Uran se po skončení 2. světové války stal strategickým materiálem zejména pro výrobu atomových zbraní a sehrál důležitou roli při mocenském soupeření SSSR a USA, zvláště v době tzv. studené války. Touto mezivládní dohodou si Sovětský svaz svým způsobem vynutil intenzivní těžbu čs. uranových ložisek a radioaktivních surovin výlučně jen pro svoji potřebu. Bylo to dáno také tím, že se naše země ocitla v tzv. sovětské sféře vlivu. Zatímco do 60. let 20. století byl uran ze strany SSSR proplácen za pevné ceny, v následujícím období jeho výrobní cena přesahovala kupní cenu a těžební práce musely být dotovány z rozpočtu Československa, a to v období let 1965–1990 částkou 38,5 miliard Kčs, z níž byly hrazeny i investice a geologický průzkum.

Naše země dodávala do SSSR podle dlouhodobého průměru kolem 2500 tun uranu ročně, z toho šlo zhruba 600 tun zpět do republiky ve formě palivových článků pro čs. jaderné elektrárny. Tento stav trval až do konce 80. let 20. století, kdy nám Sověti v rámci tehdejší politiky označované jako „přestavba" v době vedení Michaila Gorbačova dovolili volně obchodovat s naším uranem. V té době však ekonomické ukazatele na mezinárodním trhu s touto surovinou byly ve zcela odlišné a fakticky nevýhodné rovině, oproti období 40. a 50. let 20. století. Kromě dodávek z Československa využíval Sovětský svaz po 2. světové válce rovněž uranovou rudu vytěženou na území bývalého východního Německa, které bylo zpočátku v poválečném období i jeho okupační zónou. Z východoněmeckého území bylo celkově vytěženo přes 200 000 tun uranu ve formě chemického koncentrátu a tříděných rud, z našeho území se jednalo o přibližně poloviční množství. Text vzpomínané mezivládní dohody z 23. 11. 1945 byl až do počátku 90. let 20. století předmětem utajení.

Štáb německé televize pod vedením producenta Thomase Kirschnera natáčel jednak ve Vojenském historickém ústavu v Praze, kde mu poskytl informace o záležitostech vojenského využití jaderného potenciálu historik Prokop Tomek, a v Hornickém muzeu Příbram přiblížil události spojené s těžbou a zpracováním uranové rudy na Příbramsku ředitel muzea a historik Josef Velfl. I když se na Příbramsku uran netěží již od roku 1991, zdejší uranové ložisko nadále představuje okolo 36 % podílu na celkové produkci uranu z území našeho státu. Naopak historická jáchymovská oblast dodala pouze 6 %, následně se pak od počátku 50. let 20. století stalo hlavním střediskem těžby Příbramsko. Byť se v současné době na území Německa již netěží a Česká republika realizuje exploataci pouze na dole Rožná na Moravě, figuruje v historických statistikách Německo na 4. místě za Kanadou, USA a Kazachstánem. Naše země zaujímá 12. příčku. Celkové pořadí je následující: Kanada, USA, Kazachstán, Německo, Austrálie, Jižní Afrika, Ruská federace, Ukrajina, Niger, Uzbekistán, Namibie a Česká republika. Josef Velfl, ředitel muzea