V roce 1975 Antonín Baborovský, Z. Velký, Jiří Churavý, M. Nováček vyhráli Motokros národů a získali jako první a zatím i poslední naši jezdci titul mistrů světa družstev. V expozici, která návštěvníkům až do 8. září připomíná historii Sedlčanské kotliny, nemohou chybět fotografie a další dokumenty připomínající obrovský úspěch československých jezdců.

Ukradený titul
Jaroslav Falta, který je naším nejlepším motokrosařem 20. století, nám v rozhovoru řekl, že na Sedlčany velmi často vzpomíná. „V Dukle Praha jsme byli skvělá parta. V Sedlčanech jsem párkrát vyhrál, ale také jsem si tady způsobil zranění, které je dodnes viditelné – prstem jsem vjel do asfaltu, že mám dodnes na něm zdeformovaný kloub," usmál se. Vítězné tažení v roce 1975 při Motokrosu národů v Sedlčanech si prý ale vychutnával pouze na dálku. „Nemohl jsem sám jet, byl jsem v nemocnici a klukům jsem fandil jen prostřednictvím televizní obrazovky," poznamenal.

Kotlinu pamatuje nejen z doby před několika desítkami let, ale také se prý zde byl před třemi roky podívat se synem, který má motorismus také v krvi a sám závodí.. „Byl jsem tu s ním jako mechanik," řekl Falta. Nepopírá, že se mu v Sedlčanech oživují všechny vzpomínky.

Falta je mnohými sportovními fanoušky považován na nekorunovaného krále sezóny 1974. Oprášil v několika větách světový šampionát, kdy v kategorii do 250 ccm dojel ve švýcarském Wohlenu jako první. Z titulu se prý radoval jen velmi krátce. Vítězství mu bylo odebráno, protože spolu s dalšími jezdci přeskočil startovací zařízení. Závod ale nebyl zastaven a restartován a Falta se dostával do předních pozic. Jeho největší soupeř Rus Mojsajev, který se k němu zachoval nesportovně, nakonec závod nedokončil.

„Prostě jsme do toho zařízení narazili, příští rok se již tady v Sedlčanech a ve světě toto nízké půlmetrové zařízení zvyšovalo," vysvětlil. Tvrdí, že to všechno se odehrálo tak dávno, že žádnou křivdu už necítí. Potvrdil, že po ukončení sportovní kariéry měl k motorismu stále blízko. „Trénoval jsem asi osm let například Jahodu nebo Kadlečka, který dokázal vybojovat na mistrovství světa celkové čtvrté místo," poznamenal. V posledních letech prý také renovoval tři motorky.

Nesmazatelné vzpomínky
Nesmazatelné vzpomínky na Sedlčany a titul mistra světa mají také Antonín Baborovský a Jiří Churavý. „Náš největší nárůst výkonnosti byl v Dukle. Před vojnou jsme každý jezdil v krajském středisku. V Dukle pod trenérem Hřebečkem jsme se vypracovali až do reprezentace a získali jsme právě v Sedlčanech jako jediní v historii titul mistrů světa družstev, jako jednotlivec jsem v roce 1976 získal druhé místo na mistrovství světa ve třídě 125 ccm. To byly asi moje dva největší úspěchy. Až do konce sedmdesátých let jsme se na mistrovství světa umisťovali v první desítce jezdců. Závodili jsme ve třech kubaturách – na 125 ccm, 250 ccm a na ´pětistovkách´. Je paradox, že jsme nejvíc jezdili dvěstěpadesátky, pětistovky jsme nejezdili pravidelně, ale na mistrovství světa, které se jelo v Sedlčanech, jsme zvítězili právě na motorkách 500 ccm," uvedl Churavý.

Po skončení závodní činnosti zůstal v pražské Dukle – nejdřív jako asistent trenéra, později jako trenér juniorů. „Koncem 80. a začátkem 90. let jsem trénoval skupinu, v níž byl výborný Kuchař, Kučírek, Zemen, Kovář a na konci 90. let jsem trénoval skupinu závodníků, která je v současné době na špičce – Čepeláka, Bartoše a další kluky," vyprávěl. V současné době se věnuje firmě se sportovními potřebami, které také s motokrosem souvisí.

Radost ze setkání
U jednoho stolu v muzeu zasedli před vernisáží tito legendární jezdci se sedlčanským moderátorem sportovních akcí Vladimírem Voráčem a měli na co vzpomínat. „Tak jsme pohromadě," zašumělo místností, když do ní vstoupil o generaci starší trenér jezdců Hřebeček. „Prožíval s námi dobré i špatné a moc si toho vážíme. Naši trenéři v Dukle neměli soboty a neděle, dělali čtyřicet závodů do roka a rodina si je moc neužila, ale výsledky byly," vyslechli jsme na jeho adresu.

Okénko do motorismu
Zatímco na unikátní výstavu motocyklů a automobilů pod širým nebem, které zaplnily sedlčanské náměstí, měli návštěvníci jen sobotu 22. června, prohlédnout si historická vozidla mohou do 8. září v muzeu i opakovaně.

Pavel Chýle, člen pořádajícího Veterán klubu Sedlčany, nám k ní řekl: „Nejstarší motocykl na výstavě je z roku 1935. Do výstavních prostor muzea se vešlo dvacet veteránů, jsou tu zastoupeny jak motocykly předválečné, tak poválečné výroby a výstavní řada končí policejním vozem JAWA 270 zvaným nanuk. Jsou k vidění i terénní motocykly, na nichž se před šedesáti lety závodilo v areálu Sedlčanské kotliny. Úplnou vzácností je replika motocyklu právě z roku 1975 – o kterém se dá říci, že tady v Sedlčanech porazil celý svět," uvedl k pozvánce na výstavu.

Na fotografiích, které zapůjčil fotograf Ladislav Hadraba, Vladimír Voráč a další pamětníci, jsou kromě oslavovaného závodu v roce 1975, také další významné sportovní akce odehrávající se na Sedlčanské kotlině. Právem sem patří také snímek nejslavnější české automobilové závodnice Elišky Junkové, která byla v roce 1976 v Sedlčanech hostem závodu Setkání mistrů.  Marie Břeňová