Jaký bude program setkání? Budou převažovat písně nebo čtení?
„To záleží na koncepci organizátorů a také na divácích, já obvykle dávám přednost písničkám, ale nevyhýbám se ničemu. Dokonce ani diskusi, baví mě povídat si s lidmi, když se chytře ptají.“

Podle jakých kritérií vybíráte písně na jednotlivé koncerty? Máte předem připravený playlist?
„Playlist se zhotovuje pro OSA obvykle až po vystoupení, málokdy vím dopředu, co budu hrát. Vybírám si podle nálady vlastní i nálady publika, podle toho, o čem se třeba diskutuje, někdy si lidé nějakou píseň přejí. Výjimkou jsou vystoupení s kapelou, kdy v tom nejsem sám a je třeba nějaký plán mít.“

Už jste v Mníšku někdy vystupoval?
„Ne, nikdy v životě jsem tu nehrál. Nebo si alespoň nevzpomínám, už si to mohu dovolit…“

Znáte alespoň tento kraj?
„Ano, do okolí Mníšku rád jezdím z Prahy na výlety, třeba jen tak na odpoledne. Do lesa na houby, někdy i na večeři na Dobříš, která je vlastně takovým jižním předměstím Mníšku.“

Považuji vás především za básníka …
„Já sám sebe také.“

Kdy a proč vás tedy napadlo básně zhudebňovat?
„Melodie si k básním přidávám odjakživa. Co jsem v nějakých šestnácti, sedmnácti letech začal psát, broukal jsem si často svoje texty na vědomě či nevědomě kradené melodie, a už mi to zůstalo. Jistěže to neplatí o všem, co napíšu. Například sonety nebo básně psané volným veršem nezhudebňuji, ale vázané a vypointované texty ano.“

Jde vám to lépe a rychleji než v začátcích?
„Celkově mi všechno jde hůře a pomaleji než v začátcích, ale myslím, že
jsem to čekal, a tak nejsem zaskočen.“

Neobáváte se opakování?
„A to víte, že opakování se obávám, a to jak v textech, tak i v melodiích. Někdy sám sebe šeredně přistihnu a masochisticky pak na pódiu zahraji dva různé texty z různých období opatřené takřka totožným nápěvem a říkám lidem: Tak se podívejte, jak jsem se vykradl.“

Vaše básně jsou přesně vypointované. Naskakují pointy samy?
„S pointami je to různé. Někdy od začátku vím, jak to bude, pak zbývá
jenom téma náležitě zpracovat. Jindy se nechám unést slovem a ono mě samo k
pointě dovede. A pak jsou i takové, které si musely na tečku počkat několik
let. Těm by se mohlo říkat vysezené.“

Řeknete si občas, tak tenhle verš se mi hodně povedl?
„Bez radosti z povedených veršů by to ani nešlo. Po letech si člověk třeba řekne, že to byla pěkná pitomost, ale pro tu chvíli je radost z napsaného nutná a inspirující. Což ovšem neznamená, že by nešla ruku v ruce s nejistotou…“

Dalším vaším znakem je sarkasmus. Používáte ho třeba i v rozhovorech s
manželkou?

„V rozhovorech s manželkou sarkasmus nepoužívám, to bychom se nikam
nedostali.“

Myslíte si o sobě, že jste vtipný?
„Ano, myslím si, že jsem vtipný. Když tedy chci. Ale poslední dobou chci stále méně. Dřív jsem si myslel, že neprobíhá-li sálem smích nebo alespoň chápavé pochechtávání, není něco v pořádku. Ale dneska vím, že publikum může i hluboce chápavě mlčet, může se bát, může mu lézt mráz po zádech a může i podlehnout dojetí. Totéž platí o čtenáři.“

Jaký druh humoru preferujete?
„Humor mám rád jasný a trochu naivní s tou chaplinovskou filozofickou hloubkou.“

Z vašich básní se pozvolna vytrácí politika. Proč?
„Od té doby, co se smí psát o politice, to už pro mne není taková legrace. Občas sice člověka potěší napsat si takový „užitkový" kousek, ale už to prostě není ono.“

O čem by podle vás měla být poezie?
„Poezie může být o čemkoli. Je to s ní jako se vším, je jenom dobrá a špatná.“

Nepřipravujete nové album?
„Ano, budu natáčet v lednu a únoru příštího roku. Deska se bude jmenovat Prší nám do campari a natočím ji s celou svou kapelou, která nese název Úterý, ale je schopna zahrát kterýkoliv den v týdnu.“

Karel Souček