Kromě toho, že je šikovným houslistou, je také nevyčerpatelnou studnicí zážitků, o kterých dokáže vyprávět hodiny.

Do rozjetého vlaku kapely vstoupil Karel Eliáš zhruba před půl rokem. Mnoho Příbramáků zná šestašedesátiletého Karla Eliáše z učitelské profese. O přestávce mezi hraním nám sympatický houslista v modrobílém námořnickém tričku a puntíkatém šátku kolem krku odpověděl na několik otázek.

V kapele hrajete celkem krátce. Co byste o ní řekl?
Je to kapela mého srdce, protože ji chápu, rozumím jí. S některými lidmi si nedokážu zahrát, protože je jakoby neslyším.

Kde jste dříve hrál?
Samozřejmě mnoho let v Příbramské filharmonii, ale tam jsem hrál druhé housle, na ty první jsem neměl. Potom jsem založil několik kapel a můj tajný cíl je udělat seriál, který se bude jmenovat Všichni moji primáši. Mám teorii, že lepší je hrát druhé housle s dobrým primášem, než hrát primáše špatné kapely. V kapelách jsem si občas vrznul druhé housle a taky se stalo, že mě vyloučili pro špatné chování a tak dále. S klukama z Cirku Hulata jsem našel společnou notu. Dlouho se známe a jsme dobří kamarádi.

Slyšela jsem o vás, že jste mořský vlk.
To jsem taky, ale spíš vlček. Celej život mám rád lodičky, snažil jsem se to propagovat a i jezdit. Měl jsem štěstí na pár dobrých zákazníků, kteří zaplatili zájezdy do exotických zemí, kam bych se nikdy nepodíval, jako třeba Tahiti, Karibik, Řecko. Takováhle dobrodružství podnikám vždycky jen s dobrými lidmi, protože na cestách snadno dojde k problému, a ty člověk může zvládnout jen s lidmi, kteří jsou na ně připraveni a mají vztah k přírodě.

Prozraďte nějaký zážitek z cest.
Tak třeba, když jsme byli na Tahiti, moje žena zrovna koukala na televizní noviny. Dostal jsem od ní esemesku, že se blíží vlna tsunami. Volali jsme agentuře a snažili se připravit na problémy. Tam nám řekli, že v takové vzdálenosti to bude nejvýš půl metru a takový rozměr na moři není skoro znát. Zakotvili jsme co nejdál od břehu a šli jsme to přežít do hospody.

Šlo vám na cestách někdy vážně o život?
Opravdu vážně o život mi šlo asi dvakrát, ale to je na delší povídání. Souvisí to s tím, že každý člověk má tři osobnosti. Když to vezmu na sebe – Karel Eliáš jako starosta bude jinej Karel Eliáš. Jako obyčejný občan Příbrami bude Karel Eliáš taky jinej. A úplně jinej je Karel Eliáš, když mu jde o život a ocitá se v krajní situaci, jako například v roce 1987, kdy jsme se u severního polárního kruhu potápěli s lodí. Kdyby se potopila, tak jsme za čtvrt hodiny zmrzli. Bylo by dobrý, kdyby se každej zamyslel, jak by reagoval v podobné situaci.