Mr. Etiketa: Návštěvy se nezouvají, trepky jsou nehygienické

Vzpomenete si na nějakou vtipnou historku týkající se etikety z dob, kdy jste dělal poradce Václava Havla?

Na moc vtipných historek z hradu si nevzpomínám. Neděla se tam zásadní faux pas. Mohu vám vyprávět historku, kterou jsem napsal do své knihy Deset let s Václavem Havlem. Drtivá většina ji nečetla. Byli jsme v Brazílii na Amazonce v Manaus a bylo neuvěřitelné vedro. Ve stínu bylo 45 stupňů a stoprocentní vlhkost. Čekal jsem na svého prezidenta před šatnou v jeho apartmá. Když vyšel ven, tak měl na sobě košili a šortky, ze kterých mu koukaly chlupaté nohy. Zasmál jsem se: „Co to je tohleto?" a on odvětil: „Vždyť je hrozné horko." Zeptal jsem se ho, jak to s tím souvisí. „Od kolika stupňů přestáváte být prezident? Jako, že od třiceti stupňů už nejste? Takže šup šup zpátky, převlíct!". To je samozřejmě ukázka toho, jak musí fungovat člověk, který má odpovědnost být nablízku významnému ústavnímu činiteli. Kolikrát se dnes stane, že hlava státu má košili s krátkým rukávem.

Jak je na tom s oblékáním současný prezident Miloš Zeman?

U Zemana ani nemluvím, kdyby alespoň nosil košili s krátkým rukávem. Ten se nechává fotografovat v tričku a odporných šortkách. Nikdo z nás si ani nepředstavoval, že by to mohlo dojít do takových konců.

Václav Havel hodně dbal na dobré vychování a oblékání, že?

Pocházel z jedné z nejlepších pražských měšťanských rodin. Maminka dbala na dobré vychování. Učila je všemu. Václav Havel si uměl perfektně zavázat kravatu na několik způsobů. Nosil perfektní obleky. Ovšem měl jednu vadu, kterou na něj mohu už po letech prozradit.

Nejde o ty krátké kalhoty?

Ne, to je jen legenda. To není pravda. On by nechodil v obleku s krátkými kalhotami. Tehdy je měl krátké proto, že byl v říjnu ve vězení. Na konci prosince ho zvolili prezidentem. Následovala vojenská přehlídka, takže šel domů, oblékl si černý oblek, který na sobě neměl několik let, protože ho nepotřeboval. Najednou zjistil, že mu kalhoty spadly a sako mu je velké. Kdyby se ještě nosily kšandy (šle), tak by to bylo zachráněno. Jenže muži je odložili s vestami. Vykasal si je co nejvíce nad pas po prsa, aby si je nemusel držet a vydal se na přehlídku. Kalhoty nesestoupily dolů, jak očekával, ale zůstaly zaseknuté na hrudník, tudíž vznikla legenda o krátkých kalhotách.

Jaká byla ta jeho vada?

Nosil mokasíny k obleku. Nikdo ho to nedokázal odnaučit.

Mně se třeba v poslední době moc líbí kratší kalhoty na tělo s barevnými ponožkami. Co na tento trend říkáte?

Jsem rád, že muži jsou konečně kreativnější. Nevím, jak je to u vás v Liberci, ale v pražských ulicích je naprosto typické, že chlapi chodí v nudném šedivém, hnědém a černém oblečení. Smutek a žal kráčí kolem vás. Když přijedete do Vídně, tak se vám najednou rozjasní ulice barvami, střihy, fantazií. Ti muži si s tím umí pohrát. Nosí barevná saka a kalhoty. Outfit doplní askoty, šátky či klobouky. Barevné ponožky takzvané happy nebo funky socks se mi moc líbí. Zrovna je mám na sobě. Pánbůh zaplať za trošku odvážnější muže, kteří mají rebelskou povahu a jdou do barevného tónu. Do Národního divadla si je nevezmu, ale na návštěvu, večírek, mejdan, do malého divadla, baru či hospody jsou ideální.

Prohřešky mužů

Vyjmenujte pár největších prohřešků v odívání českých mužů. Vedou pořád ponožky v sandálech?

Ponožky v sandálech jsou spíše letní kuriozita. Je to streatová móda. Máme v ní daleko větší toleranci. V klasické módě, kde záleží, jak je muž oblečen, protože jedná s klientem nebo je to společenská akce, tady vidíme spoustu nepřístojností: mokasíny k obleku, košile s krátkým rukávem pod sakem, povolená kravata, rozepnutý knoflíček u košile, ani ve tři ráno na plese, krátké ponožky, ponožky s unavenými gumičkami, které sklouzávají z lýtka, šedý oblek nebo hnědé boty po 19. hodině. Těch prohřešků je celá řada a mohl bych pokračovat do nekonečna. Dnes už je takový výběr literatury, že muž ví, kam sáhnout, aby se nechal poučit, pokud mu to poučení nedala rodina, což by bylo ideální.

A jaké pánské prohřešky ženy iritují nejvíce?

Na prvním místě bych zmínil hygienu. Spousta mužů ještě nezjistila, že existují deodoranty a že košili si bereme každý den čistou. S podobným problémem se můžeme setkat i u žen. Píší mi kolegyně z kanceláře: „Co máme dělat s naší kolegyní, když odpuzuje klienty?" U mužů je to ale častější, stále se drží takové to úsloví „Chlap musí smrdět.". Používání deodorantu je prý zženštilost a parfémy už vůbec nepřipadají v úvahu. Dnes už muž nemusí být hladce oholen, jako tomu bývalo před patnácti, dvaceti lety. Vyjít před třiceti lety s takovým tím strništěm na krku, které je dnes velmi módní, dával by tím najevo, že právě vylezl z vězení. Vězni také byli ostříhaní dohola.

Jak by tedy měli muži pečovat o svoje vousy?

U strniště by mělo být jasné, že ho mám proto, že chci být šik, ne že jsem se nestihl oholit. Vous může být třídenní, ale musí být upravený. Musí mu odpovídat celkové vzezření sestřih vlasů i oděv. Tvář by měla zapadat do celku, který vytváří svým oblečení.

Co dál ještě ženám vadí na mužích?

Myslím si, že ta chlupatá lýtka. Vadí jim, když se v létě muži producírují v nátělnících a nastoupí takhle do tramvaje, což v Praze klidně spatříte, když jsou velká horka. Psaly mi ženy, že muži klidně nastupují do tramvaje a jsou nazí do pasu. Takhle se může muž obnažit na plovárně, nebo když je sám doma. Jinak je to absolutní skandál a nerozhoduje, jestli je to pražská tramvaj nebo venkovská hospoda. Muži jsou zlenivělí a bezohlední ke svému okolí. A také dávají najevo své pohrdání.

Dámská faux pas

Je něco, co muži ženám neodpustí?

Muži mají většinou menší míru vkusu a kreativity, pokud jde o oblékání. Ženy je mnohonásobně předstihují. Proto mají muži svůj oděv tak přísně standardizován. Přesně říkáme, že večer musí mít jen černý oblek, na který knoflík si zapnout sako nebo kolik centimetrů manžety košile má vykukovat ze saka. Pro ženy neplatí vůbec nic. Mají neomezenou kreativitu. Záleží na jejich osobním vkusu, jak co mají dlouhé, co si zapnou nebo jaké barevné kombinace zvolí. Muži by do toho ženám neměli vstupovat. Co jim mají někdy za zlé? Také bychom něco našli Když tělnaté dámy se narvou do přiléhavých roláků a odezíráme kaskádu špeků. Žena dělá, že jí to nevadí. Ona si možná myslí, že je sexy. Zvláště muži to vnímají jako odpudivé. Potom neupravené vlasy, třeba mastné nebo neučesané.

Takže žena by měla být upravená za každé situace?

Muž je od přírody jednozávitový lovec. Potřebuje mít v ženě objekt svého zájmu, neřkuli objekt dobývání. Muž si neustále vyhlíží partnerku pro reprodukci. V okamžiku, kdy ho žena odpuzuje, je muž zklamán v tom svém očekávání. Ne, že by to dával najevo nebo nad tím přemýšlel. Je to čistě intuitivní povědomé… podprahové vnímání. Něco, co nám dal fylogenetický vývoj za několik milionů let. Ženy v mužích zase hledají ochránce nebo gentlemana.

Do jaké míry oděv ovlivňuje úspěch člověka?

Velmi. Protože oděv je to, čím vyvoláváme první dojem. Nikdy nemáme druhou šanci napravit první dojem. Outfit vytváří mínění o člověku. S tím nic nenaděláme. Tisíc let platí, že šaty dělají člověka. Už v pravěku bylo zřejmé, kdo má horší a lepší kožešinu. Vytváří to první předpoklad, jak se lidem zalíbit a být sympatický nebo být odpudivý. Němci mají přísloví: „Když jsi přišel, hodnotil jsem tě podle toho, jak jsi vypadal. Když jsi odcházel, hodnotil jsem tě podle toho, jak ses choval." Takže my ten první špatný dojem můžeme napravit. Zjistíme, že ten chlap v těch plandavých kalhotách a pomačkané košili je mimořádně chytrý a inteligentní společník, ale něco tam nehraje. Je tam disharmonie. Když je tak dobrý společník, proč nemůže být slušně oblečený?

Nastupující generace

Co říkáte na chování nastupující generace?

Vidím, jak vliv rodiny se zřetelně projevuje i na nastupující generaci. Na dětech hned poznáte, jaké je jejich rodinné zázemí. Vidíte, že nedodržují pravidla hygieny. Chodí oblečeny ošuntěle, neumí držet příbor. Tak si řeknete: „Aha, v této rodině asi nejsou předpoklady, aby z chlapce vyrostl řádný gentleman." Musíme to ale oddělit od věku, kdy už ten chlapec umí číst a umí si půjčit knihu a mohl by si o etiketě a společenském chování něco přečíst. Pokud opustí rodinný příbytek, tak pak už je to jeho odpovědnost. Pracuji hodně v manažerských vrstvách a vidím, jak si ti muži uvědomují, že se etiketa stává nezbytným předpokladem pro jejich úspěch.

A co se oblékání mladých?

Mnoho mladých mužů se stává vzorem pro ostatní. Přemýšlejí nad tím, co si oblečou. Ony už samozřejmě jsou weby nebo časopisy, které dokáží poradit. Teď vyšla Fashion Bible for Men. Je tam spoustu návodů a dělají to mladí lidé. Fotil jsem s nimi a byli to kluci do 30 let. Byli špičkově oblečeni. Ve vrstvách, které mají motivaci, se to rapidně lepší. Ale jsou i ti, kteří ji nemají, třeba opravář elektrického zařízení, který leze po sloupech, třeba ani kravatu nemá. Nechtějme ji po něm. Bylo by jen fajn, kdyby šel do divadla a neměl na sobě svetr, osprchoval se a vyčistil si boty. Nemůžeme mít nadstandardní požadavky. Jen chceme, aby byl člověk přiměřeně oblečený svému stavu. Bohužel někteří muži napříč společností to ignorují.

Bylo tomu tak vždycky?

Když se podíváte na fotografii v historické publikace Velké mostecké stávky horníků v roce 1930, tak uvidíte zaplavené mostecké náměstí horníky. Všichni ti muži mají na sobě černé obleky, bílé košile, kravaty a klobouky. Nebudu lkát po starých časech. S tím už nic neuděláme. Ale abychom v mikině absolvovali všechny společenské události, to už je příliš. Na pohřbu Bořka Šípka jsem byl svědkem takto oblečených jedinců.

Co by se Češi ještě v etiketě měli naučit? Napadá mě zrušit zouvání při návštěvách.

Přezouvání na návštěvách je velký zlozvyk, který se u nás traduje. Za první republiky to neexistovalo. Guth Jarkovský, který nastolil zásadní pravidla chování ve společnosti, píše, že ke stolu neusedáme v trepkách. Samozřejmě legendy patří do historie a on legenda je, ale zrovna v tom- hle bych ho poslechl. Muž v obleku a ponožkách je neskonale trapný. Žena, která přijde v kostýmku na návštěvu ke svému šéfovi a bude u něj v punčochách, se rozhodně nebude cítit dobře… Často je to nehygienické a mnohdy je lepší, aby lidé zůstali obutí. Tuto situaci neřeší ani odrbané trepky. Před aktuální návštěvou je mělo na sobě osmdesát dalších návštěv. Ne, ne, ne, správně bychom my jako hostitelé měli také mít na sobě boty, abychom dali najevo, že se zouvat nemusí.

Čtěte také: Je tu kniha, která nám radí, jak se máme chovat