Stálou expozici fotografa Františka Drtikola, po němž nese jméno příbramská galerie, pamětní desky na rodných domech režisérky animovaných filmů Hermíny Týrlové, herce a imitátora Antonína „strýčka“ Jedličky, Hanuše Jelínka, což byl český básník, esejista a divadelní kritik a také zeť Aloise Jiráska, či grafika a malíře Karla Hojdena veřejnost najde, ale mnozí další významní rodáci na takovou připomínku v rodném městě stále ještě čekají. Jedním z nich je i spisovatel Jan Drda.

Odhalení pamětní desky oddálila pandemie

Po něm sice od roku 1990 nese jméno příbramská knihovna, ale další připomenutí Jana Drdy by veřejnost v Příbrami zatím hledala marně. Vše se mělo změnit letos začátkem dubna, kdy uplynulo 105 let od Drdova narození. Bohužel plány zhatila pandemie koronaviru. „V pátek 3. dubna měla být příbramskému rodákovi Janu Drdovi odhalena pamětní deska na jeho rodném domě. S ohledem na současnou situaci bude akce přesunuta na příhodnější dobu,“ uvedla mluvčí města Eva Švehlová.

Jan Drda, který se narodil v Příbrami jako syn dělníka a nalezenkyně, v dětství postupně přišel o oba rodiče a tak ho společně se sestrou vychovával dědeček. Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo. Od 30. let minulého století psal do novin. Děj jeho románové prvnotiny Městečko na dlani se odehrává právě v rodné Příbrami, kterou Drda přejmenoval na Rukapáň. Literárně zpracoval i tragické události na příbramském gymnáziu v období heydrichiády pod názvem Vyšší princip. Na Příbramsko zasadil děj i několika svých pohádek.

Příčinou, proč tak dlouho čekal na pamětní desku, byla jeho komunistická minulost. Jan Drda byl aktivním komunistou a v letech 1949 až 1956 také předsedou Svazu československých spisovatelů. Názor změnil v srpnu 1968 po invazi vojsk varšavské smlouvy do Československa. O dva roky později zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřbený na tamním hřbitově.

Výročí měl i autor znělky Večerníčku

Ovšem připomínky dalších slavných rodáků jako jsou animátor a režisér Václav Bedřich, scénárista a režisér Pavel Juráček, ale třeba i otce a syna Stočesových či profesora Lukeše, jejichž osudy Drda zpracoval ve výše uvedeném Vyšším principu, dál chybí. A to i přesto, že Václav Bedřich by předloni oslavil sto let a loni v březnu uplynulo deset let od jeho úmrtí. Navíc je režisérem slavné znělky Večerníčku, která letos slaví 55 let existence. To samé platí i u Pavla Juráčka, který by se letos 2. srpna dožil 85 let a loni v květnu tomu bylo 30 let, kdy zemřel.

Bohužel v tomto směru příliš je kulturní, letopisecká a památková komise je více než laxní. Ani veřejnost v této oblasti příliš tlak nevyvíjí. I když malé vlaštovky už existují. „Myslím, že vztah Příbrami k rodákům je šedivě průměrný. Obdobný jako asi ve všech městech. Říkám si, že to nemusí být jen na úřadech, možná bychom jako občané měli připomínat své oblíbence sami. Pro mne je třeba zásadní osobností Pavel Juráček, který by se v tomto roce dožil 85 let. Určitě za sebe mohu říct, že drobnou vzpomínku – čtení z jeho deníků – připravím,“slibuje učitel a divadelník Tomáš Bílek.