Nezůstává jen u důrazu na ochranu biodiverzity a ekosystémů, pro něž invazní nepůvodní druhy představují vedle klimatické změny další hrozbu, upozornila za průhonické botaniky Mirka Dvořáková. „Nepůvodní dřeviny jsou na druhou stranu v mnoha zemích důležitým ekonomickým artiklem,“ připouští. S tím, že i tuto skutečnost je třeba brát v potaz – a nová studie, jež byla zveřejněna v časopise NeoBiota, ji také odráží.

Stovky let stará zkušenost

„Cílem je co nejlépe využít potenciál nepůvodních dřevin – a současně eliminovat jejich negativní dopady,“ shrnula Dvořáková obsah studie. Práce tedy není založena na odmítání všeho, co do krajiny původně nepatřilo, ale v souladu s Bernskou úmluvou o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť se snaží hledat ideální řešení.

Vedoucí autorského kolektivu Giuseppe Brundu z italské univerzity v Sassari označil za cíl vytvoření pravidel, jejichž uplatňování pomůže zachovat biodiverzitu lesních ekosystémů – a současně zajistí ekonomicky udržitelné lesní hospodářství. „Navržená pravidla představují první krok k dosažení celosvětové dohody o opatřeních, která by měla být dodržována při zavádění a vysazování nepůvodních dřevin s ohledem na ochranu přírody, a měla by doplnit požadavky stanovené v mezinárodních úmluvách i v národních legislativách,“ upřesnila Dvořáková.

Nepůvodní druhy podle vědců celosvětově představují až 44 procent vysazených lesních porostů, zdůraznila. S odkazem na u nás známé akáty, o nichž se poměrně málo ví, že se do české krajiny – a nejen do ní – začaly rozšiřovat od Berounky. „Trnovník akát je severoamerický druh, který byl u nás prokazatelně pěstován už v roce 1785 v křivoklátských lesích, ale postupně se stal problémovým invazním druhem po celé Evropě,“ připomněla Dvořáková historické souvislosti. Akáty začaly být využívány jako hospodářská dřevina – jejich šíření však představuje nebezpečí zejména pro teplomilné trávníky, teplomilné doubravy a reliktní bory. Přičemž podobné je to třeba s pěstováním „našich“ borovic v Jižní Africe. Invazní porosty v tamějších horách také mají významné negativní dopady na přírodu.

Využívat, ale s rozvahou

Rychlé poučení si podle autorů studie lze vzít třeba pro velké akce zaměřené na výsadbu stromů, kdy je žádoucí dbát na vyváženou skladbu původních druhů. Což se často neděje – a nezřídka bývají sázeny přímo ty nepůvodní. Příkladem snah o sladění snah o skloubení ekonomického profitu se zájmy ochrany přírody prý může být třeba Madagaskar, kde vláda plánuje vysadit 60 milionů stromů. Nebo i nám bližší Itálie, kde se v rámci akce „jeden strom za každého občana jako boj proti klimatické změně“ počítá s promyšlenou směsicí druhů původních a nepůvodních. I zde by se mělo jednat o 60 milionů stromů – alespoň podle počtu Italů.

Situace v jednotlivých zemích se však výrazně liší, připomíná Michaela Vítková z oddělení ekologie invazí, jež patří k trojici českých spoluautorů studie. „Jedná se o různé přírodní podmínky a jim odpovídající výběr druhů, institucionální a právní rámce, ekonomickou situaci,“ vypočetla. „Při zohledňování pravidel, která navrhujeme, tedy není možné uplatňovat jednotné řešení pro všechny země,“ shrnuje, co z toho plyne.

Také Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy podotýká, že vytvořená globální pravidla pro nepůvodní druhy dřevin nabízejí především obecná doporučení. „Jejich cílem je usnadnit plánování a udržitelné využívání nepůvodních dřevin – a měla by být zohledněna ve vědecky podložených postupech reflektujících národní i mezinárodní potřeby,“ konstatoval.