Lucie, ví se o vás, že jste se ještě před vítězstvím v Miss ČR věnovala sportovní gymnastice 
a malé gymnastky také trénovala. Jak na tuto životní etapu vzpomínáte a jak se změnila po získání korunky krásy?

Sportovní gymnastika byla a je mým nejoblíbenějším sportem. V Sokole Příbram je navíc perfektní zázemí, skvělý tým trenérů a gymnastek a trénování zde bylo mou velkou radostí. I po vítězství 
v soutěži Miss ČR jsem se snažila na tréninky pravidelně docházet. Po odstěhování do Plzně jsem i několikrát týdně na otočku dojížděla. 
V současné době už ale na čas strávený v tělocvičně pouze vzpomínám, občas zajdu na návštěvu.

Do soutěže Miss České republiky jste se přihlásila sama, nebo byla přihlášena?
Do soutěže mě přihlásila trenérka z gymnastiky, s podporou celého sokolského týmu. Motivací byla hlavně slíbená finanční odměna pro patrona vítězky Miss. Potřebovali jsme do Sokola nový přeskokový stůl a díky mému úspěchu se ho podařilo koupit.

Jaké to bylo, slyšet své jméno jako vítězné? Měla jste pocit, že vás okolí najednou začalo vnímat jako slavnou?
Pro osmnáctiletou obyčejnou dívku, jako jsem byla já, to bylo samozřejmě neuvěřitelné. Moc jsem si veškeré aktivity spojené se soutěží užívala a úspěch ve finále mi změnil život. K lepšímu. V té době byly soutěže krásy ještě celkem populární, takže jsem určitě často zaznamenávala, že mě lidé poznávají. Vždy jsem ale stála nohama pevně na zemi a nikdy jsem si nemyslela, že bych byla kdoví jak slavná.

Jaká úskalí taková výhra má 
a naopak jaká je její pozitivní stránka?
Od mého vítězství v soutěži uplynulo už více než deset let a s odstupem už vidím jen samá pozitiva. Poznala jsem spoustu úžasných lidí, měla a mám krásnou práci, procestovala jsem nádherné země… Díky výhře jsem také poznala svého manžela.

Změnil se s rolí modelky i váš pohled na módu a trendy nebo jistá změna přišla přirozeně a postupně?
Díky častému kontaktu 
s módními návrháři a módními stylisty se můj šatník změnil a mění. Stále ale preferuji sportovní styl. Jelikož chodím pravidelně na různé společenské akce, snažím se sledovat aktuální módní trendy, abych nebyla úplně out. Ale přísně se jimi rozhodně neřídím. Spíš se nechávám navést a celkový outfit doladím vlastním citem. Neoblékám se nijak výstředně. Ráda se cítím v oblečení pohodlně. Nakupuji 
v běžných konfekčních obchodech. Nerada v tomto směru utrácím a kousky za desetitisíce v mém šatníku nenajdete.

Již čtyři roky jste šťastně vdaná za jachtaře Davida Křížka. Jak vlastně došlo k vašemu seznámení a přičichla jste díky němu kromě gymnastiky také k jachtingu?
Manžela jsem poznala před sedmi lety na jachtařských závodech v Chorvatsku, kam jsem byla vyslána jako zástupkyně Nadace Naše dítě, na jejíž konto putoval výtěžek. Jachting jsem do té doby znala jen okrajově, ale rychle jsem se do něj zamilovala. Tedy jak do manžela, tak do jachtingu. (smích)

Jaké to je mít za manžela jachtaře? Jsou dny, kdy o něj máte vyloženě strach a těšíte se, až se vrátí domů nebo jste si na jeho profesi již zvykla?
Věděla jsem už na začátku našeho vztahu, do čeho jdu. Bylo mi jasné, že život s ním nebude v tomto ohledu jednoduchý. Bojím se o něj samozřejmě pořád. A nejen v čase, kdy je na moři, ale i během jeho dlouhých cest autem. Je to přirozené. Bojíme se o lidi, které milujeme. Zvyknout si? To asi nepůjde nikdy.

Zúčastnila jste se s ním nějakých závodů v jachtingu konaných v zahraničí? Pokud ano, jaké to bylo?
Oceánské závody mají velkolepou atmosféru. Byla jsem s ním na startu závodů ve Francii a na Madeiře a pak na něj čekala v cíli jednou 
v Brazílii, podruhé v Karibiku. Byly to nezapomenutelné zážitky. Už jsem s ním a dalšími jachtaři také absolvovala jeden okruhový závod 
v Chorvatsku a dokonce jsme se stali mistry republiky. 
V příštím roce možná zážitky ještě přibudou. Manžel by chtěl, abych s ním závodila na katamaránu Tornádo. Těším se na to.

V květnu roku 2012 se vám narodil syn Davídek, což je pro každou ženu významný životní mezník. Jak jste mateřství vnímala vy, z pohledu modelky?
Narození syna je to nejhezčí, co mě v životě potkalo. Bez debat. V těhotenství jsem se hlavně bála, aby bylo vše 
v pořádku. Přeci jen dnes není samozřejmostí, aby žena donosila a porodila zdravé miminko. Poslední modelingovou zakázku jsem měla 
v pátém měsíci těhotenství, první v roli maminky už 
v šestinedělí. Z mé profese jsem se tedy na dlouho nestáhla.

Po porodu jste ale vypadala stejně úžasně jako před ním a skoro jste nepřibrala. To je sen mnoha maminek, jak jste to dokázala?
Měla jsem hlavně štěstí. Těhotenství bylo bezproblémové, nemusela jsem se nijak omezovat, každý den jsem cvičila, dbala jsem na zdravou stravu. Synek měl přes tři a půl kila, já si z porodnice přinesla jen kilo navíc. Určitě bych se netrápila tím, kdybych v těhotenství více přibrala. Ale po pravdě – jsem ráda, že se tak v mém případě nestalo.

Bývá zvykem, že pokud je v rodině otec například lékař, syn by měl následovat jeho profesi. U vás je tatínek jachtař, znamená to tedy, že z Davídka jednou vyroste Davidův následovník?
Uvidíme. Synek má k jachtingu našlápnuto, ale pokud ho lodě nezlákají, nutit ho nebudeme. V takovém případě dostane cvičky a šponovky a vezmu ho do tělocvičny. (smích)

A kdyby k Davídkovi jednou přibyla sestřička, uvažovala byste za pár let o jejím přihlášení do soutěže krásy?
Pokud by to bylo její přání, našla by u mě podporu. Nebránila bych jí.

Nyní se postupně vracíte k modelingu, chození přehlídek a také moderování. Co z těchto tří oblastí je vám nejbližší?
Modelingu se věnuji už více než deset let. Stále mě baví. Moderování je mou přítomností a doufám, že i budoucností. Jsem velmi ráda, že jsem dostala možnost moderovat pořad Sama doma na ČT 1. Je to pro mě velká zkušenost a práce snů. Od modelingu nechci utíkat, pokud to půjde, ráda bych u něj ještě několik let vydržela.

Některé modelky a vítězky Miss svou kariéru uplatnily také na filmových plátnech, až už ve větších či menších rolích. Uvažovala jste někdy o hraní ve filmu či seriálu?

Párkrát jsem už měla možnost zahrát si epizodní role ve filmech i seriálech. Je to parádní práce. Nikdy jsem ale neměla herecké ambice. Člověk by neměl dělat všechno a jen na půl. Raději se ve svém životě zaměřuji na méně aktivit, ve kterých se snažím neustále zlepšovat. Herectví do těchto aktivit nepatří.

Máte do budoucna nějaké zásadní plány?
Plánuji nic si dopředu neplánovat. Život mě vždy mile překvapí a já mám překvapení ráda. Přála bych si jen, aby byli všichni mí blízcí zdraví. Ostatní je už v rukách osudu.

Myslíte si, že existuje nějaký zaručený recept na štěstí nebo opravdu platí to známé rčení „každý svého štěstí strůjce"?
Když máte ty správné ingredience, jako je láska, milující rodina, usměvaví a pozitivní lidé kolem vás, je recept na štěstí téměř kompletní. Zbytek už je mezi nebem a zemí.

Autor: ELIŠKA KONVIČKOVÁ