Michal Viewegh změnil image
Michal Viewegh oproti jiným ročníkům neměl tvář hladce oholenou, ale právě naopak… Ke změně své image poznamenal, že propagoval akci Movember, což je celosvětové hnutí upozorňující na problematiku rakoviny prostaty. „Symbolem akce je knír, který jsem si nechal narůst. Kamarádi mě říkali, že mi knír nesluší, tak jsem svůj vzhled vyřešil tímto způsobem."
A proč si vlastně Viewegh jezdí do Sedlčan začutat? „Ředitelka knihovny Blanka Tauberová, která akci organizuje, je moje dlouholetá kamarádka. Vždycky mi napíše nebo zavolá a já přijedu. Navíc mám mezi spisovateli, kteří fotbal hrají, kamarády a rád je po roce vždycky vidím," odpověděl.
Spisovatel, kterému před třemi lety praskla aorta, se prý po fyzické stránce již cítí docela dobře.
„Chodím s hůlkami – provozuji takzvaný nording walking, ten mi pomáhá. Mám víc energie, horší je to s pamětí," připustil. „Napsal jsem nový román Biomanžel, což je volné pokračování Biomanželky, jsem tedy po profesní stránce spokojen," sdělil. Potvrdil, že jeho knihu Zpátky ve hře, která vznikala právě když se zotavoval z těžké srdeční příhody, bude možné získat v pondělí 5. října ve Váchově špýcharu v Drážkově. Gabriela Váchová si vybrala tento titul jako předlohu k pořadu nazvanému Listování a nastudovala jej s dublovickými školáky.
Rok jako na houpačce
Politická témata Viewegh opustil a nechystá se k nim vrátit. „Já už mám v tomto ohledu odpracováno, v současné době politiku nesleduji. Jsem na tomto světě náhodou a beru to jako dostatečné alibi pro to, abych se o politiky nemusel zajímat. Svůj díl občanské odpovědnosti jsem si už odpracoval," dodal.
„Uplynulý rok byl pro mě takový nahoru a dolů," přirovnal poslední měsíce života k houpačce. Pracovní věci byly v mém životě pozitivní, ale za tu dobu jsem také dospěl k rozhodnutí o rozvodu, takže soukromě se mi moc nevedlo. Díky lékařům Hnízdilovi a Chromému jsem se ale nakopl zdravotně," rekapituloval stručně. Spisovatel moc nemlsá, ale nepopíral, že se těší na dort, který bývá každoroční odměnou pro vítěze utkání. Věřil, že ať skončí vítězstvím jedné či druhé strany, tak kousek ochutná. Na otázku, jaké knihy on jako čtenář hltal, reagoval: „Od svých vrstevníků jsem se nelišil. Četl jsem rád Vernerovky, dobrodružné knihy typu Lovci medvědů od kanadského autora Ernesta Thompona Setona. Mojí četbou byla i kniha Hoši na bobří řece od Jaroslava Foglara," dal pár příkladů.
Kratochvíl se bude číst i v Japonsku
Autor mnoha dětských knih Miloš Kratochvíl připomněl, že v poslední době vydal titul Prázdniny blbce číslo 13. „Je to kniha i pro dospělé, protože si každý rodič představuje, že by jeho dítě mělo mít samé jedničky a přitom zapomíná, že je potomek možná po něm. Nesmysl je, aby každé dítě bylo geniální, ale že stačí, když bude slušné. Rodiče i učitelé by se měli proto na to dívat trochu s nadhledem," poznamenal. „Také mi vyšla knížka Zajatci stříbrného slunce, kdy jsem tři roky čekal na japonskou ilustrátorku Iku Dekune a vyjde tedy i v japonštině. Je to kniha o tom, že při střílecích hrách dětem nedojde, že je někdo jeho – byť virtuálním soupeřem. Píšu o tom, co se stane ve městě, které při hře rozstřílí. Do města je dovedu jako člověk, který nemá násilnické hry rád a nechápe, proč se musí řešit věci střílením."
Také na Miloše Kratochvíla zaměřili svoji pozornost děti z Dublovic a podle jeho knížky Kouzláci připravili Listování. V knihovně už tato malá divadelní forma premiéru v létě měla, ale spisovatel uvázl v koloně aut a zmeškal ji. „V Mníšku byla zúžená silnice a hodinu jsme byli zavřeni v autě v horku, takže se na opakování po fotbálku na představení moc těším," řekl nám. Potvrdil, že Sedlčany jsou jeho srdeční záležitostí a v jedné knížce se o městě zmínil a dokonce do něj umístil vynálezce jízdního kola. „Určitě to nebyly o Sedlčanech poslední řádky," přislíbil. Marie Břeňová
