Vzpomínkový akt se uskuteční u chaty Václavka nedaleko osady Teslíny – poblíž Padrťských rybníků. Pietu zde pořádá Československá obec legionářská ve spolupráci Vojenskými lesy a statky, Hornickým muzeem Příbram, okolními obcemi, Armádou ČR a dalšími partnery.

Tři muži z výsadku Intransitive seskočili na území okupované vlasti s úkolem provádět sabotážní a diverzní akce s ničením všeho, co by mohlo být významné pro válečné úsilí nacistického Německa; klíčový úkol zněl poškodit rafinerii minerálních olejů v Kolíně. Hlavním úkolem dvoučlenné skupiny Tin bylo zneškodnit ministra školství a propagandy Emanuela Moravce, platícího za symbol zrady a kolaborace.

Od chvíle, kdy parašutisté dopadli na zem, se spousta věcí pokazila a zcela vymkla plánům. A nejen tím, že se někteří z nich při seskoku poranili. Skupiny se také nedokázaly shledat ani nalézt a zajistit shozenou výstroj. Zčásti se promíchaly, částečně shledaly také s dalšími parašutisty i jinými odbojáři a spolupracovaly s nimi.

Na snahu zabít nenáviděného Moravce – dobovou terminologií quislinga – sice došlo, avšak jeho důkladná ochrana útok zmařila; úspěšný nebyl ani pokus o poničení železničního kolejiště u Uherského Hradiště.

close Členové československých paradesantních skupin shozených 30. 4. 1942 v 1.31 u Hořejšího Padrťského rybníku na Rožmitálsku. info Zdroj: archiv Hornického muzea Příbram zoom_in Členové československých paradesantních skupin shozených 30. 4. 1942 v 1.31 u Hořejšího Padrťského rybníku na Rožmitálsku.

Konce druhé světové války se nedožil nikdo z nich, připomněl Deníku ředitel příbramského muzea Josef Velfl. „Všichni aktéři vzpomínané akce položili život – například parašutista Jaroslav Švarc (z výsadku Tin) padl spolu s ostatními spolubojovníky z dalších parašutistických skupin 18. června 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze,“ odkázal na legendární poslední boj parašutistů, známý hlavně díky přítomnosti Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše: strůjců úspěšného útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Umírali však lidé, kteří jsou z pohledu historie „bezejmenní“. „Životem zaplatili také civilní obyvatelé z okolních obcí, kteří těmto parašutistům poskytli pomoc – například rodina Viktorova z nedalekého Věšína. Byli popraveni 1. července 1942, včetně šestnáctiletého Jiřího Viktory, nejmladší oběti heydrichiády z Příbramska,“ připomněl Velfl. „Mezi popravenými byli jeho rodiče, sestra – a dokonce i těhotná žena; jejich příbuzná. A mnoho dalších,“ konstatoval.

close Rolník Josef Viktora (vlevo) s dcerou Marií (uprostřed) a manželkou Boženou (vpravo) z Věšína, popravení se synem Jiřím a příbuznými dne 1. 7. 1942 za ukrývání parašutistů. info Zdroj: archiv Hornického muzea Příbram zoom_in Rolník Josef Viktora (vlevo) s dcerou Marií (uprostřed) a manželkou Boženou (vpravo) z Věšína, popravení se synem Jiřím a příbuznými dne 1. 7. 1942 za ukrývání parašutistů.

Součástí pietního místa u Teslín je i informační panel obsahující historické údaje a vyobrazení; s fotografií obou československých parašutistických skupin (pořízených před odletem do akce z Velké Británie). Poskytl je právě historik a ředitel Hornického muzea Příbram Velfl.Ten také stojí za připomínkou téměř neznámé události v Kamýku nad Vltavou, kde bude 9. května odhalena pamětní deska generálovi Creightonu Williamsovi Abramsovi.

Tento důstojník, později proslavený působením ve vietnamské válce a funkcí náčelníka štábu armády Spojených států, právě zde v roce 1945, tehdy v hodnosti plukovníka, vzal v sovětské okupační zóně do zajetí skupinu esesáků, čímž zřejmě zabránil masakru se stovkami obětí. Ještě to ale nikomu neříkejte. Tohle je příběh, o kterém zatím ví jen minimum zasvěcených. A má šanci, že v květnu vystřelí do světa jako nově objevená senzace. Mimochodem: uhádnete, po kom jsou pojmenovány nejmodernější americké tanky Abarams? Že by po plukovníkovi, který se v pětačtyřicátém roce podepsal do kroniky „Kamejku“ jako oslavovaný hrdina ?