kolotoče. V letošním roce navíc bude pouťový program skutečně „hvězdný“.