Jsme v Loděnici ve firmě GZ Media – místu, kde se stále vyrábějí gramofonové desky – už od padesátých let. V poslední době ale zažívá vinyl určitou renesanci – kdy je o černé desky znovu větší a větší zájem.

Je to už poměrně rarita a zdálky to působí jako kombinace lékařského robota, či stroje pro sbírání vzorků na cizích planetách. Zblízka to vypadá jako gramofon, byť nápadně velký a s množstvím ovládacích prvků. A leží na něm nerezový kotouč, větší než obyčejná gramodeska. „Naším výstupem je nerezový kotouč, na kterém je sto mikrometrová vrstva speciální mědi,“ vysvětluje Jiří Zita, který působí na pracovišti elektroakustiky. Kanceláři dominuje zvukový pult s audiovybavením a právě takovou řezačkou.

Rarita je hlavně proto, že jich už tolik neexistuje; je to stroj ještě z osmdesátých let. Firma má k dispozici čtyři, celkem jich ve světě existuje kolem dvaceti, vysvětluje Jana Plotová, která má ve společnosti GZ Media na starosti prodej a marketing. Přístroje však od osmdesátých let prošly řadou modernizací – třeba propojení s moderní počítačovou technikou.

Závod GZ Media, kde lisují gramofonové desky. Zájem o ně stoupá, lidé mají rádi hudbu z černých desekZdroj: Deník / Jakub Šťástka

Ilustrační foto.
Pěti tisícům domácností vylepší topení dotace

Jak popisuje Jiří Zita, většina dodávaných dat je pochopitelně elektronicky. Co je v Loděnici unikátní, je systém simulace řezání hudby do měděné desky, ještě než začne vlastní fyzická výroba média. Tam lze odhalit potenciální problémy při výrobě. A potom to začíná: z jedné strany hraje hudba, na druhé straně diamantový hrot zapisuje do mědi hudbu. Celé se to odehrává v reálném čase; půl hodina hudby se tedy zapisuje do mědi půl hodiny. Představa, že řezání trvá několik hodin, je proto mylná.

Závod GZ Media, kde lisují gramofonové desky. Zájem o ně stoupá, lidé mají rádi hudbu z černých desekZdroj: Deník / Jakub ŠťástkaPoblíž zařízení na řezání do měděného kotouče je v nádobě cosi, co připomíná růžovou vatu. Jsou to ale zbytky mědi, které diamantový hrot odříznul. „I v tom je hudba,“ směje se Jiří Zita.

Jakmile je připravený měděný kotouč – tedy oba kotouče, pro dvě strany desky - nastává další fáze výroby. Moderní výroba desek totiž vypadá tak, vysvětluje Jana Plotová, že se měděné kotouče nechávají ve speciální chemické lázni pokrýt niklovou vrstvou, ze které se potom vyrábí raznice. Starší metoda počítá s řezáním záznamu ne do mědi, ale do laku – což vyžaduje více mezikroků pro výrobu radnice.

Ruční i automatizovaná výroba

Samotné lisování desek vypadá podle toho, jakou desku chcete; může jít jak o ruční výrobu, tak i o automatizovanou. Základem je totiž „koláček“ - přesná dávka hmoty, která se nahřeje, umístí s etiketami do raznice a následuje lisování. Pokud jde o desku jedné barvy, není problém postup automatizovat – takových strojů má GZ Media celou řadu – pokud ale chcete desku vícebarevnou, musí koláčky připravovat člověk. Výsledkem tak mohou být vícebarevné desky a každá je svým způsobem originál.

GZ Media má i několik tiskových strojů. Jak vysvětluje Jana Plotová, jde o to, aby mohli v jednom závodu vyrobit i například samotný obal. „Velký zájem je o sběratelské edice,“ vysvětlila. Lidé berou gramofonovou desku jako kus umění a ocení hezký obal, který je třeba ve formě knihy, kde vedle další publikace najdou i samotnou desku.

Telefonování řidičů nově ohlídají drony.
Telefonování řidičů nově ohlídají drony

Gramodesky se vracejí do módy – meziročně zájem narostl třeba i o 30 procent, podotýká Jana Plotová. A co ji zaujalo, je třeba móda soundtracků počítačových her vydávaných na těchto nosičích. V Loděnici ale vyráběly i třeba hologramy, které se přímo na desce „točily“ když na ně posvítíte bodovým světlem.

Do gramofonové desky jde spousta práce, a to i té ruční, kterou strojově nejde zatím tak docela vyřešit…

O zájmu o hudbu na černých deskách svědčí zájem jak sběratelů, tak i lidí, kteří si na vinylech pořizují oblíbenou hudbu. Jistě to není tak úplně praktickou záležitostí, jako když streamujete hudbu přes různé internetové služby; ale když si chcete poslechnout hudbu z desky, jen těžko vás v ten moment bude zajímat praktická stránka věci.

Závod GZ Media, kde lisují gramofonové desky. Zájem o ně stoupá, lidé mají rádi hudbu z černých desekZdroj: Deník / Jakub Šťástka

Umělecké dílo

Že je o gramofonové desky zájem, dokládá například zkušenost Romana Segině. Ten v Kutné Hoře provozuje Blues Café, kde si můžete nějaké desky pořídit. Podle jeho zkušenosti černé desky vyhledávají hlavně turisté – a to jak čeští, tak zahraniční. „Když se u nás objeví, jdou se podívat – když se jim něco líbí, tak to kupují. Hodně se prodává třeba Nirvana, spíše ty starší věci než novinky,“ vysvětlil. Dobře se podle něj prodává i mluvené slovo. Třeba i pohádky.

Vinyl je podle Romana Segině celkově umělecké dílo. „Obal je velký, vše krásně vidíte. Jsou to sběratelské záležitosti, jsou tam velké booklety s krásnými fotografiemi. Máte něco v ruce – když si něco na Internetu zaplatíte a pustíte, tak to je kvalitou jinde,“ řekl. Když ale někdo má pořádný aparát a kupuje vinyly, je to podle něj investice. „Cena desek nahoru stále šplhá. Když se k tomu chováte slušně a za pět let vás to přestane bavit, tak to prodáte a ještě na tom koruny vyděláte,“ řekl.

Zájem je třeba o hudbu kapel Pink Floyd, nebo Jimiho Hendrixe. „Kapely šedesátých let – těch bych se asi nikdy nevzdal, dokud mě k tomu nedonutí okolnosti,“ odpověděl na dotaz, kdo jsou jeho oblíbenci na černých deskách.

Na desky nedá dopustit ani milovník vinylů Miloš Hladík. Zásadní rozdíl je podle něj v tom, že hudba na gramofonové desce má prostě duši. „Poznáte rozdíl, jestli se hraje z vinylu, nebo jde o digitální hudbu,“ řekl. S tím se pojí praskání a šumění, pro gramofony tolik typické. Podobně jako mnoho jiných se setkal s gramofonovými deskami doma – když mu rodiče pouštěli pohádky. „Až po letech mě k vinylovým deskám přivedli kamarádi,“ řekl.

Závod GZ Media, kde lisují gramofonové desky. Zájem o ně stoupá, lidé mají rádi hudbu z černých desekZdroj: Deník / Jakub Šťástka

Vinyly můžete vedle obchodů koupit také na burzách, kde se scházejí sběratelé a nadšenci – taková setkání se konají také v kolínském městském společenském domě. Pro jeho ředitele Zdeňka Hejduka gramofonové desky znamenají hlavně nostalgii, řekl. „Za komunistů byla vzácnost, koupit desku. Když člověk přišel domů a vyndal ji z obalu, krásně voněla, je to úplně jiný zvuk než z cédéčka,“ popsal. Hovořil i o uměleckém dojmu. „Je tam větší plocha na grafické ztvárnění – a když někdo udělal rozkládací dvojalbum – to je trend, který se vrací, udělala to amatérská kapela Roxor, která vydala ke svému výročí vinylové dvojalbum,“ vysvětlil.

A co více – když vytáhnete desku z obalu, můžete si prohlédnout fotografie, přečíst si texty… A právě to je podle něj důvod, proč si lidé znovu oblíbili vinyl. Patříte mezi ně? Nebudete jediní…

Středočeská centrála cestovního ruchu představila novou expozici na veletrhu GO-Regiontour.
Krásy středních Čech propaguje kdekdo: pratur Karlík i Jihočeši