Hvězdou vyznamenaných záchranářů je letos třináctiletý školák

Muž v důchodovém věku, dva školáci, jednadvacetiletý student, dva lékaři, policisté, jednotka profesionálních hasičů. Takový je výčet osob, které včera na Pražském hradě převzaly z rukou prezidenta republiky Václava Klause Zlaté záchranářské kříže za rok 2011.

Jediná žena mezi oceněnými Dana Drábová tak trochu ze seznamu vybočuje nebyla oceněna za konkrétní záchranářský čin, ale za dlouhodobý výjimečný přínos pro záchranářství v řadách expertů pro jadernou energii a jako předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Zlatý záchranářský kříž se uděloval již podesáté, letos ale poprvé i v kategorii děti a mládež do 18 let. Vítězem se stal třináctiletý školák Martin Spiridonov z Orlové, který z hořícího domu postupně vyvedl své prarodiče, tříletou sestru, vážně nemocného otce a zachránil i tělesně postiženého bratra, který je na vozíčku. Když viděl, že bratra z bytu nedostane, Martin utěsnil všechny otvory v pokoji, přesunul bratra k oknu, na obličej mu dal mokrý ručník a zavolal hasiče. O činu statečného chlapce se v jeho škole dozvěděli náhodou, až když jim příběh vyprávěli místní hasiči o dva měsíce později při Dni bezpečnosti.

Cenu primátora Hlavního města Prahy získal 21letý student Pavel Kumšta, který pomohl zachránit muže s amputovanými končetinami, jehož na Palmovce přejela tramvaj.

Každý z oceněných zachránil jeden či více životů a přitom neváhal nasadit ten vlastní. Odměnou jim jsou Zlaté záchranářské kříže, věcné dary a také vzpomínka na slavnostní chvíle na Pražském hradě, která je podle jejich slov jednou z nejvýznamnějších událostí v jejich životě.

Celostátní soutěž o nejlepší záchranářský čin vyhlašuje každoročně časopis Rescue Report. Nejlepší činy jednotlivců či záchranářských týmů za uplynulý rok přitom vybírá v deseti kategoriích porota, v níž jsou zastoupeni profesionální záchranáři a zástupci médií.

Ocenění pro vojáky

Tři vojáky, kteří se vyznamenali při záchraně lidských životů, ocenila včera také armáda ČR. Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek udělil plakety Za záchranu života například nadporučíku Karlu Brázdilovi z pražské 24. základny dopravního letectva, který pomohl v pražském metru paní, jež se dostala do zdravotních potíží. Zavolal jí záchrannou službu a pečoval o ni do příjezdu sanitního vozu.

Pavel Kumšta, čerstvý nositel Ceny primátora hlavního města Prahy, řekl Deníku:

Znalosti první pomoci uplatníme častěji než sebeobranu

Pavel Kumšta je jednadvacetiletý student práv, který má starosti i záliby jako většina jeho vrstevníků. Navíc ale nezapomíná, že kdysi působil u vodních záchranářů a jeho heslem je být vždy připraven. Ostatně nějaký čas byl také v řadách skautů.

Ve zprávě o vašem činu mě zarazilo, že ze všech přítomných svědků nehody jste byl jediný, kdo běžel zraněnému na pomoc. Co vás k tomu vedlo, máte nějakou záchranářskou průpravu či zkušenosti?

V tu dobu bylo to kolem jedenácté v noci tam moc lidí nebylo. Byl jsem v tu chvíli nejblíž a tak jsem jednal. Nějakou dobu jsem byl u vodní záchranné služby Červeného kříže, mám nějaké kurzy, zažil jsem nějaké modelové situace tedy mám zkušenosti. Navíc jsem vždy připraven stále s sebou nosím latexové rukavice, a proto jsem v tu chvíli nad ničím nepřemýšlel: šel jsem tam a snažil jsem se zastavit krvácení.

Zažil jste nějaké kurzy první pomoci, jaké má za sebou například má generace?

Za prvé jsem jako dítě byl ve skautu, tam jsme tu průpravu měli výbornou. Potom jsem sám vyhledával způsoby, jak se k první pomoci dostat. A jeden z důvodů, proč se nevyhýbám medializaci, je dostat povědomí o potřebě znalostí o první pomoci mezi lidi. Spousta lidí dnes například chodí na kurzy sebeobrany, ale málokdo sám vyhledá kurz první pomoci. Přitom k uplatnění těchto znalostí se asi dostane častěji.

Někdo by třeba chtěl pomoci, ale nemá psychickou sílu tam jít. Někomu stačí si přečíst, že tomu člověku ujela tramvaj nohy a dělá se mu špatně.

Viděl jsem pár modelových situací, ale realita je úplně jiná. Zřejmě tím, že u sebe stále nosím ty pomůcky, překonám část toho ostychu.

Co byste řekl klukům, co jezdí na tramvajových spřáhlech?

Myslím si, že toto byl jeden z těch případů. Byl to mladík, jednoznačně pod vlivem alkoholu, stejně jako jeho kamarádi, s nimiž jsme se potkali na ulici. Podle mě je to nejen hloupé, ale přímo asociální chování, které ohrožuje nejen jeho, ale i ostatní.