Ještě stále šprtáte? Jaké zkoušky už máte za sebou?

Všechen svůj program učení momentálně podřizuji. Minulý týden jsem obhájila bakalářskou práci na jedničku. Z pěti zkoušek mi chybí ještě jedna ze správního práva. Až ji zvládnu, budu mít ukončený třetí ročník. Je docela dobré, že na přípravu ke státnici budu mít přes dvacet dnů. Víte, já jsem vše měla komplikovanější v tom směru, že se snažím zabojovat o průměr, abych mohla přestoupit na Západočeskou univerzitu v Plzni a dodělat studium tam. K tomu bylo nutné za všechny roky mého dosavadního studia dosáhnout průměr známek 1,5. Ze začátku jsem školu trochu flákala, teď jsem všechno musela dotáhnout. Mám dobrý pocit z toho, že se to podařilo. Za všechny poslední zkoušky mám jedničky. Bylo to pro mne velmi psychicky náročné období. Věděla jsem, že musím umět všechno, abych jedničku obhájila.

Proč jste se rozhodla přestoupit na jinou vysokou školu?

Je to nutné. Nechci se spokojit s bakalářským titulem, ale chci mít doktorát a být právničkou. Školy, o kterých hovořím, spolu spolupracují, takže je to po přestupových zkouškách ze dvou předmětů možné.

Uvažujete o tom, že vyměníte krásné róby z módních přehlídek za soudcovský talár?

S tím počítám. Přehlídky beru jako přivýdělek ke studiu. Je to činnost, která nejde dělat zas tak dlouho. Navíc si myslím, že se k taláru nedostanu. Představuju si, že budu v advokátní kanceláři a budu řešit obchodně právní případy. Do soudních síní se zřejmě dostanu málokdy.

Najdete si i ve svém zkouškovém období časový prostor na trénink mladých gymnastek?

Přiznám se, že je trochu zanedbávám. Máme tréninky čtyřikrát týdně, navíc je hodně závodů, takže na posledních dvou závodech byly „moje holčičky“ beze mne. I jejich rodiče jsou ale báječní, mají pro moje studia pochopení a říkají, že je lepší momentálně nějaký ten trénink oželet. Jsem ráda, že mi vyjdou vstříc. Vychází to tak, že jim týdně ubude tak jeden trénink. Děvčata chodí do šesté až sedmé třídy, učení mají taky dost, takže i jim méně hodin v tělocvičně momentálně přišlo vhod.

Jsou nějaké akce, kterých se v květnu přece jen zúčastníte?

Avon bojuje proti rakovině ženského prsu a v rámci svého projektu pořádá několik módních přehlídek. To je pro mne srdeční záležitost, kterou jsem
neodmítla. Při posledním rozhovoru jste hovořila, že jste v užším výběru na filmovou roli.

Jak to pro vás dopadlo?

Nyní jsem v situaci, že nemohu moc prozrazovat. Dopadlo to sice pro mne dobře, ale dokud není úplně dokončen scénář a filmování není zajištěno finančně, tak bych měla držet jazyk za zuby. Prozradím jen to, že letos by se mělo začít filmovat.

Při vítězství v Miss ČR jste dostala mimo jiné také auto. Jak se hodnotíte jako řidička?

Vím, že jste zpočátku měla také takovou příhodu, že jste při couvání nabourala do pařezu… Budu mít nové auto. Začala jsem spolupracovat s jedním autosalonem, od kterého budu mít půjčený Seat XL, což je hodně velké auto. Vůz má velký zavazadlový prostor, což vítám hlavně kvůli tomu, když jezdíme s mými gymnastkami na závody nebo soustředění. A jaká jsem řidička? Za poslední dva roky jsem najela 115 tisíc kilometrů, což je dost. V posledním roce jsem auťák neodřela, spíš mi ho odřeli na parkovišti svojí nepozorností jiní řidiči.

Svěřila jste se, že vaší novou láskou je jachtař David. Platí to ještě?

Dneska je mi ale moc smutno, protože David jel na měsíc na trénink a na závody do Francie. Bude se vracet 22. května, kdy mám já státnici. Uvidíme se večer, ale protože budu asi předtím šprtat dvě nebo tři noci v kuse, tak asi budu K.O.

Byla jste letos na vyhlášení Miss ČR?

Ano, byla jsem tam s maminkou a užily jsme si to. Finále bylo v Boby centru, kde jsem sama v roce 2003 vyhrála a maminka dokonce seděla ve stejné řadě jako tenkrát. Nová misska se mi líbí, byla to jedna z mých favoritek a myslím si, že porota vybrala dobře.

Na co se v příštích měsících hodně těšíte?

Spolupracuji s humanistickým centrem Dialog, jehož prostřednictvím mám sama adoptované děvčátko z Afriky. Snažím se jim pomáhat s vydáním kalendáře, ve kterém budou vyfoceny známé osobnosti, které mají adoptovány také černoušky z Afriky. Výtěžek z této akce půjde na nákup moskytiéry, protože na tomto kontinentu je jeden z největších problémů malárie. Humanistickému centru jsem už slíbila, že s nimi pojedu v listopadu nebo prosinci předat dar do Guiney, kde bych se měla setkat s mojí adoptovanou holčičkou.