Skromná Jana promluvila o tom, jaké to bylo i o svých pocitech z prestižního evropského klání, kde se mladé dívky rvaly s borci profesionály.

Jak to na soutěži vypadalo?
Byly jsme v italském Riminy. Soutěž se týkala cukrařiny, musely jsme udělat čokoládový dort s čokoládovou ozdobou a zákusek. Na to všechno jsme měly tři hodiny. Po dvou hodinách jsme musely odevzdat dort, v našem případě to byl tedy čokoládový dort s anglickým krémem a s jahodami, a pak zbývala hodina na zákusek. My jsme zvolily kaštanový tunýlek.

Nebylo to málo času?
Na dort to bylo jen taktak, trvalo nám velmi dlouho, než jsme přípravu natrénovaly tak, abychom to vůbec mohly stihnout. Hodina na zákusek byla v pořádku.

Jak jste trénovaly?
Trénovaly jsme tady, ve škole, a zároveň jsme jezdily do Prahy k panu Buchalovi, který nám pomáhal vychytávat chyby, které jsme dělaly. Příprava je náročná, trénovaly jsme měsíc.

Jaké byly vaše pocity v průběhu klání?
Na soutěži už jsme byly v klidu, věděly jsme, jak to máme natrénované a co a jak máme udělat, čím začít a jak postupovat. Jakmile byl ale odevzdaný hotový dort, tak jsme si opravdu oddechli, že už to máme, že je hotovo.

Jak na váš úspěch reagovali rodiče?
Rodiče byli rádi, ne, že by to kdoví jak prožívali, ale byli na mě pyšní.

Jana s mistrovou Alenou Pechlátovou ve školní pekárně v Horkách

Cukrářka Jana Šplíchalová (vpravo) s mistrovou Alenou Pechlátovou

Může vám úspěch někam otevřít dveře?
Určitě, v životopisu je to hezké. Až se budu hlásit do práce, bude fajn mít v životopisu další zkušenosti a soutěže. Je to hned něco jiného, než se někam hlásit jen s tím, že jsem čerstvě po škole.

Byla jste chef a Natálie sous chef, jak vaše role fungovaly v praxi?
Pracovaly jsme obě dvě. Řekly jsme si, kdo co bude dělat a podle potřeby jsme na sebe houkly, záleželo na tom, co bylo zrovna zapotřebí.

Co budete dělat po škole?
Kdyby to šlo, tak bych chtěla zůstat v oboru, hlavně u té cukrařiny, protože ta mě baví.

Účast na takovéto soutěži je prestižní, dá se jít dál?
Dá, kdybychom postoupily na druhé místo, tak bychom jely do Petrohradu, kde by bylo světové kolo této soutěže.

Co vás baví nejvíce?
Jsem tvořivá, takže třeba to, že se můžu rozvíjet a dělat si co chci, tedy vymýšlet něco svého, nového, to je to co mě na cukrařině baví.

Co nejtěžšího jste dělala?
Nepřipadá mi, že by něco bylo tak moc těžké. Když už tomu člověk rozumí, tak se dá udělat všechno. Stačí vědět, jak to udělat a to jsem se učila celé tři roky.

Proč zrovna cukrařina?
Na základní škole jsem příliš nevěděla co se sebou, ale odmala jsem s mámou pekla, bavilo mě to, a tak byla cukrařina jasná volba.

Pečete i doma?
Ano, věnuji se tomu i doma, tak nějak musím.

Jak se díváte na gastro soutěže jako je Master Chef?
Je to bláznivé a zároveň zajímavé. Limit, a to co se v kuchyni odehrává, tak jak to vidíme na obrazovkách, to musí být pro soutěžící šílené.

Jana ve školní pekárně v Horkách

Jana ve školní pekárně v Horkách

Dvacetiletá Jana Šplíchalová na SOU a SOŠ Horky nad Jizerou vystudovala obor Cukrář. Nyní pokračuje nástavbovým studiem Gastronomie. Po škole by se ráda dále věnovala cukrařině. Nyní zažívá největší úspěch. S kolegyní Natálií Tůmovou totiž ze soutěže v italském Rimini přivezly krásné třetí místo.

Největší rozdíl oproti jiným soutěžím byl v tom, že se dívky nepasovaly s vrstevníky, ale s profesionálními cukráři z nejrůznějších zemí Evropy.

Jana má kromě řemesla samozřejmě také koníčky: kreslí, sportuje, má ráda zvířata a chodí do přírody. Je tak štíhlá, že by asi jen těžko někdo hádal, jak sladké jednou bude její řemeslo.

V současné době se zrovna připravuje na další soutěž. Opět na ni pojede s Natálií, tentokrát ale bude péct každá sama za sebe.

Vítězné recepty cukrářské soutěže  

Čokoládový dort
Cukrářská soutěž - čokoládový dort.Přesný recept autoři ani škola nechtěli prozradit, zatím se jedná o novinku a je to tak jejich know how. O přibližný postup a ingredience se však podělili. „Byl to čokoládový korpus s anglickým krémem, s jahodami a čokoládovou pěnou. V pěně byl navíc obsažený čaj Delmah,“ prozradila mladá cukrářka Jana Šplíchalová. Z čaje se udělá výluh pomocí malého množství vody nebo smetany, který přijde do náplně. Upečený korpus se slabě namaže marmeládou a poté se pokrývá anglickým krémem pomocí kolečka, ráfku, na ten následně přijde čokoládová pěna. Vše se nechá zatuhnout a doladí se čokoládovou polevou.

Kaštanový tunýlek
Kaštanový tunýlek.Na kaštanový tunýlek cukrářky použily ořechový korpus, který vyřízly do požadovaného tvaru – tunýlku, ten slabě namazaly višňovou marmeládou. Poté přišla na řadu kaštanová šlehačka. „Ta se nastříká do formy, přidáme želatinu, celé se to nechá zatuhnout a následně vykrájíme požadované kousky,“ zmínila Jana. Celá dobrota se finišuje polevou, višní, oplatkou ve tvaru motýlka a zelenou houbou, alespoň tedy na prestižní soutěži.