„V hlavě jsem to měl už delší dobu. Konkrétně jsem si vybral cestu do indické části pohoří, protože to bude levnější varianta. Mířím do oblasti Ladaku na severu země," popsal dobrodruh, jenž plánuje dvouměsíční putování. Tentokrát však nemá ve svém hledáčku konkrétní cíl - tím bude cesta samotná.

„Chci se podívat po klášterech, po horách a poznat místní lidi. A také navštívit Sluneční školu. Jde o projekt, za kterým stojí Češi. V jedné z horských vesnic vybudovali školu vybavenou elektřinou ze solárních panelů, kde poskytují místním základní vzdělání," vyjmenoval nadšenec.

Nástrahy na cestách

O nástrahách, jež ho na cestách čekají, zatím pouze spekuluje. Počítá s bolestmi hlavy, které budou provázet nutnou aklimatizaci po přistání v Indii, a na cestách mimo civilizaci se sesuvy půdy či zborcenými cestami. Konkrétní představu o prostupnosti trasy však nemá. Hodlá se totiž vypravit do míst, kam běžný turista nemíří a o kterých tedy předem nemá zprávy.

Vedle potíží s terénem však očekává, že mu možná zatopí také úředníci, s nimiž bude domlouvat povolení vstupu do příhraničních oblastí. Přece jen se bude pohybovat také na hranicích Indie a Pákistánu, mezi nimiž panuje letité napětí, jež nejednou vyústilo ve válečný konflikt.

Bytelné jízdní kolo

Extrémní cyklista svůj letošní výlet absolvuje na novém kole s bytelnou ocelovou konstrukcí vybaveném širokými koly, v nichž bude tlak přizpůsobovat terénu.

S sebou veze jen to nejnutnější. Obětí váhového limitu se tak stal například i počítač. A nakonec s sebou Žďána neveze ani satelitní telefon ve výškách nad pět tisíc kilometrů hodlá spoléhat zejména sám na sebe.

Rozhovor s Janem Žďánským

Tentokrát do Himalájí. Po Bajkalu už vám otrnulo?

Rok utekl jako voda a Himaláje jsem měl v hlavě delší dobu. Konkrétně jsem si vybral cestu do indické části pohoří, protože jsem věděl, že to bude ta nejlevnější varianta. Mířím do oblasti Ladaku na severu země. Přiletím do hlavního města a pak se uvidí. Mám určitý plán toho, co bych rád objel, ale protože chci projet i některé trekingové trasy a cesty, po kterých se na kole ještě nejezdilo, bude to otázka štěstí a náhody, jestli je projedu, nebo ne.

Konkrétní plán není?

Mám v plánu dvouměsíční okruh. Chci se podívat po klášterech, po horách a nechci být v časovém presu. Pojedu na pohodu.

V jakých výškách se budete pohybovat? Převýšení určitě bude značné.

Přiletím do nadmořské výšky tři, tři a půl tisíce metrů, takže hlava mě začne bolet už na letišti. Po aklimatizačním pobytu vyrazím do hor a nejvyšší sedlo, kterým bych měl projíždět, bude ve výšce 5640 metrů. Úplně nejvyšší překážka, která se mi postaví do cesty, má 5800 metrů. Je ale ve hvězdách, jestli se tam po těch trekingových stezkách dostanu.

Když říkáte, že nevíte, jestli po těch trasách projedete, máte na mysli, že by vám někdo mohl stát v cestě?

To ne. Ty cesty ale mohou být zasypané sesuvem půdy, můžu narazit na strhané břehy… Každopádně si budu vybírat spíš průjezdné trasy. Mám nové kolo, které by mělo zvládnout cokoliv, vezu jen to nejnutnější, abych byl co nejlehčí, ale může se stát cokoliv. Třeba začne padat sníh a za dva dny už nebudu moct táhnout kolo v půlmetrových závějích dál.

Jak oblast, do které míříte, vypadá? Počítáte, že se budete brodit sněhem?

Ladak je suchý, jde o vysokohorskou poušť. Protékají tudy ale dvě řeky, Indus a Zanskar, a spousta potoků z ledovců, jinak je to pustá kamenitá krajina. Čeká mě spousta barev, tedy spousta barev kamene. (smích)

Tentokrát toho tedy chcete spíš dost vidět, než něco pokořit?

Chci si užít pobyt v té krajině a poznat lidi. Ladaku se říká Malý Tibet, protože z Tibetu sem velká část obyvatel uprchla, takže původní tibetská kultura je tady paradoxně silnější než v samotném Tibetu. Právě lidé mě hodně zajímají, dál kláštery, kterých jsou v této oblasti stovky, a hory. Čeká mě příroda, pohoda a putování bez velkého cíle.

Můžete se při plánování takové cesty někým inspirovat?

Ladak je hodně oblíbený mezi cyklisty, ale všichni jezdí po jedné jediné trase: z Lehu, hlavního města Ladaku, do toho nejvyššího sedla, a zpět. Já se chystám jet dál. Cyklistů na hlavní trase tedy bude dost, ale jen na té hlavní cestě. Já bych to sedlo chtěl vyzkoušet přejet a podat zprávu o tom, zda je možné za ním pokračovat dál.

Jedete opět na kole od Azub?

Tentokrát mám nové kolo americké značky Surley, které má bytelnou ocelovou konstrukci a mělo by zvládnout jakýkoliv terén. Také má široká kola, takže mu cesta po kamení nebo rozbitých cestách nečiní problém. Hodně budu pracovat s tlakem v pneumatikách při sjezdu se vzduch upustí, aby kolo sedělo, na silnici se zase dofoukne, aby to jelo.

Snad se s kolem na letišti šťastně setkáte…

To také doufám. Ta cesta sama o sobě bude zajímavá a dlouhá. Čeká mě let z Prahy do Mnichova, pak z Mnichova do Dillí a z Dillí do Levu. Na cestě strávím minimálně 20 hodin. Třeba v Dillí na letišti budu čekat na poslední let asi osm hodin, takže tam bude čas se ujistit, že krabice s kolem míří správným směrem.

Ubytovaný budete opět ve vlastním. Ve stanu?

Budu žít v tom, co si vezu s sebou. Podařilo se mi ale také získat v Levu ubytování přímo v tibetském komunitě, na což se moc těším. U místních se dá mnohdy přespat za pár drobných, za nějakých 150 korun za noc. Indie je zkrátka levná. Vezu s sebou stan, spacák i vařič a na cestě si pak budu určitě vařit sám. Celková zátěž včetně kola rozhodně nepřekročí 30 kilogramů.

Je něco, z čeho máte před touto cestou obavu?

Asi ne. Vím, že bude problém pohybovat se v té nadmořské výšce. Sice jsem se snažil trénovat, ale nezvládl jsem ani polovinu toho, kolik jsem původně chtěl. Ta výška je ale jen o přístupu, musím tomu dát čas a aklimatizovat se. Honička bude s vyřizováním povolení vstupů do příhraničních oblastí, ale bez toho to nejde. Až na vízum se tohle všechno řeší na místě.

Takže vás čeká setkání s indickými úředníky. To bude určitě pěkná zkušenost…

Právě.

Je nějaké místo, které konkrétně máte v hledáčku a chcete jej navštívit?

Trasu mám zhruba v hlavě, uvidí se ale, jestli budu stíhat platnost těch permitů. Určitě bych se chtěl zastavit ve Sluneční škole. Jde o projekt, za kterým stojí Češi. V jedné z horských vesnic vybudovali školu vybavenou elektřinou ze solárních panelů, kde poskytují místním základní vzdělání. Právě tam ale vede dost složitá cesta, takže to určitě bude zážitek.

A co divá zvěř nebo nebezpečí v příhraniční oblasti?

Na žádnou zvěř snad nenarazím, ale co se týče hranic, budu se pohybovat spíš u těch čínských než pakistánských. Mezi Indií a Pákistánem je to pořád na ostří nože, takže když už se někde střílí, je to většinou právě tady. Spíš mě čekají nepříjemnosti v podobě popadaných kamenů a sesuvů.

Budete mít výbavu, abyste mohl v nouzi volat o pomoc?

Satelitní telefon mít nebudu. Vezu s sebou spot, přes který se budu moct telefonem připojit na internet a odesílat tak zprávy. Je tam sice i funkce SOS, ale moc bych na to nespoléhal.

Čtěte také: Na Bajkalu nemohl jednoduše přijít domů a svléknout se do trenek