Co se vám líbí na na Češích?
Že dokážou vidět i vážné věci s humorem a zasmát se jim. Jsou to lidé, kteří umí přemýšlet a zároveň si užívat.
Prý jste sem přijel načerpat inspiraci do své nové knihy. Máte již dost posbíraného materiálu?
Turné je asi v půlce, ještě podkladů nemám dost a ani jsem nevymyslel, jaký bude mít titul. To všechno teprve přijde. Snažím se vidět zázraky všedního dne, chodit s otevřeným srdcem…
Kde se vám dosud nejvíc líbilo?
Užívám si vždycky to místo, kde se právě nacházím. Teď je to Drážkov. Mám rád celou Českou republiku. Líbí se mi například Kutná Hora, Praha… Měl jsem možnost poznat některé zajímavé památky.
Na české kuchyni vás hodně zaujaly knedlíky. Víte, že jich existuje řada druhů – houskové, bramborové, kynuté, tvarohové… a jsou plněné masem nebo ovocem?
Vím. Když jsem byl v České republice při poslední návštěvě, jedl jsem je téměř každý den a udělal jsem si názor, že je jíte pořád a teď jsem se jim chtěl vyhnout. Ale rád o nich mluvím.
Vaši čtenáři vám chtějí udělat radost drobnými dárky. A stále jich přibývá. Pustí vás s takovým nákladem do letadla?
Myslím si, že si je nechám poslat domů do Ameriky a některé rozdám tady v Czechii a jiné za svého pobytu sním nebo třeba i vypiju.
Projevil o setkání s vámi zájem například prezident, některý vrcholný politik nebo vysoký představitel církve?
S vaším prezidentem jsem se ještě nepotkal. Ale o oficiální setkání s dalšími osobnostmi se stará můj nakladatel z Arga a já se přiznám, že jejich jména neznám nebo si je už nepamatuji.
Pane Fulghume, ví se o vás, že jste prošel různými životními zkušenostmi. Byl jste kovbojem, barmanem, unitářským pastorem, učitelem kreslení, obchodním agentem a nebo také folkovým zpěvákem. Nechtějí vaši čtenáři, abyste jim zazpíval?
A víte, že tohle po mně nikdy nechtěli.
Vaše putování po Čechách a Moravě by unavilo i o dvě generace mladšího člověka. Ve svých 79 letech jste neuvěřitelně vitální, vypadáte stále svěží, jste přímo nabitý pozitivní energií. Kde jí čerpáte?
Nabíjí mě především lidé, moji posluchači a čtenáři. Proto za nimi tak rád jezdím a pro sebe si je fotografuji, abych jim doma viděl do tváře. Když pro ně píšu, je dobré se s nimi seznámit a potvrdil si, že jsou skuteční. (mb)
