Komentář dívek a projekci chvílemi umocňoval ze záznamu hlas této pamětnice. „Paměť národa je digitální pamětnický archiv, který v roce 2008 vytvořilo sdružení Post Bellum, Český rozhlas a Ústav pro studium totalitních režimů. Sbírku budují po celé Evropě jednotlivci, neziskové organizace, ale i různé státní instituce, které chtějí svoje nahrávky, texty, fotografie a archivní dokumenty zveřejnit. Nahrávky mapují významné události 20. století. Nyní jsou v archivu Paměť národa zveřejněny vzpomínky několika set pamětníků," vysvětlovala obě děvčata, čím se tento projekt liší od informací, které lze najít v učebnicích a atlasech. Upozornila také na to, že v roce 2012 byla spuštěna aplikace do mobilních telefonů nazvaná Místa paměti národa.

Je možné si ji instalovat do svých telefonů zdarma a na místech, která navštívíme, si můžeme přehrát vzpomínky pamětníků. která se k nim vztahují. V aplikaci je i digitální mapa, takže nám ukáže i zajímavá místa v okolí."

Posluchači se dozvěděli, že druhým rokem se do projektu mohou zapojit i knihovny a pro Sedlčany byl letošní rok pilotní. Se vzpomínkami Vlasty Faktorové se vypořádala Veronika a Kateřina dobře. Poznamenaly, že nahrávku s ní na diktafon pořídily o Velikonocích a na návštěvě u ní byly dvě hodiny. „Nahrávaly jsme, fotily a také prohlížely album starých fotek," přibližovaly setkání s dodatkem, že výsledky svého snažení po prezentaci před porotou a na veřejnosti odeslaly koordinátorce projektu Magdaléně Benešové z organizace Post Bellum, která jim prý po celou dobu radila, byla s nimi i s knihovnicemi v kontaktu, aby vše udělaly správně.

Potom již před posluchači v sedlčanské knihovně rozvíjely nitky faktů a vzpomínek Vlasty Faktorové, rozené Daňkové, jejíž otec byl před svatbou a příchodem do Sedlčan dvorním ševcem u císaře ve Vídni. Deváťáci se tu dovídali o jejích studiích, o úspěšné maturitě, o tom, jak rodinu zaskočila zpráva, že se mají ze Sedlčan do tří měsíců vystěhovat, a jak si její rodiče nevěděli rady s botami, kterých měli plný obchod. Vypravěčka i do vážných situací vnášela špetky humoru. Vyslechli si například z pořízené nahrávky, že boty a kůže uschovali Daňkovi do stropu a obávali se, že kdyby dům Němci bombardovali, létaly by boty vzduchem. Vylíčila také, že při cestě do Kamýku, kam byli rodiče vystěhováni a při přejezdu na kolech přes zrůbecký podminovaný most, jí drkotaly zuby. Se svým chlapcem převáželi v batozích na zádech v lahvích zašpuntované pivo. Najednou se ozvalo: „Bum, bum, bum!" Nato okamžitě kola odhodili přitiskli se k zemi! Vyšlo najevo, že hluk podobný svištěním střel způsobily špunty a domnělá krev, která Vlastě tekla po zádech, bylo ve skutečnosti pivo. Pamětnice hovořila také se smutkem o návratu do Sedlčan po skončení války, kdy jim v poničeném rodném domě zbyla jen kamenná žehlička.

Na dalším stanovišti v knihovně měla kolem sebe hlouček žáků devátých tříd Milada Bosáková. Vyprávěla, jak válku vnímala jako malá holka. Přinesla na ukázku také svoje vysvědčení a některé dokumenty z této doby. Na třetím zastavení byl zaměstnanec Městského muzea Sedlčany Pavel Žak, aby školáky seznámil se zajímavostmi z archivních sbírek.

Knihovnice Alena Budková doplnila, že reportáž sestavenou ze vzpomínek Vlasty Faktorové oběma děvčaty ohodnotila podle svých kritérií odborná porota a s těsným rozdílem bodů skončily Veronika Macháčová a Kateřina Cihelková na druhém místě.

„Je to velký úspěch. Na akci se přijel do Sedlčan podívat také ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa a koordinátorka projektu Magdalena Benešová. Sedlčanskému týmu gratulovali a předali jim odměnu – rádio Českého rozhlasu. Dívky také dostaly certifikát a za vzornou reprezentaci také dárky od sedlčanské knihovny," uvedla Budková. Marie Břeňová