Jak dlouho spolu hrajete pod názvem Rožmitálská Venkovanka?

Josef Janoušek: Pod tímto názvem spolu hrajeme od roku 2000. Pozval nás pan starosta Vondrášek a nabídl nám velice slušné podmínky a zázemí. Venkovanku vlastně přetáhl z Březnice do Rožmitálu. My jsme za toto přívětivé jednání dali před Venkovanku přívlastek Rožmitálská. Teď alespoň každý ví, kde máme sídlo a kam patříme.
Je vás poměrně hodně.

Máte v souboru také ženy?
J. J: Ale jistě! Máme tři ženy. Jedna nám dělá konferenciérku a zbylé dvě jsou zpěvačky. Celý soubor se potom skládá z devatenácti lidí.

Při takto velkém počtu členů musíte mít široké spektrum zaměstnání. Nepůsobí vám to problémy?
Rudolf Rydval: Podotýkám, že všichni členové jsou amatéři a složení profesí je skutečně velice různorodé. Najdete mezi námi prodavače koberců, učitele hudební školy, traktoristu, obchodního zástupce, tesaře, pokrývače, kuchaře a další. Některá zaměstnání vyžadují značnou časovou flexibilitu, takže je to pro všechny dosti problematické. Já jsem dělal profesionální muziku čtyřiačtyřicet let a nesmírně si tady těch kluků vážím. Chápu, že mají rodiny a mnohé jiné povinnosti, ale stejně si ten čas vždycky najdou.

Jste všichni tady z Rožmitálu, případně z Příbrami?
R. R: Kdepak, stejně jako je to s profesemi, je to i s místy bydliště. Na zkoušky dojíždíme z Příbrami, Rožmitálu a okolí, ale i z Rokycan, Benešova nebo až z Plzně.

Jak často zkoušíte?
R. R: Zkoušíme pravidelně dvakrát za měsíc, ale nyní každou sobotu, protože se chceme perfektně připravit na soutěž Zlatá křídlovka v Hodoníně, což je tradiční a vysoce uznávaná soutěž malých dechových orchestrů. Rádi bychom podali skvělý výkon a dobře reprezentovali Rožmitál, potažmo celý region. Samozřejmě také jako poděkování panu starostovi Vondráškovi, celé radě a funklubu. Podmínky, které nám vytvářejí, zase každý nemá.

Provoz takového souboru musí být nákladná záležitost. Vydělá si kapela na sebe nebo máte nějaké sponzory?
J. J a R. R: Na provoz kapely přispívá město, něco málo si vyděláme sami a sponzory máme na výrobu nových nosičů. Hlavně ale pro všechny členy orchestru je to srdeční záležitost a nikdo z nás to pro peníze nedělá.

Chtěli byste říci něco závěrem?
J. J: Snad jen to, že bychom přivítali, aby měl stát a média větší pochopení pro dechové orchestry a dostávaly také alespoň malý prostor.
R. R: Vždyť každý takový orchestr je stále folklór.

Rožmitálská Venkovanka aktivně působí na muzikantské scéně od roku 1992. Se stále vzrůstající popularitou hrají písně převzaté, ale i z vlastní tvorby. Pokud zrovna někde nekoncertují, lze jejich hudbu poslouchat z několika vydaných desek.