„Podle slov spoludivadelních pamětníků si naše Divadlo MÁJ zahrálo v Sedlčanech koncem 70. let minulého století. Jednalo se tehdy o hru Grigorije Gorina Zapomeňte na Hérostrata. Jinak nejblíže k Sedlčanům má představitelka (nejen) Kostelničky v Její pastorkyni Máša Weigrichtová, která vyrůstala v nedalekých Radešicích a dodnes se do tohoto kraje často za rodiči a svými kamarády vrací,“ uvedla Vendula Melíšková z pražského divadla.


Divadlo Máj se věnovalo od svého založení v 50. letech jak produkci pro dětského diváka, tak pro dospělé. Poptávka po pohádkách a snazší nacházení diváků z řad dětí divadelníky však po roce 2000 nasměrovalo spíše k pohádkovým inscenacím než večerním hrám. „Přesto, či právě proto, se však pohádky snažíme střídat, minimálně ob rok, činohrou pro dospělé,“ poznamenala Vendula Melíšková.


Její pastorkyňa Gabriely Preissové se k Divadlu Máj dostala skrze režiséra Jaroslava Kodeše, který se souborem nastudoval tuto hru k šedesáti letům činnosti tohoto divadla. Režisér se aktualizováním původního textu zabýval již nějaký čas a (ne)tajně doufal, že se mu ji povede s některým z divadel, s nimiž spolupracuje, přenést na prkna před diváky. 


„Jak sám režisér několikrát zdůraznil, hra ho fascinuje především tím, že v ní lze nalézt mnohé shodné prvky s realitou našeho dnešního života. Bez větší nadsázky lze ze hry vyčíst jeden z možných zdrojů, dnes bohužel stále častějšího a častějšího, terorismu. Především postava kostelničky je jakýmsi fanatickým filtrem, který z dobrých úmyslů vědomě vytváří neuvědoměné peklo,“ vysvětlila Melíšková, která působila při nastudování Její pastorkyně jako asistentka režie.


Co se týká úprav textu z roku 1890, některé pro děj méně důležité postavy byly vyškrtány. Jednak z dramaturgického hlediska a dále z nemožnosti některé role obsadit. Režisér Kodeš také stylisticky přizpůsobil a sjednotil i mluvu jednotlivých postav, aby byla dnešnímu divákovi lépe srozumitelná, ale zároveň nepopřela původní jazykovou estetiku. 


„Představení O perníkové chaloupce aneb Jenom jako autora Vlastimila Pešky je psané jako divadlo na divadle a takto se ho snažíme divákům i představit. Naše inscenace nabízí vedle svého tradičního lineárního vyprávění pohádky o Jeníčkovi a Mařence ještě další "nadrovinu", kdy herci divákům přiznávají, že si jen na pohádku hrají a dokonce se zajímají o jejich názor. Právě proto uvádíme, že ji hrajeme v netradičním kabátku,“ uzavřela Vendula Melíšková.

close Foto z představení Její pastorkyňa. info Zdroj: Jaroslav Kodeš zoom_in

Karel Souček