S péčí o děti s mentálním postižením pomohou rodinám hostitelé. Je jich ale málo

„Péče o Lukáše je náročná, protože se mu musíme neustále věnovat. Nemůže být sám. Má úzkosti, v noci se budí, bojí se. Potřebuje hodně pozornosti. Musíme s ním chodit na terapie, podporovat ho ve vývoji a růstu,“ vysvětluje maminka Jitka Heroutová, která pracuje na snížený úvazek v administrativě, když je syn ve škole. Lukáš navštěvuje speciální školu na berounském sídlišti ve všedních dnech od 8 do 14 hodin, pokud to zvládá.

„Někdy má úzkosti, tak ho musím vyzvednout dříve. Homesharing je pro celou naši rodinu velkým přínosem. Pro Lukáše znamená další osobu, které věří a cítí se s ní bezpečně. Má totiž omezený okruh lidí, jimž důvěřuje. Patřím do něho jen já, manžel, babička a moje kamarádka. Tím to končí. Nikdo jiný ho hlídat nemůže, když je potřeba,“ říká maminka, podle které je vzácné, když chce Lukáš s někým trávit čas.

play_fill

Příbramské děti se v divadle učily první pomoc se záchranářem Markem

Příbramsko

Proto byla rodina nesmírně šťastná, když jí Centrum pro komunitní práci (CPKP) střední Čechy našlo po pouhých několika měsících čekání hostitele. Hostitelů, zejména na Berounsku a Příbramsku, je totiž málo. Stále se hledají noví.

„Lukáš je sice úzkostný, ale má rád výlety, procházky a spoustu dalších aktivit, což pasovalo i k hostitelce, a proto jsme ji dostali mezi prvními. Naší hostitelkou se zhruba před rokem stala Daniela, kterou má Lukáš velmi rád,“ vypráví Jitka Heroutová. Hostitel musí projít školením, aby věděl, jak se chovat, co dělat s dětmi, aby neměly strach - zkrátka být připraven zvládnout různé situace, které ho v homesharingu mohou potkat.

Další člen rodiny

„Lukáškovi trvalo půl roku, než si na Danielu zvykl. Jezdila k nám, hráli si a já byla u toho. Společně s Renatou Baxovou a Martinou Macurovou, průvodkyněmi homesharingu, jsme jim asistovali. U citlivých dětí to bohužel trvá déle. Jednoho dne ale řekl, ať jdu pryč, že to je jeho čas s Danielou. Tím se to zlomilo a od té doby je pro něj Daniela člen rodiny. Těší se na každé setkání. Ptá se mě několikrát do týdne, jestli už Daniela psala, kdy se spolu uvidí. Pracuje jako účetní, takže v době uzávěrek musíme ladit termíny návštěvy,“ říká maminka.

V čase, kdy je Lukáš s hostitelkou, se může Jitka Heroutová věnovat mladšímu synovi, desetiletému Tomášovi, nebo sobě. „Druhý syn má poruchy učení, takže rovněž vyžaduje péči. Díky Daniele získávám čas, kdy je Lukáš spokojen a já se může věnovat Tomovi, odpočinout si nebo zajít s kamarádkou na kávu,“ dodává Heroutová.

Daniela si bere Lukáše na čtyři hodiny odpoledne jednou za čtrnáct dní. Vyzvedává ho ze školy a jezdí spolu na výlety nebo jsou u Daniely doma. Lukáš k ní jezdí moc rád i proto, že má psa a on miluje zvířata. „Manžel ho pak vyzvedává při cestě z práce. Uvítala bych i další hostitele, ale vím, že jich je málo a čeká na ně spousta rodin s dětmi s handicapy.“

Jinečtí vojáci se zúčastnili velkého vojenského cvičení v Boleticích

Příbramsko

Lukáš se byl s Danielou podívat na medúzy v Praze, navštívili dinopark, chodí spolu plavat, venčí pejska. „Hledali s detektorem kovu a kopali na dvoře. Daniela ho nechá, sama už má děti dospělé,“ připomíná Heroutová.

Centrum pro komunitní práci pečlivě vybírá, aby byly naplněny potřeby obou stran, dětí i hostitelů. „Aby to hezky sedlo, což je důležité pro navázání kontaktu, ale i pro samotné setkávání dítěte s hostitelem. Oba to musí těšit. Ráda bych vyzvala lidi, kteří o homesharingu uvažují, ať se ozvou a zkusí to. Můj syn mě hodně naučil, když jsem se srovnala s tím, že to bude jinak, než jsem si představovala. Ukázal mi jiné hodnoty, radost, bezprostřednost, protože on je teď a tady. Určitě to za to stojí, stát se hostitelem. Také bych přála všem rodičům, kteří mají dítě s handicapem a touží po hostiteli, aby ho našli,“ loučí se Heroutová.